Lady Black (KOREKCE)

Barva

,,Hej.. Rosse! Něco mě napadlo!" vyjeknu po chvíli ticha.

,,Nestraš." rozhihňá se znovu Rosse. Přitáhla si do pokoje flašku vína, já vodky a popíjely jsme to, mezitím co jsme si volaly přes Skype.

Proklábosily jsme snad celou noc a táta furt nikde. Možná o něj začnu mít i strach.

,,Straším!" řeknu tajemně a chci udělat strašidelný obličej, ale místo toho ztratím rovnováhu - i v sedě - a převážím se na levou stranu, přičemž hodím tlamu z postele.

Chrochtavý smích vycházející z noťasu mi prozradí, že to Rosse bohužel nezaspala.

Dám se taky do smíchu, až mi tečou slzy proudem, to zas budu vypadat.

,,Co tě teda napadlo?" zeptá se kamarádka na druhém konci obrazovky, zatímco si zkoumá své nově potetované prsty a hřbet ruky.

Mně se podařilo vydrápat zpět na postel, ačkoli to bylo nadmíru vyčerpávající a pro mě momentálně skoro nadlidský úkol.

,,Chtěla bych se obarvit!" vypísknu nadšeně a plesknu sebou na břicho, hlavu si podepřu rukama. Zírám na svůj obličej v obraze zaplé webkamery.

,,Fákt? A na jakou barvu? Dyť máš krásnou černou! Obarvi se, nebo už tu černou nikdy nebudeš mít jako.. jako předtím. Když se totiž neobarvíš, tak ti zůstane tak krásně duhovou!!" škytne a já chvíli dumám nad jejími slovy.

,,Nechceš se obarvit se mnou? Bude prdél!!" napodobím její hlas a snažím se zaostřit zrak.

,,To by chló..!" zahuhlá a kouše do polštáře. Já zabořím hlavu do měkké věci pode mnou a zakousnu se do deky.

,,Zítra? Nebo spíš už dneksa? Dneksa? Co je dneksa?"

,,Něvím, ale moč še mi ťo šlovo líbí.." začne šišlat a napije se zbytku tekutiny v lahvi.

,,Oké! Ťák žíťra, něbo špíše už ďněška! Kdy si ale dááme sraz?" zabrblám a začnu si brnkat na rty zatímco vydávám otravné zvuky - samozřejmě pusou.

,,Jó... ďněšká! Ale... já nevíím!! Já nemám hodinký!" ječí jako smyslů zbavená a hledá všude kolem sebe.

,,Na co hodinky? A jen tak btw.. hodiny máš i v tom plechovým krámu, do kterýho právě čumíš jako sůva z nudlí!" začnu se opile řehtat.

,,Jéé... tři a jednadvacet minut po půlnoci." přidá se k mému řehtání.

,,Tři po půlnoci? A kchůrňa..!" vypíďalkuju se z postele, ale nečekala jsem, že skončí tak brzo a znovu se rozplácnu na koberci.

Doplazím se ke dveřím, pokusím se nahmatat klíč, s přidušeným chechtáním se do koberce zamknu a odplazím se zpátky k pelesti postele.

,,Rosse??" zahulákám ztišená kobercem, do kterého mám zabořený obličej.

,,Nó, Black?" ozve se zadumaný hlas zeshora.

,,Potřebuju zvednout! Nálet slintů od tý čtyřnohý saně!" vypísknu zděšeně a zapíďalkuju se pod postel.

Brutus ale vleze za mnou a nehodlá ustat ve své činnosti, což je momentálně olizování mě.

Vysoukám se ven druhou stranou, zapřu se o parapet a vstanu, jakž takž.

Sednu si na postel s takovou vervou, až málem vymrštím notebook do vzduchu, naštěstí jen trochu nadskočí.

,,Hupsík.." zahuhňám a přitulím se k polštáři.