Když jsem se dostala domů, s pláčem jsem se vrhla do patra a do pokoje, kde se mi podařilo se zamknout.
Chris i ostatní se mě snažili přimět otevřít a nebo alespoň mluvit. Já ale odmítala obojí.
Nechci nikoho vidět, nikoho slyšet. Chci pryč.
Ležím na posteli, brečím Brutovi a Canjajovi do kožichu a z notebooku mi hrají různé písničky.
Zvolila jsem si mix songů, který jsem neposlouchala už hodně, hodně dlouho.
,,Jsem tak hloupá!!" vzlyknu zoufale.
,,Nejsi! Chantelle... co se stalo? Mluv se mnou! Prosím! Pusť mě dovnitř..."
,,Já jsem tak naivní kráva!!" Canjaj mi začne olizovat ruku, kteří ho hladím. Brutus si totiž zabral obličej.
Stojí mě hodně úsilí neudělat to k čemu mě nabádá všechno co znám. Podvědomí říká ať to udělám, že se mi uleví.
Ruce se mi klepou. Ale já slíbila že to neudělám. A chci to dodržet.
Vstanu a zašátrám v kapse u mikiny, která se válí na zemi. Vyndám zapalovač a cigarety.
Chvíli na to jen tak zírám a pak s obojím mrsknu o stěnu. Sesunu se na zem.
Mobil mi nepřetržitě vibruje návalem esemesek, zpráv na nějaké sociální sítě a hovorů. Nevím od koho všeho a je mi to jedno.
-
Sedím na zemi uprostřed svého pokoje a už jen popotahuju. Zírám na zem a v hlavě mám prázdno.
Jsem celá prázdná. Nechápu proč se to vždycky musí dít mně.
Uslyším menší dunivou ránu a cvakání drápků o podlahu, směrem ke mně.
Pak už se mi pod ruku dere huňatá hlava a žádá tím o pohlazení. Musím se usmát. Vtom se zpoza dveří ozve hlas.
,,Chnatelle? Můžu na chviličku?" chvíli přemýšlím ale pak se došourám ke dveřím a odemknu.
,,Posluž si.." špitnu a doolazím se k posteli, opřu se o ní zády. Zírám do podlahy a nějak nemám chuť se kouknout bratrovi do obličeje.
,,Chanty.. co se stalo? Co ti provedl?" jen zavrtín hlavou, přisedne si a sevře mě v konejšivém objetí, lehce se mnou pohupuje.
,,Nemusíš o tom mluvit když nechceš, ale prosím nezamykej se. Mám o tebe strach." přitulím se k němu a zhluboka se nadechnu. Zavřu oči.
Cítím jeho vůni a to mě uklidňuje, protože vím že je tu se mnou. Že to není pouhý krásný sen.
Ale že je to úžasná skutečnost. Odešel ale teď je tu se mnou a je za to rád, i já jsem ráda.
On dostal druhou šanci. I když nemusel, já mu jí presto dala. Měla bych jí dát i Aaronovi?
Zdál se že o to stoji. Lituje toho a chce to napravit. Měl by dostat šanci ukázat jestli říká pravdu nebo lže.
,,Děkuju.... Musím si něco vyřídit!" vyhrknu. Vezmu mikinu, mobil a vystřelím z pokoje, schody beru po třech.
Bleskově se obuju a vyletím ven ze dveří. Začnu psát zprávu.
Lady Black: Park. Teď hned.
Běžím co mi nohy stačí. V parku se rozplesknu o první lavičku a snažím se rozdýchat svůj nový rekord.
Rozhlížím se kolem. Vidím jak se Aaronovi podobná postava se sklopenou hlavou a rukama v kapsách, šourá směrem ke mně.
Po chvíli vidím že je to on a má zarudlé oči, jako já. Že by brečel?
Třeba se vážně změnil a já ho tak hrubě odmítla. Cítím se provinile.
Ačkoli on se taky nezachoval moc pěkně, takže by ani nic jinýho čekat neměl.
,,Ahoj.." zašeptám.
,,Ahoj." odpoví tiše a prohlíží si mě. Nastane ticho. Tíživé ticho.
,,Tak co potřebuješ?" protrhne otázkou nepříjemnou atmosféru.
,,Tebe..." řeknu po delší odmlce. Vytřeští na mě oči.
,,Mám pocit že ses opravdu změnil a chci ti dát druhou šanci. Neptej se co mě k tomu vedlo protože sama nevím a...." dál se nedostanu jelikož se naše rty setkají. Usměju se a dám mu ruce okolo krku.
Chytne mě kolem pasu, zvedne z lavičky a zatočí se mnou kolem dokola.
,,Já nevím co říct.." vydechne když se odtáhne."
,,Neříkej nic.." uculím se a políbím ho znovu, prsty mu zajedu do vlasů.
,,Tákže... teď..?"
,,Co teď?"
,,Teď jsme tedy spolu?"
,,No.. asi ano." zasměje se.
,,Měla bych jít domů. Chris bude mít strach.." zapřemýšlím se.
,,Nechoď ještě.."
,,Aarone já musím.." obejme mě.
,,Dobře. Ale zavoláme si?" kývnu.
,,Doprovodím tě.." oznámí a proplete si se mnou prsty. Jen se zakřením.
-
,,Konečně jsi doma! Kdes byla? Měli jsme strach!"
,,Jen s Aaronem.." usměju se a vezmu si z ledničky džus.
,,Ale.. vždyť.."
,,Já jdu k sobě! Mějte se a dobrou!" vyběhnu k sobě.
,,Ona řekla vážně dobrou??" diví se Andy. Ostatní jen krčí rameny. Uchechtnu se.
Přihlásím se na Skype a zavolám Aaronovi. Po prvním zazvonění to zvedne a mně se na obrazovce zjeví jeho usměvavá tvář.
,,Čau!" zahalekám.
,,Čau." odpoví se smíchem.
,,Můžu přidat Rosse?"
,,Jestli chceš tak klidně."
Uživatel/ka Lady Black přidal/a uživatele Rosse Pollo.
,,Nazdar Ro!" vykřiknu hned jak se Rosse připojí.
,,No to je dost že taky voláš!" zakaboní se hraně, pak obě vyprskneme smíchy.
Uživatel/ka Rosse Pollo přidal/a uživatele Marc Pollo.
,,No to bude mejdlo... Přidejte i další lidi a je z toho webkapárty!" zahuhlá Aaron se smíchem.
------
ČTEŠ
Lady Black (KOREKCE)
Fanfiction,,Proč to děláš?" zněla jeho otázka, hlas se mu chvěl. ,,Nemám na vybranou.." můj hlas byl pevný a plný odhodlání. ,,Vždy je možnost volby!" snaží se mi to se slzami v očích rozmluvit. ,,Teď už však ne.." vyvrátím mu to, otočím se a nočním deštivým...