Lady Black (KOREKCE)

Mum??

OK... přiznávám se. Nevydržela jsem to a prostě jsem musela napsat další díl... tenhle příběh mě chytl a neustále se pohybuji v tomto tématu. Dokonce už mám i napsaný epilog... :'DDD No nebudu zdržovat, užijte si čtení... :D

,,Wow... to jsem spala tak dlouho?" vzbudím se rozplesklá na gauči v nesmyslné poloze.

,,Jak vidíš, tak ano..." zasměje se Rosse, která se zničeno nic zjeví kousek ode mne.

,,No, asi bych měla jít, nejsem si jistá tím, že kluci vědí, že tu jsem.. sice jsem to říkala, ale... vím jací jsou.." prohlásím nerozhodně a jdu se oblíknout do něčeho konzervativního.

,,A nechceš dneska něco podniknout?" zakňourá prosebně.

Nasadím smutný výraz a tašku s ve s mi hodím ke dveřím.

,,Víš, Chris je tele a já se bojím že vyšiluje, to za prvý a za druhý určitě bude chtít něco podniknout, dyť je to přeci on a jelikož je neděle tak víš co to znamená..." protočím oči. Jen kývne hlavou.

,,Ach jo, škoda.. tak zítra ve škole?" usměje se.

,,Yep, zítra ve škole!" úsměv jí oplatím, zamávám a vyběhnu ze dveří.

Venku je krásně, slunečno s lehkým větříkem, co si pohrává s mými vlasy.

Zavřu oči a zhluboka se nadechnu, na tváři se mi usídlí šťastný úsměv.

Pomalým krokem se rozejdu směrem k novému domovu.

Ano, stále je pro mne nový, vím, že jiní lidé by si zvykli brzo na to, bydlet se slavnými osobami.

Já ne, nevím přesně proč - to teď nevím hodně věcí, možná až příliš - ale je to pro mne velká a nehezká změna.

Jsem ráda schovaná ve stínu, ale teď?

Už to není ono, lidi mě neignorují, ale právě naopak....

Rozhlížím se okolo sebe, spoustu krásných zahrádek, kam si člověk může sednout a nerušeně tam přemýšlet.

Povzdechnu si a zapluju do vily, jež sdílím s těma pakama.

,,Doma..!" houknu do prostoru domu, zuju se a jdu dát tašku do pokoje.

Abych řekla pravdu, tak mě to ubíjí.

Jednotvárnost a rutina, skoro nic se neděje, měla bych to změnit, nebo se ze mne nakonec stane líná a prostorově výrazná sumo zápasnice.

Nad tou představou se zhnuseně ošiju.
Nedokážu si představit, že ze m.. ne radši dost rozpatlávání, nebo se ze mě ještě stane anorektička a to opravdu nechci.

Mám ráda svou ženskou postavu. Nejsem ani moc tlustá a ani moc hubená, pro sebe zkrátka akorát.

Je mi jedno názor ostatních, hezké slovo sice potěší, ale ne moc.

Neumím totiž přijímat komplimemty, ani v nejmenším. Proto jsem taky nervózní a nesvá, když mi někdo polichotí.

Což se ale, díky bohu, kvůli osobnosti a především stylu, moc často neděje.

Vyprázdním bágl a výměním obvazy. Stále se toho nemůžu zbavit, ačkoli je pravda, že Ro mi pomáhá jak jen to jde.

,,Kur...." zaseknu se, povolím bílou látku aby neškrtila a neodkrvovala ruku.

,,.. domácí..." dodám a otevřu okno, abych vyvětrala, neuškodí, když se čerstvý venkovní vzduch dostane i do pokoje.

Zívnu, na to, že jsem spala skoro do jedné odpoledne tak dobrý.