Můj bože, lidi! Jste úžasný!!! <3 Takový ohlas!!
,,Andy, nevztekej se... Nikdo ti Batmana nebere, neboj.."
,,Vždyť právě prohlásil, že Batman je jeho!! To nemůžu dopustit! Batman je můj!!" začne se Andy čertit.
,,Anďouši, zasedni, nebo ani ty nebudeš mít Batman, laskavě dokoukej ten film, kterej jen tak mimochodem vidíš minimálně po miliontý a ticho bude!" umravním děj u televize a dojím poslední kousek lasagní.
,,Em.. omluvte mě.." vyhrknu při pohledu na rukáv a vystřelím do kuchyně. Hodím odpadek po jídle do koše, vidličku do dřezu a vyletím ven z domu.
Musím za Rosse, okamžitě. Zpomalím a vyndám si cigaretu, zapálím a zkouším uklidnit třas.
Podělala jsem to, musí se to vyřešit a to rychle. Zastavím až u dveří mého bývalého domova a zkusím kliku.
Kupodivu mají otevřeno a Jannet nikde, běžím k Rosse do pokoje, vtrhnu tam bez zaklepání a zhroutím se jí k nohám.
,,Rosse... já to zase udělala..." vzlyknu a ona mě okamžitě obejme.
,,Klid, hlavně klid, Black, ukaž mi to." vyhrnu si rukávy a sundám obvazy.
V Rosse hrkne a ruku si dá zděšeně před pusu.
,,Black... tohle..." zlomí se jí hlas. Zhluboka se nadechnu a vydechnu.
,,Můžeš pro mě něco udělat?" zeptám se, asi po dvaceti minutách zírání na sebe, jen rychle kývne.
,,Můžeš mi pak zavolat? Musím zpátky, zavolej mi na Skype a já ti řeknu všechno, ano?" poprosím jí, jen zase přikývne a vezme noťas.
Vylezu ven jejím oknem a pomalým krokem si to mašíruju domů, s další cigaretou v tlamě.
Měla bych se toho zbavit, všeho. Je to blbost, ale je těžký toho nechat a já to nejspíš nezvládnu.
Odhodím nedopalek a vlezu do domu co nejtiššeji.
,,Chantelle? Kdes byla? Jdeš s náma koukat?" ozve se z obýváku. Pokrčím rameny, ale pak zavrtím hlavou.
,,Musím nahoru, Rosse a já jdem calla.." objasním, vezmu si z lednice jogurt, lžičku, divím se, že tu vůbec je a že není prošlej.
,,Em.. dobře, tak... si to užijte!" zahuláká za mnou Chris. Křiknu nazpátek něco ve stylu ,dík' a bouchnu za sebou dveřma.
Dám psům i hadovi jídlo a sednu si, s noťasem na klíně, do postele.
Přijmu hovor od Ro a začnu s vykládáním. Ona mě ani jednou nepřerušila, jen bedlivě poslouchala a dokonce se společně se mnou i rozbrečela.
,,Chanty, tohle je holt těžký. Nemám páru čím sis to zasloužila, ale zpátky už to nevrátíš, tak se pokus si to nějak zlepšit, ten den a všechno, odhoď tu hnusnou ostrou věc někam, odkud už jí nedostaneš a cigarety omezuj.." poradí mi, jen kývnu a odložím prázdný kelímek od jogurtu na stůl.
,,Jinak, zítra máš volno? Musíš mít, já vím, že máš a jestli ne, tak si ho uděláš, protože brácha je zítra na akci s kámošem, máma jede na tři dny za babičkou a dědou a já mám barák pro sebe!" vyjekne nadšeně. Usměju se na ní.
,,A co chceš dělat?" optám se na její plány.
,,No. Tak chtěla jsem tě vzít někam do centra, nejlépe vyrazit ráno po snídani, prolejzat obchody, pak jít na oběd, pak projít další obchody a nakonec zakotvit u nás a udělat si filmovou noc, můžem pozvat i další kámoše jestli chceš a nebo můžeme jen my dvě. Na pozítří asi nic naplánovanýho nemám, ale poslední den máminýho klidu chci party!" zasměje se nadšeně.
Promnu si oči a začnu se smát taky. Takže zítra máme celej den i noc jen pro sebe, tudíž toho můžeme dost probrat a užít si zábavu.
