Lady Black (KOREKCE)

Už nikdy mě neopouštěj!

Pohled Chantelle:

,,Ashi? Vysvětlíš mi, prosím, co to ksakru děláš?" vyjeknu a snažím se dostat z jeho objetí.

,,Objímám tě? Že by?" v jeho hlase slyším smích.

,,Proč?" zavrčím chladně a odložím blok i s tužkou.

,,Protože se mi chce, ale především proto, že to potřebuješ..." ustrnu uprostřed páčení jeho ruky.

Vlastně mám takový neblahý dojem, že má pravdu. Nikdo mě nikdy moc neobjímal. Kromě mámy a Chrise.

Nepočítaje Andyho a Rosse, mě naposledy objal Chris a to když mi bylo osm, bylo to těsně předtím, než nadobro odešel.

Nakonec Ashe nechám a přitulím se k němu. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu jeho vůně. Pevně se ho chytím za triko, jeho stisk jemně zesílí.

,,Děkuju..." zašeptám tiše, třeba bych se mohla smířit se Chantelle.

,,Nemáš za co.." usměje se, musí to vypadat vtipně. Dvě černý postavy sedící a objímající se na střeše.

,,Ale mám..." pokrčím rameny a chci se odtáhnout. Ashley mě ale odmítá pustit, usměju se a přisednu si k němu blíž, opřu se hlavou o jeho hrudník.

,,Nečekal jsem, že máš tuhle stránku taky.." pošeptá mi do vlasů.

,,Jakou ,tuhle stránku'?" zamumlám mu do hrudi.

,,Bezbrannou a plachou, kdy mám pocit, že musím udělat všechno jenom proto, abych tě ochránil, protože sama si poradit nedokážeš.." vysvětlí, uculím se.

,,Já se o sebe ale postarat dokážu.." zaprotestuju lehce.

,,Já vím, ale teď momentálně tak nevypadáš a jsi nadmíru roztomilá.." pohladí mě po zádech. Přivřu oči a trochu se odtáhnu. Stačilo se sešeřit.

,,Kolik je?"

,,Nevím a je mi to fuk.." zamumlá skoro nesrozumitelně.

,,Mě to ale docela zajímá.." kňuknu, cítím, jak jednou rukou šátrá v kapse, druhou mě stále drží v objetí.

,,Je po pátý..." oznámí mi.

,,Tolik?"

,,Mhm, přišel jsem za tebou cca po čtvrtý hodině.." pronese.

,,Vážně? Páni... Ani mi nedošlo jak rychle ten čas utíká..."

,,Mně to taky nějak ušlo." zasměje se.

,,Možná bychom měli říct ostatním, že žijeme.." navrhnu, přitáhne si mě blíž.

,,Mně se ale nece..." pronese dětským hláskem. Potichu se zasměju.

,,Noták Ashi... není všem dnům konec..." protočím pobaveně oči a odtáhnu se, vezmu si svý věci a slezu zpátky do pokoje.

Ashley mě s povzdechem následuje. Hodím blok na postel a krabičku se zapalovačem nechám v kapse mikiny.

,,Běž napřed, něco si tu ještě tento a pak přijdu za váma. Jo a Ashi?"

,,Ano?"

,,Připravíš mi něco k jídlu? Tak trochu se bojím Chrisova kuchyňského umění.." Ashley chytí záchvat smíchu, ale souhlasí a odejde.

Zalezu do koupelny a zamknu se. Vyhrnu rukávy mikiny a sundám obvazy, nechce se to zahojit a některý pořád krvácí, připomíná mi to bratrův odchod.

Měla jsem záchvaty vzteku, při kterých jsem rozbíjela všechno, co mi přišlo do cesty a pak pláče nad ztrátou, při kterých jsem používala žiletku. Vždycky jsem si rozřezala ruce, břicho a nohy, až ze mě byla jedna velká krvavá rána.

Pár jizev mám i na obličeji, to jsem byla naprosto zoufalá. Zavrtím hlavou, abych odehnala chmurné myšlenky a zarazím se při pohledu na ruce.

