Unrequited Love [PART 1]✅

2.KAPITOLA

,,Kath, vstávej! Probuď se! Vstávej!" volal na mě hlas. Otevřela jsem oči a nade mnou se skláněla Lily.

,,Co-co se stalo?"

,,Asi jsi měla noční můru. Křičela jsi ze spaní. Jsi v pořádku?" optala se mě starostlivě.

,,Jo. Asi jo. Díky." usmála jsem se na ní a šla do koupelny. Páni. Byl to strašný sen. Všechno bylo tak živé- já, Lily, Voldemort, smrtijedi..........

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zhrozila jsem se. Vlasy jsem měla rozcuchané, černé kruhy pod očima a byla jsem celá od potu.

Sundala jsem si pyžamo a šla do sprchy, kde jsem na sebe pustila horkou vodu. Bylo to strašně uklidňující. Miluju, když mi kapky horké vody stékají po těle.

Když jsem vylezla ze sprchy, lehce jsem se namalovala, učesala se, vyčistila zuby a oblékla se do mého červeno-zlatého hábitu.

Bohužel, k mé nelibosti jsem si musela vzít i kravatu, se kterou jsem dlouho zápasila. Kdyby nebylo Lily a její velké trpělivosti, kravata by letěla z okna......

,,Kath! Dělej! Musíme jít! Zbývá pět minut do začátku hodiny! Panebože, řekni mi, že nejsou lektvary! Pan Křiklan mě má tak rád, a já bych si u něj nerada zkazila pověst........"

,,Dobře Lily. Uklidni se. Nádech, výdech a.........dělej už jenom tři minuty!" křikla jsem na ní a sama jsem běžela k učebně lektvarů.

,,Dámy, můžete mi říct, proč jste přišly pozdě?" vrhl na nás tázavý pohled starší muž menší postavy, v černém hábitu a čapkou stejné barvy.

Lily očividně nevěděla co říct, tak jsem řekla první věc, která mě napadla.

,,No...víte pane profesore, já jsem spadla na schodech, když jsme šly s Lily na hodinu a koleno, na které jsem dopadla, hodně krvácelo, takže jsem musela jít na ošetřovnu." Přesvědčivě jsem se usmála a Křiklan mi na to ihned skočil.

,,Ach...tak to poté chápu. Pane Blacku!" zavolal na černovlasého chlapce, který seděl v poslední lavici a vedl konverzaci se svým kamarádem.

On, aniž by si uvědomil, co říká, nahlas vykřikl:

,,Co je?!" jakmile si uvědomil, kdo na něj mluvil, zacpal si pusu a omluvil se.

,,Prosím, buďte tak laskav, pane Pottere a slečno Wilsonová, vyměňte si svá místa." Ukázal na mě a na to střapaté pako, které se tvářilo strašně šťastně.

Neochotně jsem se zvedla a šla vstříc Bradavickému Cassannovi Siriusovi Blackovi.

Ten se na mě „neodolatelně" usmál a pár holek zasněně vzdychlo, a vrhlo na mě pohled: ,,Jestli se ho dotkneš, jsi mrtvá."

Protočila jsem nad tím oči a se založenýma rukama na prsou jsem se posadila na židli.

,,Tak, úkolem dnešní hodiny je, že připravíte lektvar pravdy, nebo-li veritasérum, najdete ho na straně dvacet tři." Pobídl nás a já začala připravovat onen lektvar.

Po necelých patnácti minutách jsem měla hotovo. Přihlásila jsem se a profesor mě přišel zkontrolovat.

,,Oh, výborně slečno Wilsonová, deset bodů pro Nebelvír!" zvolal a já se pyšně usmála.

,,Vidím, že většina z vás už má lektvar hotový, Vyzkoušíme si jeho účinky. Jako první dvojice sem přijde slečna Evansová a pan Potter. Prosím, vzájemně si vyměňte své lahvičky a na něco se zeptejte."

