Lady Black (KOREKCE)

"Nenápadané" zmizení

Celá promočená ale s pročištěnou hlavou se rozhodnu pro změnu a proto zamířím domů.

Po dlouhé době mám pocit, že jsem zase někam patřila. Někam, kde jsem tomu mohla říkat domov.

Ne kvůli pokoji, nábytku atd. avšak kvůli lidem, kvůli bráchovi. DÍKY bráchovi.

Ale musím pryč, zmizet a srovnat si myšlenky. Na chvíli odejít, vypadnout ze stereotypu a zkusit něco novýho.

Tiše vklouznu do domu, opatrně za sebou zavřu domovní dveře, zuju si mokrý boty, ve kterých mám určitě Černý moře a sundám si mikinu, pověsím jí na háček.

Po důkladném obhlédnutí situace se nepozorovaně proplížím do patra.k době do pokoje, kde se následně zamknu a začnu si balit.

Oblečení, hygienu, polštáře jen dva, pár nejoblíbenějších plakátů plyšáky, zvířata a několik dalších prkotin.

Když už mám sbaleno tak vezmu blok a propisku a se slzami v očích si sednu na postel.

Stočím se do klubíčka a chvíli jen tak zírám na bílý neposkvrněný linkovaný papír.

Váhavě přiložím hrot propisky k papíru a začnu psát, po chvilce už to šlo skoro samo.

Slova se mi psala sama od sebe a věty se formulovaly jakoby zázrakem bez vetšího přemýšlení.

Psala jsem jen to, co mi přišlo na mysl, z srdce. Přesně tak jak jsem to cítila jsem to neopracované vpisovala na bílou plochu, co se rychle plnila černým inkoustem.

Propiska létala po papíře a nekterá slova rozmazávaly slzy, jež mi samovolně stékaly po tvářích.

Konečně jsem svůj výtvor dokončila a jemně přehnula v půlce a pak ještě jednou a nakonec opatrně vložila do šedé obálky, jež jsem položila na ustlanou postel.

K tomu jsem přiložila jednu z fotek, co jsme za tu dobu co tu bydlím, nafotili a já si je vytiskla.

Byli jsme na ní všichni. Já, Chris, Jake, Jinxx, Ash i Andy a všichni jsme se smáli, bylo to v jednom z těch klubů s neonovými barvami na tělo kde jsme zářili jako hvězdy.

Při té vzpomínce se mi na tváři mihne úsměv a do očí nahrnou nové slzy. Bylo to úžasné ale nemůžu tu být věčně.

Musím začít nový život, nový příběh. Vezmu kufr a ostatní věci a dám je do auta. Bruta s Canjajem ještě nechám uvnitř domu aby nenamokli.

Jen co jsem se usadila v obýváku na zemi, zachrastily klíče v zámku a vešli dovnitř kluci.

,,Ahóój!!" hrne se ke mně Chris a celý mokrý mě obejme aby mě taky namočil.

,,Zmetku!" dám se do smíchu ačkoli je mi spíš do pláče.

---

Pohled Ashe

,,Kluci kde je Chantelle?" zeptá se CC a koukne se pod stůl a křeslo. Protočím nad ním oči a zvednu se z gauče.

Zamířím do kuchyně. Prohledávám špajz, jestli tam nejsou nějaký sušenky co si CC schovává na "zlý časy"

,,Říkala že se jde projít ven." oznámím nezaujatě.

,,Dyť je půl desátý, venku leje jako z konve a ona je venku???" vyjekne. Zamyslím se, když se to vezme takhle tak to bylo opravdu nějaký divný.

,,Někdo by se po ní měl podívat... jesli se jí něco nestalo protože to bych fakt nerad.." pronesu, vekdu do obýváku a všechny oči v místnosti se stočí na mě.

,,Co je? Co jsem zase řekl? Nebo hůř; provedl?" rozhodím tázavě rukama do vzduchu. Opravdu nevím, co tím propalováním dírek do mě svýma očima, myslí.

,,Měl by ses po ní podívat.." prohládí Jinxx. Vykulím na něj oči.

,,Už zas já? Proč jí mám furt tahat já? Připadám si jak její chůva.." zabrblám ale v duchu souhlasím. Musím jí najít, snad se jí nic nestalo, nebo hůř, aby si ona sama něco provedla.

,,Klidně pak dostaneš zboneček aby si mohla Changy zazvonit když bude něco potřebovat ale teď už padej!" houkne Jake.

Nemusel říkat dvakrát, už jsem si oblíkl mikinu s bundou, obul se a byl napůl cesty ze dveří.

Hledal jsem dlouho, volal její jméno do tmy ale jedinoi odpovědí mi bylo bubnování kapek deště do země a do mé kapuci, kterou mám přetaženou přes hlavu.

Nikde jí nemůžu najít, když už jsem to chtěl vzdát, uviděl jsem černou siluetu s dlouhými vlasy, ze kterých crčí voda. Štěstím jsem málem vykřikl a omdlel, rozběhl jsem se za ní.

,,Chantelle!!!" vrhnul jsem se k ní a objal ji. Tak rád jsem viděl že je v pořádku. Něco ale bylo špatně, neusmívala se.

Ale nejenom to že se neusmívala, ona plakala, předtím jsem si toho nevšiml přes husté provazy deště. Vzlyky jí otřásají rameny.

,,Chanty, co se děje? Co se stalo??" chytnu ji za ramena a snažím se jí donutit podívat se mi do očí.

,,Mrzí mě to, Ashley.." zašeptá, hlas se jí chvěl, ale jen chvíli.

,,Co?" vyzvídám. Zvedne pohled a konečně se mi zadívá do očí, přeběhne mi mráz po zádech z tiho, co nejspíš přijde.