Lady Black (KOREKCE)

Tohle není pravda, nemůže být!!

,,Je mi líto. Váš otec je mrtvý. Utopil se, když skočil opilý z mostu.." prohlásí lítostivě chlap od policie.

Zatočí se mi hlava. Jsem sirotek! Já i Chris jsme sirotci!! probleskne mi hlavou. Složím se na zem a před očima se mi zjeví jen černá mlha a hvězdičky.

,,Slečno!! Co se s vámi děje? Halo!!" zavřu oči a zamáchám rukama na znamení, ať jde pryč.

,,Běžte.. chci být sama.." odeženu ho.

Pomalu se vyškrábu na nohy a zase zpátky nahoru do patra. Zjistím, že pokoj mám uklizený, bez flašek, krví nasáklýho prostěradla i polštáři po celým prostoru.

Hodím sebou na postel a sáhnu po mobilu. Nejspíš by to měl vědět.

Lady Black: Chrisi, táta je mrtvej...

Odešlu mu smsku a kouknu na ruce, obvazy už zase prosákly.

,,Dej mi ruce!" prohlásí Rosse, co se vedle mne tak záhadně zjevila. Bez odmlouvání se nechám ošetřit.

,,Chci prodat dům.. Prodám dům, koupím si auto a odjedu pryč.." zauvažuju nahlas.

,,Cože?"

,,Táta umřel. A podle jeho závěti jsem zdědila dům a všechno okolo já. A já to chci prodat, začít znovu..." zašeptám a rozplácnu se zády na postel.

,,Chantelle! To mě moc mrzí! Jak se to stalo?" sedne si ke mně Ro. Pokrčím rameny.

,,Prý opilý skočil z mostu a utopil se.." řeknu tiše, dost chraptím. Nevím proč, jestli kvůli včerejšímu vyřvávání a nebo události z noci, alkoholu a takovýmu.

Christian: To je mi moc líto! Chanty.. co se stalo? Jinak dnes odjíždíme, pojedeš se mnou?

Odfrknu si, když si několikrát za sebou přečtu tu zprávu, on se ani nezdrží na pohřeb.

Lady Black: Skočil z mostu... Nemůžu, musím zařídit pohřeb, pak prodat dům a spoustu dalších věcí..

Odepíšu nakonec, nehorázně mě naštval. Kašlu na to, zvládala jsem to bez kohokoli jinýho předtím, tak to zvládnu i teď.

,,Jdu to udělat, ty seď. Ztratilas dost krve, mělo by to být už v pohodě, krvácení jsem jakž takž zastavila ale.. nebudeš se moct ještě chvíli o nic moc starat, musíš si odpočinout.." usměje se Rosse, ona ví, že z nemocnic mám hrůzu, od doby co tam máma umřela.

,,Díky... nevím, co bych bez tebe dělala..." převleču si pyžamo, vyměním ho za nějaký čistý hadry, první co najdu si oblíknu a lehnu si pod peřinu.

Vezmu notebook a zapnu ho, pustím si písničky a přihlásím se na Skype. Zase mi někdo volá, po dlouhým váhání to přeci jen přijmu.

,,Chanty! Jak to zvládáš? Pro boha... vypadáš příšerně! Rosse mi něco říkala, ale... já tomu nechci věřit, co se stalo?" vyjekne Andy okamžitě, vidím jeho vyděšený výraz a to mě donutí se pousmát.

Ale i ten nepatrný pohyb bolí, v noci jsem buďto spadla, nebo někde do něčeho narazila, nebo fakt nevím.

,,Mluv se mnou! Prosím!" pokrčím rameny.

,,Popravdě si toho moc nepamatuju, jen něco málo a pak už jen policajta co mi ohlásil, že můj zbývající rodič je po smrti." chraplavě šeptám. Nejsem si jistá, jestli mi Andy rozumněl.

Podle jeho výrazu, ale asi porozumněl. Jen na mě civí neschopen slova.

