Everything Is A Joke

5. Kapitola

Po velice dlouhém videohovoru, plném smíchu i slz, jsem se rozloučila s Charlie a vydala se do svého pokoje. Naneštěstí ani Audrey se nepodařilo žádný pořádný žert vymyslet. Já jsem to ale stále nevzdávala, protože večer se stejně nejlépe přemýšlí. A navíc, nikdo netvrdil, že se mu musím pomstít hned nadcházející školní den.

Osprchovala jsem se a převlékla se do svého vytahaného klučičího trička a červených šortek. Vyčistila jsem si zuby, umyla obličej a lehla si do postele. Ačkoliv bylo teprve chvíli po půl desáté, byla jsem připravena spát. Na chvíli jsem se ještě rozhodla pustit si písničky, takže jsem z nočního stolku vzala mobil, do uší si strčila sluchátka a pustila náhodnou písničku. Zírala jsem na strop, obklopena tmou, a nechala své myšlenky volně plynout. Snažila jsem se na jednotlivé obrazy mé mysli neupínat a nepozastavovat se nad nimi. Několik minut se mi to dařilo, ale zničehonic celý koloběh vyrušil jeden jediný nápad. A já si najednou byla jistá, že Christmasovi to jen tak neprojde.

✿ ✿ ✿ ✿ ✿

Probudila jsem se o čtvrt hodiny dříve, než normálně. Čtvrt hodiny bylo přesně tolik času, kolik jsem potřebovala na získání černého suchého pastelu a bílé křídy. Chodila jsem po domě, zamyšleně se drbajíc na hlavě, a prohlížela jednotlivá místa, kde by se potřebné věci mohly nacházet. Křídu jsem nakonec našla v jednom šuplíku v předsíni, nejspíš ještě z doby, kdy jsem si jako malá kreslila nekulaté kruhy a roztomilá zvířátka na chodník. Se suchým pastelem černé barvy to nebylo o moc těžší. Nalezla jsem ho po pořádném prozkoumání obsahu mého psacího stolu. Oba dva předměty jsem si vložila do tašky a šla se umýt a následně převléknout. Když jsem vyšla o chvíli později před dům, u branky na mě již čekala Charlie. Jakmile zaregistrovala můj potutelný úsměv, nadzvedla jedno obočí.

"Už vím, jak mu to oplatím. Ale potřebuji tvou pomoc," vysvětlila jsem. Charlie nadšeně přikývla a pobídla mě, ať pokračuji. A tak jsem jí vysvětlila svůj plán. Celou dobu jsem se nemohla zbavit škodolibého úsměvu a když jsem skončila, Charlie měla na tváři úplně ten samý.

"Takže chceš, abych ti zjistila, co má Christmas dnes na sobě a kde sedí při angličtině. Dobře, to zvládnu," zopakovala poté, aby si byla jistá, že na nic nezapomněla. Pomalu jsem přikývla.

"Ale... co když na sobě bude mít zrovna jeho nejmilejší oblečení?" namítla trochu znepokojeně Charlie po chvíli. Jen jsem zlomyslně pokrčila rameny.

"Oreo byly také mé nejoblíbenější sušenky a teď na ně nemám ani pomyšlení," odvětila jsem nezaujatě. Přikývla a pronesla krátké, ale chápavé 'aha'.  Za pár minut jsme stály před školou. Sebevědomě jsem pohlédla na blondýnku po mém boku.

"Úkol jasný?" zeptala jsem se, abych se ujistila.

"Naprosto," přitakala. Rozloučily jsme se, protože já se chystala vydat do třídy, zatímco Charlie čekala před školou, aby viděla Christmase, a psala si s nějakým 'anonymním' zdrojem, který jí měl prozradit, kde budoucí oběť našeho vtipu sedává. Vyhledala jsem třídu angličtiny, což měl Christmas jako první hodinu. Stejně jako já. Přála jsem si, aby mi Charlie napsala, že má světlé kalhoty, protože židle zde měly tmavou barvu. A také, aby mi to napsala brzy, než mě tu někdo najde. Naštěstí se mé přání splnilo, protože do dvou minut mi přišla esemeska.

