Lady Black (KOREKCE)

Zlozvyk

V rukách drtím krabičku cigaret a zapalovač. Jednu cigaretu z krabky vytáhnu, dám mezi rty a zapálím.

Je to hnus, ale na odreagování mi bohužel nic jinýho nepomáhá a k tamtomu se vracet nechci. Ještě teď lituji obvazu nasaklého krví, který jsem vyfasovala dnes večer. Důvody rozpatlávat nebudu.

Měla bych s tím přestat, ale faktem je, že nemůžu. Stala jsem se na tom závislá. Jako si člověk vypěstuje závislost na drogách, alkoholu, cigaretách, může si vypěstovat i závislost na téhle ohavnosti.

A já nemám nikoho - teď mám sice Rosse, ale nechci jí tím zatěžovat - kdo by mi s tím pomohl, v tom je ten problém. Že jsem slabá na to to udělat sama, i když si to nechci připustit.

A to považuji za svou největší slabost. To, že si nechci připustit možnost slabosti. Každý ale nějakou má. Nějakou slabinu, kterou ho může kdokoli dostat do kolen.

Odhodím nedopalek z okna a vytáhnu z krabičky další, znovu zapálím a vdechnu ten smradlavej kouř. Ruce mi pomalu přestaly předvádět jak vyšokovaný dokážou být.

Brutus kýchne na znamení toho, jak je tou nikotinem nasáklou tyčinoou znechucený. Podívám se na něj se smutným výrazem.

,,Vždyť víš jak to je.. tak mi to nech, nemůžu s tím momentálně nic dělat.." zaskučím, i jen jeho mlčení a ublížený pohled stačí k tomu, abych se cítila provinile.

,,Brute.. já ti taky neberu pronásledování igelitovejch pytlíků! Tak mi neber tuhle hnusotinu.." zabrblám, típnu zbytek cigarety a odhodím ho za tím prvním.

Z šedého nebe se pomalu začaly snášet první dešťové kapky. Ve vzduchu je cítit voda, zahledím se do mraků.

Nejen, že potřebuju vyvětrat pokoj od toho smradu, ale i sebe a hlavně si trochu srovnat myšlenky v hlavě.

,,Jdu do sprchy.." oznámím nakonec huňáčovi, co se válí v mé posteli, sundám si triko a kalhoty, hodím je přes parapet, aby od toho kouře vysmrádly - než je hodím do prádla - a zalezu do koupelny i s věcma na převlečení.

Stoupnu si pod vařící proud vody, kapičky mě hladí po bolavém těle. Horkou vodou ze sebe smyju veškerou špínu a především krev.

Usuším se a stoupnu před zrcadlo, modřiny na rukách a nohách, semtam i na břiše a boku, roztržený ret a bůh ví co ještě.

Hlavní věc, o které taky budu dlouho vědět, je naražená kostrč. Zavrtím nad tím hlavou a oblíknu se do volnýho trika barvy mých vlasů a ještě volnějších tepláků - šedých.

Vyletu z koupelny, přivřu okno na ventilačku, kalhoty a tričko hodím do prádla a bosky vyjdu z pokoje. Dám se do uklízení, abych se aspoň trochu zaměstnala a taky, kdyby se táta vrátil, aby nenadával.

S úklidem skončím kolem šestý večer a jdu si udělat večeři. Nenapadne mě nic lepšího, než vajíčko natvrdo s kouskem chleba namazaným máslem.

Dřepnu si na gauč a pustím televizi, chvilku překlikávám programy, pak mě to ale přestane bavit a televizi zase vypnu.

,,Brute! Jídló!" zavolám do patra, pár vteřin na to se ozve cvakání drápů o dřevěnou podlahu. Brutus se vyřítí ze zatáčky, div nehodí tlamu a přiběhne ke mně.

Položím na zem jeho misku a poplácám ho po hřbetě. Kouknu na hodiny, půl sedmé.

