Lady Black (KOREKCE)

Zlej sen...

,,Za prvý se hlavně uklidni. Všechno je v pořádku, on ani nikdo jiný z nás neudělá nic, co by ti vadilo nebo ublížilo, ano?" ujistí mě. Kývnu na souhlas, ale stále se ho nepouštím, je to tak krásný pocit, mít někoho.

Tahle vzpomínka mi koluje hlavou celou dobu autem i při stěhování do domu.

,,Kde je můj pokoj?" zavrčím na půl úst a postavím kufr na zem.

,,Nahoře, poslední dveře na pravo..." oznámí Chris. Vyšplhám se se vším všudy po schodech nahoru a věci hodím do mýho novýho pokoje.

,,Za chvíli bude oběd, Chanty!" ozve se Jake z chodby.

,,Ale vaří CC, takže je tu riziko otravy.." uchechtne se Jinxx.

,,Jo, před týdnem jsme vezli Andyho na chirurgii, když si málem zlomil ruku při třísknutí do tuhýho řízku!" chechtá se Ash, Andrew jen pokrčí rameny.

,,Počkej, takže... vy tu bydlíte všichni pospolu?" houknu směr oni.

,,Už to tak bude." zní odpověď.

,,Úžasný.." zahuhlám a zalezu, vybalím si. Fláknu sebou na postel. Rozhlídnu se po pokoji, je v černé barvě s černým nábytkem a velkým oknem. Parapet u okna taky je, takže aspoň to.

Donutím se vstát a začnu lepit plakáty po stěnách. Mám jich něco přes třicet velkých a asi sto malých, samozřejmě je to směs různých skupin.

,,Chantelle! Oběd!" zařve Jinxx. Jen protočím oči a otevřu okno, zapálím si cigaretu a s podmračeným výrazem sleduju okolí.

Jannet s Rosse a Marcem jsou tak blízko, ale přeci jen hrozně daleko. Mohla bych sešplhat dolů a utéct. Ale já už nejsem ta slabá Chantelle, která před vším utíká.

Nemám chuť na jídlo, rozhodnu se teda udělat něco jinýho. Vezmu zapalovač s krabkou do kapsy, mobil a sluchátka do druhý, blok s tužkou pod paži a s cigaretou mezi rty vylezu z okna.

Pohled Ashleyho:

Všichni sedíme u stolu a jíme CCho těstoviny, co tak vůbec nevypadají a vlastně ani nechutnají. No, všichni, až na Chantelle.

CC má strach, proč nejde. Já osobně si myslím, že trucuje a proto nepřijde teď a nejspíš ani večer.

,,Jdu se za ní podívat.." rozhodne se její bratr a stoupne si. Andy ho však stáhne zpátky do židle.

,,Ty ne... půjde Ash." zvednu pohled od svého talíře.

,,Proč já?" vyhrknu a zamračím se.

,,Protože jsem to řekl, padej!" zamračí se na mne na oplátku náš pan King a já se s brbláním odšourám do patra.

,,Chantelle?" zaklepu na dveře, ticho.

,,Chanty, můžu dovnitř?" zeptám se a čekám, stále žádná odezva. Pootevřu dveře a vidím, že pokoj je prázdný.

Canjaj s Brutem leží na posteli, neuráčí se ani zvednout hlavu, její.. had? je v teráriu na stole a stěny už má polepený plakáty.

,,Chan..?" zahlédnu otevřený okno.

,,Do prdele! Chantelle??" vykřiknu a nahnu se z okna.

,,Co je, ty hysterko?" ozve se klidný dívčí hlas odněkud zeshora.

,,Chantelle?" vysoukám ze sebe zmateně.

,,Co?" zavrčí.

,,Kde jsi?"

,,Tady na střeše... tupoune..." usměju se, její drzost a odvaha se mi líbí, vždycky mě pobaví.

Vylezu z okna a nějakým záhadným způsobem se dostanu až na střechu.

,,Co chceš?" povzdechne si mrzutě, nechá jedno sluchátko viset přes lem trička ven a odtáhne cigaretu od úst.

,,Ty kouříš?" vykulím na ní překvapeně oči. Ona ty své protočí.

,,Jak vidíš, tak ano.." zchladí mě pohledem a vloží cigaretu mezi rty, do ruky vezme tužku, začne čárat do bloku a přestane mě vnímat.

