Everything Is A Joke

14. Kapitola

"...vajíčka, růžová barva..."

"...uznat, že si to ten syčák Bates zasloužil..."

"...stihli odjet dřív, než je mohli chytit..."

"...se, že byli tři..."

Krátké útržky hovorů bylo to jediné, na co jsem se dokázala soustředit. Školní chodba byla plná studentů, ale i přesto bylo téma hovoru u všech téměř totožné. Co se včera stalo s autem Batese. Pana učitele Batese.

Narážela jsem do ostatních a schytávala za to nepěkné pohledy a ještě ošklivější slova, ale to mi bylo jedno. Potřebovala jsem zjistit, jak daleko se kdo dovtípil a jestli někdo zná celou pravdu. Protože pokud ano, tak jsme byly s Charlie nahrané.

Sžíralo mě svědomí kvůli Jaceovi. Pokud by totiž někdo zjistil, že jsme tam byly my dvě, tak by pravděpodobně věděl i o něm. V tom případě tu byla jen malá šance, že by unikl trestu. A přitom se nám jen snažil pomoct.

"Tohle jsme projely, holka," zašeptala mi do ucha Charlie, která se neslyšně objevila vedle mě. S polknutím, které museli slyšet snad na druhé straně školy, jsem přikývla.

"Pokud se to někdo dozví," špitla jsem směrem k ní, opatrně se ujišťujíc, že nás nikdo neposlouchá, "tak se se mnou můžeš rozloučit. Budu mrtvá."

"Prosim tebe, vždyť tvoji rodiče jsou hotoví andělé," zakroutila hlavou spolupachatelka. "To já bych se měla bát. Moje máma je učitelka. U-Č-I-T-E-L-K-A," vyhláskovala poslední slovo, aby mi dala náležitě najevo, že je na tom hůře než já.

"A co? Chceš říct, že všichni učitelé drží pospolu?" otázala jsem se nechápavě, ale Charlie neurčitě mávla rukou.

"Ne. Že má nervy už tak napnutý k prasknutí. Stačí malý přešlap a vybuchne." Nejistě jsem se zasmála, ačkoliv jsem silně pochybovala, že má její máma nervy v horším stavu než já.

Když za okamžik zazvonilo na hodinu, každá jsme se odebrala jiným směrem, na jiný předmět. Záviděla jsem Charlie, že má teď matematiku. Pan Peanut si totiž ve třídě uměl udělat pořádek a tak nehrozilo, že má kamarádka bude muset poslouchat různé teorie o tom, co se včera na parkovišti stalo. Za to já měla biologii s jednou postarší učitelkou, která nás nutila být ticho jen při testech.

Posadila jsem se do své lavice, ze které jsem pohodlně mohla celou hodinu vyhlížet z okna a pozorovat zázraky přírody venku a ne na tabuli, na kterou byly promítány. Během pár minut do třídy vešla kantorka a s ní i většina studentů.

"Opozdilci," zamumlala jsem tiše a jen nad nimi protočila očima. Občas mi přišlo, že mají snad v každém učiteli zabudovaný nějaký čip, který je upozorní, když je osoba blízko třídy, aby mohli oni rychle vyrazit a nepřišli na hodinu pozdě.

"Takže, dnes budeme probírat-" začala vyučující ve snaze zaujmout naši pozornost. Brzy pochopila, že toho nedosáhne, a tak snížila hlas a vyprávěla něco o rostlinách jen poslouchajícím studentům, kterých bylo poskrovnu.

"Hej, Winnie," potichu vyslovil někdo mým směrem. Překvapeně jsem se otočila doleva, odkud hlas přišel, a spatřila blonďatou Sarah, jak mě zamyšleně pozoruje. Na rtech jí pohrával mírný úsměv, který ve mně vyvolával nejistotu.

"Co je?" Sarah se hrdě vypjala, jako by chtěla říct, že ona je v místnosti ta nejlepší, a její výraz se změnil do zlomyslného.