Lily neochotně lahvičku se zázračnou tekutinou, která ukazovala pravdu vypila a James se jí ihned zeptal : ,,Co si o mně myslíš?"

,,Myslím si o tobě, že jsi ten největší idiotskej blbec, co kdy existoval. Myslíš si o sobě, že jseš nějakej frajer, když si pořád prohrabuješ ty tvoje vlasy, ale pravda je, že to vypadá spíš směšně. Vůbec se neumíš chovat, ke všem se chováš nepříjemně a když ti někdo řekne to, co se ti nelíbí hned začneš vyšilovat a začneš ho šikanovat...Takže si myslím, že vážně nejseš dobrej člověk." dokončila Lily svůj monolog  a jak bylo vidět, Jamese hodně zabolelo to, co řekla, jelikož měl slzy v očích.

Než někdo něco stačil říct, byl pryč.

,,Panebože, takhle natvrdo jsem mu to říct nechtěla!" povzdychla si Lily a prohrábla si své dlouhé vlasy stejně tak, jak to dělal James.

,,Panebože, já chytám Potterovinu!" vyjekla a rychle se posadila na své místo vedle mě.

,,Tak a teď by mohli třeba slečna Wilsonová a pan Black." řekl profesor a já jen protočila oči, když jsem uviděla, že na mě Black mrkl.

No, jestli čeká nějakou chválu tak to asi ne...

,,Pane Blacku, vypijte své Veritasérum." řekl profesor a Sirius tak učinil.

,,Proč děláš to, co děláš? Proč využíváš holky a odkopáváš je?" zeptala jsem se ho  a vážně jsem se těšila, co odpoví.

,,Kvůli mé minulosti. Stalo se to už dávno, asi před čtyřmi lety. Byla jedna holka, měla krásné hnědé vlasy a hnědo-zelené oči, vypadala hodně podobně jako ty. Ihned, jak jsem ji uviděl tak jsem se do ní zamiloval. Dali jsme se dohromady, byli jsme spolu dlouho...pak ale jednou když jsem ji přišel o prázdninách navštívit- já...já...uviděl jsem jí. Ležela na zemi, a vedle ní ležela její zlomená hůlka. Byla mrtvá. A od té doby se chovám takhle...spadl jsem do drog, začal pít alkohol a začal využívat holky...Já mám totiž- " najednou jako by si uvědomil to, co řekl. Veritaserum na něj asi přestalo působit.

,,Ty smrtijedko! Jak se opovažuješ se mě ptát na tohle ty jedna hříčko přírody! Nech mě už na pokoji! Jaký jsi jako dostala právo se mě na tohle zeptat! Chcípni, ty zrádkyně!" zakřičel a rychle odešel. Mně se začaly hrnout slzy do očí.

Rychle jsem vyběhla z učebny a opřela se o protější zeď. Slzy už jsem nezadržela. Bylo mi tak neskutečně líto, co mi řekl. Najednou jsem vedle sebe ucítila něčí dotyk. Zdvihla jsem pohled a uviděla jsem Remuse.

,,Kath, neber si to tak. Siriusovi občas ujedou nervy. On tu holku miloval, nikdy nám nechtěl říct, co se s ní stalo. A teď jsi ho vlastně donutila ho to říct a slyšela to celá třída. Proto je tak vytočený. Neboj se, bude to v pořádku. A teď pojď." usmál se, setřel mi slzy a vzal mě za ruku.

,,Děkuju, Reme. Jsi skvělý kamarád."

Když jsme vešli do třídy, všichni se na nás začali dívat jako na zjevení. A tak mi to došlo- nedívali se na nás, dívali se na naše propletené ruce.

AHOJ! TAK VÁS VÍTÁM U DALŠÍ KAPITOLY! DOUFÁM, ŽE SE VÁM LÍBÍ. VOTES A KOMENTS POTĚŠÍ. DĚKUJU A MĚJTE SE KRÁSNĚ! 😊

-1011 SLOV