Lady Black (KOREKCE)

CC, seš debil...?

,,Boží!!! Je tam napsaný i moje jméno!!!" vyvalím oči na perníkový srdce, co mi Chris srčil až těsně před nos, abych na to pořádně viděla.

Skočím mu kolem krku tak prudce, že ho museli kluci podepřít aby ho má vehementní snaha uškrtit ho samou láskou nesrazila.

Um.. myslím že všichni snad chápou..

,,Pro nejlepší osobu na světě..." podá mi další perníkové srdce Marc, vytřeštím na něj oči a objemu ho taky.
,,Myslím že jestli dostanu další perníky tak si z nich postavím chaloupku." začnu se smát, když mi už šestý člověk dá perník.

,,Jestli budeš chtít tak já ti s tou stavbou pomůžu ale nejdřív jdeme na kolotoč! A horskou dráhu!!" rozhodne Jake.

,,Horskou dráhu?" sípnu. Nejsem si jistá jestli chci svůj mega strach z pavouků a horských drah překonávat zrovna dneska.

,,Ano horskou dráhu! Co je? Snad se nebojíš?!" uchechtne se Ash.

,,No.. né nebojím, jen mé sympatie k této věci nejsou zrovna na stech procentech trvanlivosti.." žvaním blbosti z nejistoty.

,,Klid, pojedeme s tebou a bude to sranda! Zamiluješ si to!"

,,Jo, má pravdu, je to úžasná atrakce!"

,,Tak pojď! Nenech se přemlouvat!"

,,To zvládneš!"

,,Honem! Pospěš! Už to pojede!!!" po velkém naléhání se tedy rozhodnu podstoupit tuto velkou nechtěnou operaci zvaná horská dráha a sednu si na sedadlo mezi Chrise a Jinxxe, kteří se uvolili a přísahali mi na Bagsbunnyho (ne, už nevím jak se to píše) že když budu padat tak mě chytí a už nebudu muset jet.

Hned co se to pomalu rozjíždělo jsem zavřela oči a začala ječet, asi na nás zíralo hóódně lidí ale to mi bylo fuk.

Naštěstí jsem pak při rychlejší jízdě a houpání přes různé kopce už nekřičela sama.

No, uznejte sami. Po cestě se mnou, při které jsem řvala od začátku do konce i když nebyl důvod, už nemáte chuť mě nutit do něčeho jiného do čeho nechci.

,,Hej hej hej! Já chci tetování!!!" vřískne Andy.

,,Nemáš jich už dost?" povytáhnu tázavě obočí.

,,Já chci ale to voňavý co se jen nastříká a dá se smýt!" zakňourá.

,,No tak to jsi ale tomu tatérovi měl říct, Andy.."

,,Ty seš... Chantelle..."

,,Cože?" nechápu ho.

,,No, nic horšího mě nenapadlo!" brání svůj výrok.

,,Hovado žirafský..." zavrčím a jdu si koupit panáka, je nějaký vedro, zítra nebo ještě navečer bude určo bouřka aby se ty teploty vyrovnaly.

Protáhnu se a kopnu do sebe další panák vodky, když se ozve strašný uširvoucí jekot.

Vystřelím na nohy a ženu se za zvukem, po hlase jsem poznala svého mentálně postiženého dementního bratra.

,,Chrisi!!! Co to sakra děláš???" udiveně zírám na Christana, který vzhůru nohama visí ze samého vršku dětského kolotoče s drakama, nebo jsou to labutě?

,,Každopádně, prozradíš mi laskavě, můj milovaný dementní bratře, JAK ses TAM kurva dostal????" zeptám se naprdnutě. Jen se nevině zakření a pokrčí rameny.

Plesknu se dlaní do čela, tohle je snad zlej sen. Po dlouhých dvaceti minutách snahy dostat ho odtamtud jsme museli zavolat hasiče, aby ho sundali.

Když se jim to podařilo, měli stejnou otázku jako já. Hned co zjistili, že ze CCho nic víc než krčení rameny a přiblblý úsměv nedostanou, odjeli a já ho mohla zpohlavkovat dokud mi nevyklopil že chtěl být duhový King-Kong s rohem.

V tu samou chvíli jsem se chtěla propadnout, zahrabat, zmizet ale hned potom mě - nejspíš tím alkohem - popadl strašný záchvat smíchu.

Tohle jsem prostě musela někomu říct, někomu, kdo se se mnou určitě bude řehtat jako osel.

---

,,Rosse! Rosse! Tohle jsi měla vidět! Měla jsi jít na tu pouť s námi!! Protože mi neuvěříš!! Neuvěříš, co se právě teď stalo!!" vběhnu jí se smíchem do pokoje. Okamžitě toho však začnu litovat.

Tenhle pohled nikdy nedostanu z hlavy. Zaraženě civím na výhled co se mi právě naskytl.

,,Co....???" v její posteli leží úplně nahá. To by nebyl až takový problém, kdyby tam s ní neležel ten, který mi už tolikrát ublížil.

,,Aarone..?? Rosse....???????"

,,Ehem.." zrudne Rosse a schová se pod deku.

,,To... to nemůže... tohle snad nemůže být pravda!!!" vykřiknu překvapeně a naštvaně zároveň.

,,Chanty já.." zamračím se a otočím k odchodu.

,,Stůj! Můžu ti to vysvětlit! Chantelle!!!!" šine se Aaron v peřině ke mně. Kouknu na něj, změřím si ho pohrdavým pohledem.

,,To teda ne!" zavrčím, otočím se na patě a vyběhnu z domu.

Jsem tak naštvaná že mi z očí tečou slzy. Ale ne lítostí, teď převládá vztek, nad vším.

Vztek z toho že mě zase podrazil! Z toho že mě podrazil s nejlepší kamarádkou!

Z toho že jsem byla tak uboze naivní a myslela si, že se změnil. Ale je vidět, že pokud jsi hovado tak se nezměníš očividně nikdy.

Začalo pršet a mě je to fuk. Běžím neznámo kam, nezajímá mě nic, kromě toho, být od nich co nejdál!