Lady Black (KOREKCE)

In The End - Epilog

Pohled Chantelle

,,In the end. Je prostě konec..." zašeptám s úsměvem, slzami v očích a sklopenou hlavou.

Déšť už mi dávno promočil oblečení a z vlasů nadělal cancoury, ze kterých crčí voda.

,,Zkus to s námi ještě, prosím!!" žadoní plačtivě šeptem držíc mě za ruce.

Zvednu k němu své oči plné slz a pohlédnu do těch jeho.

Zavrtím hlavou, nejde to, už ne.

,,Neříkej to bratrovi, on na to přijde sám.." pokusím se o chabý úsměv, jen kývne a po tváři se mu začnou kutálet kapky deště míchající se se slzami.

,,Nedělej to!!" stisk jeho rukou zesílí, zavrtím hlavou, on to nechápe. Ale nemám důvod mu to dávat za zlé.

,,Proč to vůbec děláš?" zněla jeho otázka, hlas se mu chvěl.

,,Nemám na vybranou.." můj hlas byl nyní pevný a plný odhodlání.

,,Vždy je možnost volby!" snaží se mi to se slzami v očích rozmluvit.

,,Teď už však ne.." vyvrátím mu to.

,,Nemám možnost výběru, odpusť." dodám a zavrtím hlavou na znamení nesouhlasu.

,,To neříkej, vždycky, slyšíš?? VŽDYCKY je možnost volby! A ne že ne!!!" snaží se mě přesvědčit, brečí a já k tomu nemám daleko.

,,Vždycky? Ne, už není. Sbohem, možná na nějakém koncertě..." usměju se smutně a vydám se chladnou temnou noční deštivou ulicí pryč.

Cítím na zádech jeho pohled, nehodlám se ale otočit.

Vím že jsem slabá a nedokázala bych to.

Rozběhla bych se zpátky k němu a skočila mu kolem krku se slovy že nechci pryč.

To by byla ale lež, já chci odejít.

Chci si začít žít svůj vlastní život a ačkoli to bude těžké, tak to hodlám zkusit.

Nechtěla bych vidět Chrisův výraz a jeho reakci, až si přečte dopis co jsem mu zanechala u sebe v pokoji na posteli.

Určitě mu to ublíží ale já momentálně nemůžu jinak.

Nic jiného dělat ani nejde, jen prostě odejít jako kdysi odešel on.

Já k tomu mám jiný důvod.

Kladu nohu před nohu a jen doufám, že nevypoví službu a já nespadnu do nějaké louže.

Díky bohu se nezdá že by se to mělo stát.

Pozoruju domy okolo, setmělou tmavou ulici co znám nazpaměť, každou nerovnost v cestě, po které jdu.

Jediná hezká věc je ta, že se cítím volná, konečně svoboda.

Po ní jsem toužila tak hrozně dlouho.

Nejspíš tím, že myslím na své dobro ubližuju ostatním lidem, jež nade všechno miluju.

Teď už ale není cesty zpět, jen vpřed.

Ať to stojí cokoli, tak já si vlastní život vybuduji.

Peníze z prodaného domu ještě mám, takže si mohu koupit svůj.

Začnu žít, konečně budu mít svůj vlastní život!!

Ale co ostatní? Jak ti se s tím vypořádají?

Vždycky tvrdí jak moc si přejí to ať jsem šťastná a když se k tomu schyluje tak mi to nechtějí dovolit.

Jak to tedy vlastně je?

To se asi nikdy nedozvím...

Ale co se dá dělat, že?

Nějaká oběť tu být musí, jinak by to nebylo ono..

A já mám možnost žít s někým koho miluju, kdo si mě vážil a měl mě rád celou tu dobu.

Proč to nezkusit a nezjistit pravdu, zda mě štěstěna jen nezkouší.

Dojdu až na konec ulice, tam kde je prasklá žárovka v lampě. Na tom místě stojí auto a v něm ten, se kterým zkusím začít žít odznovu.

,,Můžeme?" zeptá se když nastoupím, jen mlčky kývnu, nastartuje, zapne topení, stěrače a vyjedeme.

Tak milí zlatí, jsme u konce. To je sranda co? Vím, nebylo to nic moc ale... co čekáte? Ode mě? Radši nečekejte nic, nebudete zklamaní.. :DD chci se vám zpětně omluvit za chyby, nehezké hrubky, prostě překlepy. :D na mobilu to moc snadno nejde, tak to prosím neberte špatně, ale jen jako neúmyslné rychlopsaní na klácesnici co se neumí přizpůsobit.. :DDDD no, každopádně vám chci strašně moc poděkovat za takovou podporu, tahle knížka vznikla 11.2. 2016. Dnes je 9.5. 2016 a končíme se 46 díly!!!! Je to neuvěřitelný! Necelý tři měsíce!!! <3 boží! Takhle rychle jsem žádnou knížku nenapsala a nejspíš už ani nikdy nenapíšu... :D Ale rekord!!!! Úžá!!!! *-* <3 no.. nebudu zdržovat. Jdu se připravit na jiné knihy.. :33 Salve! :D