,,Tak.. máš něco na zítra?" kývnu hlavou, jako na znamení kladné odpovědi. Rosse posmutní, já se rozesměju.
,,Mám v plánu být s tebou na nákupech!" ačkoli nákupy moc nemusím, tak s ní mě to baví.
,,Jéééj!!! Jupííí!!!" vypískne a radostí začne skákat na posteli, až nakonec zahučí na zem. Skácím se z postele v záchvatu smíchu.
,,Víš co můžeme podniknout pozítří??" vyhrknu a vykouknu zpoza postele, kde sedím, když se uklidníme a já popadnu ztracený dech.
To zjevení mé hlavy ale vyvolalo u Ro další salvu výbuchu smíchu, takže jsme se k tomu nedopracovaly.
***
,,Nech... nech mě žít!!! Prosím! Slituj se nade mnou!!" kňučí Ro, ležící na své posteli. Obě se držíme za břicho a tváře, jak nás od těch výtlemů bolí veškerý mimický i břišní svaly.
,,Já nic... to ty tu máš záchvat při zmínce banánu nebo..." písknu a vyprskneme smíchy znovu.
,,... nebo okurce a tomu prapodivnýmu salámu zatočenýmu..." dokončím větu chraplavým hlasen, sípavě se nadechnnu a otřu si slzy.
,,Říkáme mu točiňák..." protočí nade mnou očima.
,,Tak jsem holt nevzdělaná, no." zabručím ironicky a objemu Canjaje. Je heboučký jako Brutus, jen o malinko víc, jelikož má ještě štěněcí kožíšek.
,,Ukaž mi Harolda, prosím!!!" začne škemrat Rosse. Po chvilce ustoupím a svolím.
Vyndám Harolda z terária a dám si ho za krk. Hlavu mu dám ke kameře.
,,Kuk na tetu!" zašeptám strašidelným hlasem a vrátím hada blíž k sobě.
Jeho hlavu dám ke svým očím, je nádherný. Černý s červenými proužky a úchvatnýma očima. Vydržela bych se na něj dívat hodiny.
,,Je pořád stejně nádherný..." vydechne okouzleně Rosse. Ona miluje hady, pavouky a takovýhle potvůrky.
Já osobně hady miluju, ale u pavouků už to taková platinová láska opravdu není, zvláště když se sprchujete a on na vás jeden z nich kouká skrze větrák.
,,Hele, něco mě napadlo. Počkej mi tu chvilku.." s ďábelským úsměvem vezmu mobil a už se plížím i s Haroldem ze dveří.
Začnu to natáčet, položím Harolda na zem a on se odplazí směr kuchyně, pak přepne na kořist a vydá se do obýváku.
Tajně se schovám tak, aby mě kluci neviděli a čekám co bude dál.
Had se zatím doplazil k Jinxxovi a přeplazil se mu přes nohy, přičemž málem omdlel smrady.
Dostal se až ke čtveřici na gauči a vylezl si k nim, kluci chvíli ještě všechno ignorovali. Pak si ale uvědomili co se děje a začali šílet.
CC rozebíral gauč a házel ho po ubohém Haroldovi, Andy vylezl na lustr, kde se zavěsil jak lenochod a Jinxxovi se podařilo vyškrábat na skříň.
Jake s neskutečným pištěním napodobil animáky a s rukama vlajícíma va větru za ním, začal pobíhat kolem dokola.
Já to jen natáčela a dusila se smíchy. Nakonec jsem usoudila, že kluci jsou psychikou už v trapu dost a dnes neusnou. Vezmu Harolda a položím si ho za krk, je jako kratší šála.
,,Ale jděte... vždyť je neškodnej.." uculím se a s cukajícíma koutkama úst vystoupám schody vzhůru do pokoje. Pošlu video Rosse, ta se začne dusit.
ČTEŠ
Lady Black (KOREKCE)
Fanfiction,,Proč to děláš?" zněla jeho otázka, hlas se mu chvěl. ,,Nemám na vybranou.." můj hlas byl pevný a plný odhodlání. ,,Vždy je možnost volby!" snaží se mi to se slzami v očích rozmluvit. ,,Teď už však ne.." vyvrátím mu to, otočím se a nočním deštivým...