Lady Black (KOREKCE)

Kocovina ve škole? Congratulation..

Vyletím do sedu, když mě z poklidného světa spánku vytrhne pisklavý zvuk budíku.

Chytím se za hlavu a ten ďábelský skřek urychleně vypnu.

,,Bože...." zaúpím a vysápu se z peřin. Vlezu do koupelny, rozčešu vlasy, vyčistím zuby a opláchnu si obličej.

V pokoji vyhrabu ze skříně jeansy, tričko s lebkou a mikinu, všechno klasicky černý.

Podívám se na ruce, je to hnusný pohled. Zamračím se a přejedu prsty přes hluboké rýhy.

Zavrtím hlavou, stáhnu rukávy, popadnu batoh a seběhnu schody.

,,Chanty! Pojď si pro prášek!" houkne Jake z kuchyně, jen co mě zahlédne.

Bleskově zhltnu prášek i se sklenicí vody - nemyslím sklenici, ale tu vodu v ní - obuju se, rozloučím a vypotácím z baráku.

Jdu velmi známou trasou až k Rosseinýmu domu, už tam na mne čeká.

,,Ahoj.."

,,Čau!" usměje se a společně pokračujeme v cestě.

,,Ah.. kdyby věděli, jak moc se mi do toho ústavu nechce, tak mě tam ani neposílají.." zaskuhrám a snažím se zahnat bolest hlavy, kterou prášek od Jaka neutlumil.

,,Asi tak.." přitaká Rosse.

Sedíme ve své lavici úplně vzadu uprostřed a čekáme až zazvoní.

,,Hele podívej, támhle jsou.." slyším známý hlas, zamračím se.

,,Táhni k čertu, Arthure!" zavrčím, když uvidím jeho ohyzdný andělský kukuč kousek od nás.

,,Nedovoluje si, emařko.." plivne nám na stůl. Zkřivím tvář zhnusením.

,,Však ty ještě zkrotneš.. budeš se mi plazit u nohou a zatímco se budeš dusit vlastní krví, tak poprosíš o rychlou smrt.." slizce se usměje.

,,Krásně sis popsal vlastní osud." přinutím se k úsměvu.

,,Ty..!!" zazvoní na hodinu a Arthur si oddupe sednout. O přestávce si mě určitě poddá. No co, lepší než kdyby šel po Rosse.

Já se totiž dokážu ubránit líp, alespoň doufám..

,,Slečno Pollo! Slečno Black! Dávejte laskavě pozor a ukliďte ty sluchátka!" zavřeští učitelka svým vysokým hláskem a já mám pocit, že se mi rozskočí hlava.

Kocovina ve škole je to nejhorší co může být. Dobrá, dobrá. Tak jedno z nejhorších.

*o pár hodin později*

,,Už jen tělocvik a je klid, jde se domů..." odfouknu si, když vycházíme s Ro ze třídy chemie.

Zamíříme ke skřínkám. Hodím dovnitř batoh, popadnu kabelu přes rameno s tělákem a poklusem se vydáme k tělocvičně.

Bolest hlavy už díky bohu trochu polevila a zatím se dařilo i vyhýbat Arthurovi a spol.

Otevřu dveře do šatny a vlezu dovnitř. Rosse mě následuje jako tělo bez duše.

,,Co se děje, Ro?" optám se a pohladím jí povzbudivě po rameni. Zvedne ke mně oči plné smutku.

,,Od doby cos odešla, je Marc.. jak to říct... s nikým se skoro nebaví, moc nejí ani nespí... zůstává zavřený v pokoji a odmítá vylézt.." povzdechne si.

,,To nechápu..." jen mávne rukou a na mé naléhání nereaguje. Pokrčím rameny a se sklopenou hlavou se převléknu.

,,Ty bastarde!!! Nech ji na pokoji!!!" vyjeknu a odstrčím Arthura od Rosse.

Pomůžu jí vstát a prohlédnu si její obličej. Z nosu i roztrženého rtu jí tekla krev a nejspíš bude mít pořádný modřiny.

,,V pohodě?" zeptám se. Blbá otázka Chantelle.... zplísním se v duchu. Jen kývne a otře si krev z pusy.

Otočím se na Arthura, co se jen směje a pokřikuje spolu se svou partou.

,,Ty hovado jedno...!!!!" aniž bych si to uvědomila, přiletí mi facka, padnu na zem a chytí se za postiženou tvář. Zamračím se a chci se mu postavit.

,,Jestli si myslíš, ty bastarde, že se mnou nebo s někým z mých přátel můžeš takhle smýkat, tak se teda šeredně pleteš!!!" vrazím mu pěstí do obličeje takovou silou, až uslyším křupnutí, Arthur se skácí na zem.

Jeho oddaní psi na nás dva zaraženě hledí, očividně nevědí co dělat. Jejich veliteli jsem zlomila nos, to jsem to podělala.

,,Co čumíte vy kreténi??? Zmlaťte jí!!!" vykřikne rozzuřeně po svých kumpánech, kteří se na mne vrhnou.

,,Chanty, měla bys s tím jít do nemocnice!" strachuje se Rosse, když mě podepírá cestou domů, což ale není potřeba.

Jen se hořce zasměju a lehce jí od sebe odstrčím - znovu.

,,Rosse, říkám,že jsem v pohodě!" zavrčím, rozloučím se s ní a se slovy ,,Zavolám ti na Skype" protočím oči.

,,Konečně doma..." vydechnu a zamířím rychle a nepozorovaně do kuchyně k práškům.

Vezmu si krabičku ibalginu k sobě do pokoje, hodím batoh do rohu místnosti a plesknu sebou na zem.

,,Tó sis posralá, posralá.... lálá..." prozpěvuju si otráveně a nasupeně, zatímco si čistím ranky a snažím se i oblečení.

,,Krávo pitomá... kdyby ses alespoň nenechala seřezat jako kůň.. mohlas zlomit nos všem těm bastardům a byl by klid!!" nadávám sama sobě. Jsem odhodlaná to zítra uskutečnit, aby už konečně dali pokoj.

Měla bych si o tom promluvit s Chrisem. On mi pomůže...

,,Ne!! Ani náhodou!! Tohle je moje věc a já nepotřebuju žádný bodyguardy!" zasyčím naprotest svému podvědomí. Dezertér, zklamalo mě.

,,Kapitáne, nepotřebujete prášky na to svoje rozdvojení osobnosti? Už zase si povídáte sama se sebou!" ozve se zpoza dveří z chodby Jinxxův hlas.

,,Dej si pohov, vojíne Jeremy!" houknu jen a hned na to bolestně zasténám.

Jestli budu muset ještě někdy v nejbližší době mluvit, tak se asi počůrám bolestí z upadnutý držky.

Prohmatám si spodní čelist, bolí jako čert, ale nezdá se, že bych měla něco zlomenýho, štíplýho nebo vyraženýho.

,,Kapitáne Chantelle? Jste v pořádku?" zeptá se starostlivě obluda za dveřmi.

,,Ano, jsem v pohodě, vojíne Jinxxi. A teď si dejte odchod, nebo na vás vezmu mop!" zavrčím skoro nesrozumitelně.

,,Dobrá pane, tedy madam. Za chvíli je večeře." oznámí koktavě.

,,A co bude k večeři?"

,,Hrneček od peří.." chechtá se.

,,Tak to si strč do prdele.." zaskuhrám a položím si hlavu na Bruta, je to úžasnej polštář.

,,Rozkaz!"