Nevím co mám dělat, mám chuť si sednout na zadek a nedělat nic, ale jakmile to zrealizuju, musím vstát a jít něco dělat, cokoli. Prostě se nějak zabavit.

Jelikož jinak se mi před očima zjeví otec a já nevím jestli je v pořádku.

Vrátím se do pokoje, dveře nechám pootevřené pro Bruta, kecnu si na postel, vezmu notebook a zapnu ho.

Mám několik zmeškaných hovorů na skypu, od Rosse. Zavolám jí tedy zpátky.

,,Ahoj, promiň měla jsem.. něco na práci." zaváhám. Ro je bez sebe, poskakuje po posteli, taky si zapnu webkameru. Píská jako hračka pro psy a blázní. Lítá po svým pokoji jako střela a vřeští nesmyslný věty a slova.

,,Ro? Klid, jasný? Zhluboka dýchej, zastav se a pověz mi co se stalo." vybídnu jí něžně, jako kdyby byla malý dítě, nebo mentálně chorá - na což teď opravdu vypadá.

Popravdě ta druhá možnost odpovídá nám oběma, ale to nechme plavat.

,,Víš, co mi oznámil brácha???" ječí.

,,Nemám tušení..." odpovím popravdě.

,,BLACK VEIL BRIDES PŘIJEDOU SEM A BUDOU TU MÍT KONCERT!!!" vyjekne, chvilku na ní koukám a vstřebávám tu informaci.

Nakonec začnu skákat po posteli a běhat po pokoji jako radioaktivní rybička. Zabrzdím a uklidním se, já nejsem jako nemocná fanynka.

,,Kdy??" vysoukám ze sebe přiškrceně.

,,Zanedlouho! Záleží na tom, kdy sem dorazí.." nakrčí čelo na znamení přemýšlení. Začnu si hryzat spodní ret, po chvíli ale ucítím krev a tak toho nechám.

,,To je super! A... jak to brácha ví?" neodolám otázce.

,,Má kamaráda u ochranky, co u nich dělá." vysvětlí.

,,Tudíž bychom se mohli dostat i do zákulisí! Víš co to znamená???" kývnu, nevím proč, ale moje radost mě přešla.

,,Co se děje? Black?" vytrhne mě z přemýšlení Rosse otázkou.

,,Ne nic.. jen to, že táta furt není doma a nikdo neví, kde by mohl být..." uhnu pohledem a zadívám se z okna.

 Nemám zavolat policii? Mám tam vůbec chodit? Neměla bych ho jít hledat?

,,LADY BLACK!!! POSLOUCHEJ MĚ!!! HU-U!! VNÍMEJ! VRAŤ SE DO SOUČASNOSTI!!" křičí Ro.

,,Promiň.."

,,V pořádku? Nějak mimo náš svět, ne?"

,,Trochu.." pousměju se.

,,Hele, zítra nikam nejdeš, žádná škola, nic. Hezky zůstaneš doma a prospíš se. Já za tebou po škole zajdu, řeknu ti co novýho a přinesu ti kafe a nějakou čokoládu. Nevypadáš vůbec dobře - kruhy pod očima, rozseklej ret, moncl.. ach jo holka..."

,,Ale-."

,,Žádný ale, uděláš jak jsem řekla nebo si mě nepřej. Hele, potřebuješ to a jeden den tě nezabije... okey?" kývnu na souhlas.

,,Chci to ústně potvrdit a doslově."

,,Ano, zítra se vyspím a nebudu nikde trajdat, počkám na tebe až za mnou po škole zajdeš.. mami!" vypláznu na ní jazyk.

,,Hodná" zašklebí se, popřeje mi dobrou noc a ukončí hovor.

Pustím si tiše svůj oblíbený playlist a zaposlouchám se do prvních tónů písničky Nobody's hero, po níž následuje I am Bulettproof, kterou pak nahradí Resurrect the Sun a zakončí to Days are Numbered.

Zavřu oči a pokusím se usnout za melodie písniček a bubnování deště o okno, parapet a střechu.