Druhá lavice odzadu, úplně vlevo. Už si tam prý stihl vyrýt své jméno. Právě jsem ho zahlédla, blíží se ke škole. Nemůžu říct stoprocentně, že je to on, ale snad ano. Světlé kalhoty (béžové).

Nadšeně jsem vložila mobil zpět do kapsy a vrhla se k lavici, kterou mi Charlie popsala. Skutečně se na kraji lavice tyčilo jeho jméno. Vyndala jsem černý pastel z tašky a opatrně se rozhlédla kolem. Díky sklu ve dveřích jsem viděla prázdnou chodbu. Naštěstí. Pomalu jsem začala přejíždět suchým pastelem po židli sem tam. Brzy jsem potřela celé sedátko. Zkusila jsem prstem, zda suchý pastel barví tak, jak jsem si představovala. Se škodolibým úsměvem jsem se podívala na svůj černý prst, když vtom jsem zaregistrovala otevírání dveří. Překvapeně jsem uskočila od židle a nasadila nevinný výraz, ale nově příchozí byla naštěstí Charlie.

"Hotovo?" zeptala se.

"Hotovo," odvětila jsem. Každá jsme si daly tašku ke své lavici a posadily se. Zanedlouho se ve třídě objevili další studenti. Christmas v první zástupu nebyl, ale vešel dovnitř brzy poté. Když mě zahlédl, snažila jsem se udržet si neutrální výraz a nevšímat si ho. Periferním viděním jsem spatřila, jak párkrát nejistě zamrkal, pokrčil rameny a sednul si ke své lavici. Na svou vylepšenou židli. Jakmile si toho všimla i Charlie, spiklenecky na mě mrkla. Obě jsme zadržovaly záchvat smíchu.

✿ ✿ ✿ ✿ ✿

Se zazvoněním se všichni sborově zvedli ze židle a vzali si své tašky. S Charlie jsme nebyli výjimkou. Jakmile jsme si stouply, zamířily jsme ze třídy schválně pomalu - tak pomalu, abychom šly poslední a viděly Christmase. Skutečně se nám to podařilo. Když Christmas vycházel ze třídy, v tom návalu jako by si nikdo nevšiml jeho černých kalhot na místě, kde měla být béžová. Ovšem na chodbě u skříněk se najednou spustila salva smíchu.

"Za jak dlouho myslíš, že pozná, že se smějí jemu?" zeptala se mě Charlie, zatímco se smála.

"Já bych řekla, že už mu to došlo," opáčila jsem při pohledu na Christmase, momentálně si sundavajícího tmavě modrou mikinu. Na tváři měl chápavý výraz a mikinu si omotal kolem pasu. Všimla jsem si, jak se snaží někoho v zástupu smějících se studentů najít a došlo mi, že to mám být já. Chytla jsem Charlie za zápěstí a posunula se společně s ní za skupinku vysokých kluků, aby nás Christmas nezahlédl, ale já ho stále měla na očích. Když zazvonilo a dav studentů začal proudit do jednotlivých tříd, nenápadně jsem se přesunula až k Christmasovi a vrazila do něj. Přesně jak jsem čekala, začal se překvapeně rozhlížet kolem, čehož jsem využila a strčila mu do ruky lísteček a rychle se od něj začala vzdalovat.

2:1 vedu!

Tak uvidíme, s čím se vytasíš. Ale dopředu tě upozorňuji - tohle je předem PROHRANÁ bitva!

XOXO ty-víš-kdo (ne, nemyslím Voldemorta)

I přesto, že jsem k němu byla zády, věděla jsem, že se na mě ohromeně podíval. Ač jsem to svým obličejovým svalům neporučila, stáhly se do velkého a upřímného úsměvu.

Wuuuhuuu! Nová kapitola! Tak, co říkáte na ten žert?