"Já vím, žes to byla ty," vysvětlila a téměř neslyšně se zasmála. Netrvalo dlouho, než mi došlo, co tím myslela. Náhle mnou projela vlna strachu a já cítila, jak je můj žaludek svírán pomyslnými řetězy, které nechtěly povolit.

"Co tím myslíš?" otázala jsem se, snažíc se vypadat nevinně. Pokud o tom Sarah ale opravdu věděla a její slova mě neměla jen vyvést z míry, bylo jasné, že jsem ji ani trochu nezviklala.

"Nedělej blbou, Win." Darovala mi úsměv, odkrývajíc své blyštivě bílé zuby. Přála jsem si nebýt tu sama. Kdyby vedle mě seděla Charlie, jistě bychom se jí dokázaly postavit spíš než teď.

"Neříkej mi Win," zavrčela jsem na ni, "jsem Winnie." Sarah se ušklíbla a naštvaně vyšpulila spodní ret.

"Být tebou, byla bych na mě hodná. To tajemství totiž tajemstvím zůstat dlouho nemusí." Škodolibě na mě zamrkala. Sarah možná neměla nejlepší známky, ale rozhodně nebyla hloupá. Věděla, jak dosáhnout svého. Dokázala vás bez mrknutí oka dostat na samé dno, ale také vám podat pomocnou ruku a vytáhnout vás zpátky na vrchol. Ale muselo se jí chtít.

"Sarah, k čemu ti to bude? Nejsem tvůj nepřítel. Takže tě prosím, hleď si svého a já budu taky," vyřkla jsem přátelským tónem. Nezajímalo mě, jak moc hnusně se ke mně chovala. Možná to bylo zbabělé, ale byla jsem ochotna udělat za dosavadním vývojem událostí mezi mnou a touto blondýnkou tlustou čáru, pokud si mě nebude dále všímat.

"Uvidíme," pronesla ona a sladce se usmála. Přestože se pokoušela znít sebevědomě a nadřazeně, v jejím hlase jsem cítila nejistotu. Náhle mě napadlo, jestli Sarah samotná občas netouží po tom přestat být mrcha. Její okolí na to ale bylo již natolik zvyklé, že by to byla cesta složitá a zdlouhavá. Ale i lidé se dokáží polepšit. Možná ne změnit, ale polepšit určitě.

"Sakra, Sarah, nech to být. Všichni víme, že to Batesovi přeješ stejně jako my ostatní, možná víc," ozval se najednou Jace, který do této chvíle upíral pohled do knížky před sebou. Seděl o dvě lavice přede mnou, takže musel mluvit celkem hlasitě, abychom ho obě slyšely. Baculatá vykladájící učitelka ovšem vypadala, že ji náš rozhovor zajímá asi tak, jako tělocvik.

"Nikdo mi nebude říkat hloupá blondýna," zasyčela rozhořčeně sama pro sebe. Její obličejové rysy náhle ztvrdly, ale byla jsem si jistá, že za to může vzpomínka na její nemilý incident s panem Batesem, díky kterému byla alespoň jednou terčem posměchu ona. Na chvíli se odmlčela a vypadalo to, že zvažuje své možnosti.

"Tak fajn, nic neřeknu," oznámila nám nakonec, když její vnitřní boj vyhrála touha po pomstě. Mé pocity byly nepopsatelné. Ano, pravděpodobnost, že by Sarah nemohla dokázat své obvinění, byla vysoká, ale stejně jsem pocítila velkou úlevu. Z téhle strany už informace o našem prohřešku uniknout nemohla.

Pohledem jsem vyhledala spokojený obličej Jace a s vděčným výrazem naznačila rty 'děkuji'. Jen se mírně usmál a svou pozornost přesměroval na výklad.

Ano, o Vánocích jsem to bohužel nestihla :/. Ale je to tu teď, takže hurá! Jinak Sarah začíná trochu měknout, no. Ale snad vám to moc nevadí :D
Chtěla bych moc poděkovat té úžasné osůbce, co nominovala EIAJ do The Best Of 2015 (nebo vás bylo víc?). Moc si toho vážím :')

Láskuju vás ^^ (ale ne víc, než Jace ❤️_❤️ #sorrynotsorry)