Přijdu až k ní a mrknu jí přes rameno. Musím uznat, že kreslí opravdu dobře.

,,Pěkný.." pochválím výtvor, jen pokrčí rameny.

,,Není nic moc, má špatně tělo, zuby vypadají spíš jako párátka, blbě vystínovaný to je, oči šilhají a celkově to vypadá jako retardovaný lemur.." zhodnotí to. Znovu si obrázek důkladně prohlídnu a zavrtím hlavou.

,,Nebuď labuť. Je to super, nešilhá, zuby dobrý, tělo můžeš ještě třeba dochlupatit (Ne Trewall, nemluvím o jedno z tvých bratrů...) a je to.." usoudím, nakloní hlavu na stranu a koukne na mě.

,,Proč tu seš?" zeptá se.

,,Bydlím tu?" usměju se. Protočí oči, povzdechne si a zamračí se.

,,Víš jak to myslím, tak nedělej debila.." zavrčí a já zavrtím hlavou.

,,Přišel jsem tě zkontrolovat.." oznámím.

,,Hm.." zamručí, pak se otočí zpátky k bloku a zasoustředí se znovu jen na něj. Možná se chová odtažitě, tváří se nedostupně a kamenně, ale její oči prozrazují všechno.

Má v nich smutek a bezmoc. Cítí se zrazeně a opuštěně. Zarazím se, jak je možný, že najednou čtu v lidských očích?

Uchechtnu se nad tou představou, ale něco mě přeci jen nutí nad tím přemýšlet. Rozhodnu se udělat něco, co by jí snad mohlo pomoct.

Pohled CCho:

,,Hej, kde je tak dlouho? Ash se určitě schoval do svýho pokoje. Donesu Chanty aspoň jídlo.." rozhodnu se a vstanu z gauče.

Neudělám ale ani tři kroky a už ležím na zemi pod hromadou tří těl. Andy, Jinxx a Jake na mně leží a svojí vahou mě i dusí.

,,Hele o co vám jde?" zasípu přidušeně a pokusím se je schodit.

,,O nic, jen se rádi tulíme.." uculí se Jinxx a já mám v tuhle chvíli chuť mu narvat gumový medvídky do nosu. A marshmallowny by je následovaly.

,,Nechte mě bejt, proč nechcete, abych za ní šel? Andy, ty jsi s ní byl venku, o čem jste kecali?" provrtám ho podezíravým pohledem, když ze mě slezou a vstanou.

Andrew sklopí pohled a sedne si do tureckýho sedu na zem, kousek ode mě.

,,Vyklop to!" zasyčím.

,,Chce zpátky to, co bylo před tím. Než jsi odešel, to už sice nejde, řekl jsem ale, že ty chceš to samý co ona. Mluvili jsme o tom, prozradila mi zajímavý věci. A já jí slíbil, že nikdo z nás neudělá nic, co by jí vadilo nebo ublížilo, ale udělali jsme to..." zahledí se do zdi vedle sebe.

Zalapám po vzduchu, má pravdu. Já jí nechtěl do ničeho nutit, ale udělal jsem ještě hůř, když jsem se domluvil s Jannet, aby jí poslala k nám. Bude mě nenávidět.

,,Měl bych se jí omluvit."

,,Ne, teď bude lepší nechat jí vydoutnat a pak se uvidím. Až vyleze z pokoje, tak se jí omluv, dřív ne. A už vůbec se jí nepokoušej něco v nejbližší době přikazovat, nebo tě umlátí pendrekama.." upozorní mě Jake.

Kývnu, že rozumím, zase jsem to podělal, chci pro ní jen to nejlepší, aby se cítila dobře, ale zatím tropím jen zlo. Tyhle škody už asi nikdy nevymažu.

Nezdá se to sice jako velkej prohřešek, ale Chantelle není jako ostatní holky, ona je jiná. Úplně, má jiný vkus, jiný vlastní styl a jiné nároky.

Ona je jiná, je prostě svá. Ale já z ní dělám někoho jinýho, cizího. Kým byla, ale už není a nikdy nebude.

Moje malá sestřička, s vysmátým obličejem a jiskřičkama v jejích nádherným šedozelených kukadlech, je nejspíš navždycky pryč.