V pravé mám žiletku od krve a na levé nové hluboké řezy. Takže teď už ani neovládám svý pohyby? Úžasný.

Opláchnu krev a ovážu ruce. Stříbrnou věcičku schovám pod pračku.

Vyběhnu z pokoje a zamířím dolů. Ash stojí u trouby a zírá na něco v ní.

,,Chanty! No konečně! Dělám ti lasagne.." usměje se na mě. Jakmile ale kluci v obýváku zaslechnou moje jméno, vystřelí směrem ke mně

V čele je Chris, za ním Jake, Jinxx a Andy. Vrhnu se ke Chrisovi a dřív než cokoli stačí říct, ho obejmu, ačkoli to není Andy, vysoký je dost.

Zarazí se a zdá se, že mu i došla slova. S úsměvem ho svírám v medvědím objetí, i když mě bolí pořezaný ruce.

,,Omlouvám se, Chrisi..." zašeptám a on mi objetí oplatí.

,,To já se omlouvám, Chanty.." řekne a mně na hlavu dopadne něco mokrýho. On.. pláče??

,,Chrisi?" špitnu starostlivě a odtáhnu se, kouknu mu do tváře. Stoupnu si na špičky, otřu mu slzy a usměju se na něj.

Dám mu ruce okolo krku a vyskočím na něj, omotám mu nohy okolo trupu a dám mu pusu na čelo. Podepře mě rukama, abych nespadla, rozcuchám mu vlasy.

,,Úsměv, bráško!" nadzvednu mu ukazováčky koutky úst, do poněkud zmutovaného úsměvu.

,,Chantelle... ani nevíš, jak moc mi tohle tvoje hravý já chybělo.." rozzáří se a v očích mu tančí jiskřičky.

,,A mně chyběl tvůj úsměv, podpora a objetí.. už mě nikdy, opakuji NIKDY neopouštěj, Christiane! Je ti to jasný?" přiznám a znovu ho obejmu.

,,Ano, madam! Ale ty nikdy neopouštěj mě, ju?" kývnu.

,,No konečně..." tleskají ostatní členové Black Veil Brides. Začnu se smát, upřímný štastný úsměv v okolí rodiny mi chyběl taky.

,,Dost jančení, Chantelle tu má večeřooběd!" přikáže Ashley a vyndá lasagne z trouby, seskočím z Chrise a skočím na Ashe.

,,Zachránce! Jsi můj večeřoobědový hrdina!" začnu se smát.

,,OK, OK... jdem do obýváku, třebas na něco kouknem." navrhne nepřímo Andy a s podmračeným výrazem nás pozoruje. Pokrčím rameny.

,,Odneseš mě tam?" upřu na Ashleyho prosebný pohled, jen se zachechtá a odkráčí se mnou do obýváku, kde mě posadí na gauč. Andy mi podá jídlo a vidličku, upřu na něj děkovný psí pohled.

,,A na co se podíváme?" protrhnu ticho, co nastalo. Všichni se zarazí.

,,Co Batmana?" vyjekne nadšeně Andy.

,,A já myslela, že je tom jen fám..." zadusím se, naoko zklamaně, večeří.

,,Ne, bohužel není.." zjeví se kousek ode mě Jinxx na křesle.

,,CC!! K NOZE! A SEDNI!" rozkážu bratrovi a on se vyjukaně posadí na místo, kde jsem předtím seděla já.

,,Tak, tohle je lepší..." kecnu si na Christiánův klín a opřu se o něj zády.

,,Ségra, ani nevíš, jak se mi po tý tvý drzosti, nápaditosti a roztomilosti stýskalo..." obejme mě. Uculím se a narvu mu do pusy vidličku plnou lasagní.

,,Uh nekechej a radchy chleduj Anhyho, jakch che chnachhý.." zahuhlám a málem smíchy vyprsknu to co mám v puse. Vypadá jako sysel.

A já končím. Jsem mrtvá lidi... :D snad jste si dnešní cvokatůru užili a další díly zase zítra, možná... :D