Lady Black (KOREKCE)

Návštěva, co jiného čekat...

,,Ale.. já... musím jít spát. Pořád jsem z toho nějak mimo.." snažím se z toho vykroutit.

,,Jasně, v pohodě, běž spát. Ahoj zase zítra!" rozloučí se Chris, poté se rozloučí a popřejí mi dobrou noc i ostatní. Ukončím hovor a opatrně dám notebook na stůl.

Snažím se nevzbudit Bruta a Canjaje, ještě, že jsem se stihla vysprchovat a vyčistit si zuby před tímhle hovorem.

,,Dobrou.." zašeptám směrem ke spícím psům a nepatrně co nejméně se otočím na bok.

Pokusím se usnout, ale dost mě děsí představa zítřka. Musím se holt zamaskovat. Třeba si hrát na palmu! To mi vždycky šlo!

,,Blbečku..." šeptnu si pro sebe a protočím nad sebou očima. Hrát si na palmu, to opravdu může napadnout jenom mne, taková kravina.

,,Hele, někdy se divím tomu, že máš pořád Rosse a ostatní..." prohlásím do ztichlého potemnělého pokoje.

,,No to je zlej sen.. já už tu mluvím sama se sebou!! Ať žije schizofrenie.." přitáhnu si peřinu až pod bradu, obejmu svý huňáče a s tichým brbláním na svou osobu usnu.

,,Black vstávej! Je tu návštěva.." prohlásí Jannet.

,,Ještě pět minut, maminko..." zachraptím rozespale a otočím se na druhý bok. Vtom mi dojde, co jsem komu řekla. Prudce otevřu oči, ale neotočím se.

,,Dobrá. Tak.. tak já je chvíli zdržím.." v jejím hlase slyším úsměv, taky se usměju. Poprvé za dlouhou dobu, od ztráty maminky, mám pocit, že mám mamku zpátky.

,,Děkuju.." špitnu a Jannet opustí v tichosti můj pokoj.

Po chvilce ale musím vstát a něco dělat. Vím, kdo je ta návštěva a to mě žere nejvíc.

Nemohli dát vědět předem, nebo co snad? Ať tak či onak mě nakrkli.

Vylezu zpod vyhřáté peřiny a zamířím do koupelny.

Osprchuju se, vyčistím zuby, učešu vlasy a převážu ruce od zápěstí po lokty.

V pokoji vyhrabu nějaký starší vytahaný tričko, volnou mikinu s nadměrně dlouhými rukávy a ošoupaný tepláky.

Na chodidla natáhnu teplý chlupatý ponožky stejný barvy, jako u ostatních kousků oblečení - černý.

,,Kluci! Jdeme dolů, pojďte!" zavolám na Canjeje a Bruta, oba vystřelí z mý postele jako namydlený bleskové a se štěkotem se řítí z pokoje a po schodech do obýváku.

,,Asi bych měla říct dobrý ráno, ale neřeknu, jelikož dobrý není ani za mák.." řeknu místo pozdravu, prohrábnu si vlasy a znaveně zívnu.

Na hodinách visících na stěně bylo ukázáno osm hodin ráno. Zamračím se, vybrali si skvělý čas na návštěvu.

,,Ehm.. sedí v obýváku.." oznámí mi Jannet a podá hrnek s kávou. Vděčně se na ní usměju a do zmrzlých rukou vezmu vařící hrnek.

Odpochoduju do obýváku, kde se na nikoho nepodívám a praštím sebou do jednoho ze sedacích pytlů ze starýho pokoje.

,,Taky tě zdravíme!" rozlehne se ztichlým obývacím pokojem. Jen mávnu párkrát rukou, jako že vnímám a dál se zaobírám kafem.

,,Někdo tu spí za pochodu.." jen pokrčím rameny a zaměřím svůj ospalý a rozostřený zrak na postavy v křeslech a na gauči.

,,Co tu děláte tak brzo? To jste mě jako přišli zabít? Proto tak brzo? Abych se nebránila, protože ještě spím?" vyhrknu, aniž by mi došlo jakou kravinu jsem to právě řekla.

Kluci se dají do halasnýho smíchu a debaty okolo mých zamumlaných slov.

Protočím oči a vezmu si na klín Canjaje, Brutus mi opětovně znárodnil moje vlastní zmrzlý nohy.