,,Andrew, já.. jsem unavená, chtěla bych jít spát..." zamručím a zívnu, dám si ruku před pusu, aby mi nebylo vidět až do žaludku.

,,Co to máš na ruce?" vrátí se Andymu hlas. Jen nad tím mávnu rukou a zavrtím hlavou, ať to neřeší.

,,Co sis provedla?" vyjekne naléhavě.

,,Nic, co by tě mělo zajímat! A já chci jít spát, takže dobrou!" zavrčím chraplavě a ukončím hovor.

Asi jsem se zachovala dost hloupě, ale to je ji momentálně úplně jedno. Vstanu a nejistými kroky oddupu dolů za Marcem a Rosse.

Uplynul skoro měsíc od osudného dne, kdy mi policista ohlásil, že táta umřel.

Za tu dobu se toho spoustu událo. Například jsme uspořádali pohřeb, teda spíš Rosse s Marcem.

Prodala jsem dům jednomu staršímu sympatickénu páru a za utržené peníze si pořídila auto, samozřejmě jsem je neutratila všechny.

Víc jak polovinu mám na svém osobním účtu. Bydlím teď u Marca s Rosse a Jannet - což je jejich máma.

Přestěhovali jsme se do Ameriky, kde dřív bydleli. To ale je konec všeho pozitivního. V nové škole jsme si naše trojčlenná parta moc nešplhli.

Začali nás šikanovat, naštěstí ne tak drsně jak jsem čekala, ale i tak to bylo nemilé překvapení. Žiletky jsem se nezbavila, ba naopak. A stejně tak i cigaret.

Mít na rukách obvazy a v puse zapálenou cigaretu je pro mě úplně běžný.

Na život doma si ale nemůžu stěžovat. Mám skvělou rodinu, lepší než jsem si kdy dokázala představit.

Mám skoro stejný pokoj, který jsem měla ve starém domě a jako pozdní dárek jsem dostala hada. Neřeknu přesný název, jelikož jsem ho už zase zapomněla, ale co.

S Brutem si náš Harold velmi dobře rozumí, dokonce si někdy i hrají. Ano hrají, Harold není jedovatý.

,,Chantelle? Mohla bys mi přijít pomoct, prosím?"

,,Jasně, Jannet! Hned jsem tam!" típnu cigaretu o parapet a hodím jí z okna. Vyběhnu z pokoje a seběhnu schody.

,,Co potřebuješ?"

,,Mohla bys prosím udělat večeři? Potřebuju vyzvednout nějaký balíček pro tebe a pak přivézt Rosse z kroužku.." s úsměvem kývnu na souhlas.

,,Bez problému.. a Jannet, vezmi si mýho miláška, prosím, tý vaší rozvrklaný dodávce moc nevěřím.." mrknu na ni a naznačím jí místo uložení klíčů od auta.

,,Dobře, díky. Mimochodem přišla ti pošta, máš obálku na stole.." kývnu na znamení, že rozumím a dám se do připravování večeře.

,,Domácí čína, jó?" opře se mi bradou o rameno Marc a kouká do pánvičky. Protočím oči.

,,Ne, tomuhle se říká "co dům dal" víš?" zašklebím se a půjčím mu vařečku.

,,Hlídej a neužírej." s úsměvem mu rozcuchám vlasy a odejdu do obýváku, ze stolu vezmu dopis adresovaný mně. Otevřu ho a zalapám po dechu.

Milá Chantelle,
na psaní jsem nikdy moc nebyl, to ty moc dobře víš. Ale protože mi neodepisuješ a ani nezvedáš telefon, (nejen mně) tak jsem se rozhodl tě kontaktovat tímhle způsobem. Mrzí mě co se stalo a že jsem v tu chvíli s tebou nebyl, opět. Ale chci to napravit, vzít si tě do péče a postarat se o tebe. Prosím Chanty, dovol mi se zlepšit! Prosím! Udělám cokoli, jen mi dej ještě jednu šanci! Poslední!

Tvůj bratr Chris.

PS: Něco jsem ti poslal v týhle obálce, patří to k tomu balíčku.