,,Vyoraná myš se začíná dávat do pořádku, už na nás protáčí oči.." neodpustí si rýpnutí Jinxx.

,,Chmatlapatlamedovník..." zabrblám něco neskutečně nesrozumitelnýho a znovu si prohrábnu vlasy. Ne moc, ale trošku už mi byly vidět černý odrosty. Blonďatá vyperoxidovaná (to slovo se mi strašně líbí) naštěstí mizí i s fialovou, jež jí překrývá.

,,Rosse, měly bychom dojít za kadeřnicí, aby nás přebarvila..." zahulákám do schodů. Rosse se podle všeho prý ještě válí, jak já jí závidím.

,,Nechte si přírodní... chci vědět jak barevnou mám sestru!" zakření se Chris.

Povytáhnu obočí, to jako jestli nejsem černoch nebo asiat?

,,Co sis teda udělala?" přiskočí Andy a dřív než stihnu cokoli udělat mi vyhrne pravý rukáv.

Lehce prsty přejede přes obvazy, někde už zase prosakuje krev, ale to naštěstí na místech která nevidí moc dobře. Zkřivím tvář do bolestné grimasy, tu ale vzápětí nahradí naštvaný výraz a ruku mu vytrhnu.

,,Po tom je ti hovno!" zavrčím chraplavě a stáhnu rukáv zpátky na původní místo.

,,Co pod tím máš?" přidá se CC. Ostatní si jen vyměňují zděšené vytřeštěné pohledy, zavrtím hlavou a nenápadně mrknu do kuchyně, jestli Jannet neslyšela. Jestli ano, tak to teda ale umí hrát sakra dobře, že si ničeho nevšímá.

,,Nic zajímavýho... omluvte mě.." hrnek položím na skleněný stolek a vstanu. Dojdu do kuchyně a zahrabu ve skříňce s léky. Vezmu nový obvazy a krabku cigaret.

Jannet ví, že kouřím, není z toho nadšená, ale nebere mi to a ani mi do toho nemluví. Jsem jí za to hrozně vděčná.

Vezmu si jablko a kousnu do něj, tenhle druh ovoce moc nejím, ale když na to přijde..

,,Nevidělas můj zapalovač?" zahuhlám s jablkem v puse. Ukáže na jídelní stůl, u svíček leží můj oblíbený zapalovač s TDG.

,,Dík, jsi zachránce." dám jí pusu na tvář a odběhnu ven před dům. Ano, máme dohodu. Ona mi nebude bránit v kouření, ale já tuto činnost (no perverz..) budu provozovat jen mimo dům.

Do pokoje mi moc nechodí, poprosila jsem jí o to a ona není člověk, co záměrně narušuje soukromí.

Proto většinou dřepím na parapetu u otevřeného okna, nebo lezu kouřit na střechu, z okna můžu jednoduše vylézt a přes okap se vyštrachat na zkosenou střechu.

Zabouchnu za sebou dveře, obvazy v rychlosti vyměním a starý hodím do popelnice.

Z kapsy u mikiny vyndám krabičku, vytáhnu cigaretu a vložím mezi rty. Cvaknu zapalovačem, druhou rukou si stíním, aby mi větřík zapalovač nesfoukl.

,,Smím se připojit?" ozve se ode dveří, které zároveň klapnou, jak se zavřely.

,,Jestli chceš.." pokrčím rameny a hodím mu zapalovač, když vidím, jak šátrá po kapsách, jen se usměje a zapálí si.

,,Proč tu vlastně jste?" zeptám se znenadání a tím přeruším ticho, co nastalo.

,,Chtěli jsme tě vidět, nějaks nám přirostla k srdcím.." zakření se. Já si však nechávám kamennou vážnou tvář.

,,Chci pravdu, Andrew. Proč. Tu. Jste.?" kladu důraz na každé slovo v otázce. Povzdechne si.

,,CC tě chce k sobě. Chce tě přemluvit, abys šla k němu domů. Je to tvůj bratr a má tě rád, moc touží po tom, aby to bylo jako dřív.." prozradí se sklopeným zrakem.

Vypadá to dost vtipně, když se takový vysoký kluk nechce podívat do očí o dost menší holce. Nebýt v téhle situaci, tak se i rozesměju.

,,Nic už nebude jako dřív.." zašeptám a vydechnu kouř.