Unrequited Love [PART 1]✅

11. KAPITOLA

,,Vypadáte jako padlí na bojišti." také jsem se skácela k zemi- ale smíchem.

****

,,Tak holky, jelikož jsme všechny skvěle tancovaly, tak by jsme si zasloužily odměnu. Co říkáte?" usmála jsem se a ukázala na džbán horké čokolády a na muffiny.

,,Jooo!" zaznělo třikrát, a tak jsem se zvedla a muffiny dala mezi nás. Nalila jsem všem čokoládu a sama ji hned vypila.

,,Kat, mám otázku." vypadlo z Chloe. Zpozorněla jsem.

,,Ano?"

,,Od koho máš ty růže?" zakmitala obočím. Mám jim to říct? Ano? Ne?

,,Od Reguluse Blacka." zašeptala jsem a sklopila pohled, aby nebylo vidět, jak se červenám.

Lily vyprskla čokoládu a všechny jsme se tomu zasmály.

,,Co-cože?! Proč by ti zrovna on dával sedmnáct růží? Panebože! Neříkej to! Ty jsi plnoletá! No jasně, proto jich je tam sedmnáct! Sedmnáct rudých růží jako sedmnáct let!" dala si ruku před pusu.

,,Ano, je to tak. Dnes jsem se s ním zakecala a popravdě- není vůbec tak hrozný, jak se o něm říká." přikývla jsem.

,,Všechno nejlepší!" zakřičely a já se zasmála.

,,Děkuju-to mi připomíná, musím mu jít poděkovat za ty růže." oznámila jsem a šla ke skříni.

,,Co si mám na sebe vzít? Sukni, nebo džíny? Tílko nebo tričko? Svetr?!"

,,Zlato, jako poradce přes modu ti radím, aby jsi si vzala ty potrhaný světlý džíny a k tomu ten hezký béžový svetřík, co máš." usmála se Chloe. Ostatní začaly přikyvovat.

,,Máte pravdu. A co s vlasy?" ukázala jsem na ně.

,,Rozpuštěný."

,,Okay. Díky holky." Usmála jsem se na ně a šla se do koupelny převléct. Když jsem se na sebe podívala- wau, celkem mi to slušelo. Ještě jsem s namalovala pod očima černé linky, nanesla řasenku a byla jsem připravená jít.

Otevřela jsem dveře od koupelny a ukázala se holkám.

,,Vypadáš fantasticky. Za jak dlouho se tak vrátíš?"

,,Díky. Tak přibližně za tři až čtyři hodinky." podívala jsem se na hodiny.

,,Co tam tak dlouho budeš dělat?"

,,No, půjdeme se ještě projít."

,,Tak si to užij!" zavolaly na mě, než jsem vešla z pokoje. K mému neštěstí- si to ke mně směřoval Black. Black starší. Bože, to zní divně.

,,Kam jdeš Wilsonová?"

,,Co ti je do toho Blacku?!" protočila jsem očima a pokračovala v cestě.

,,Za mým bratříčkem, co? A co tam budete dělat? Budete prožívat nějaké hezké zážitky v posteli? Bože, ty seš děvka."  zakřičel přes celou společenku a pár lidí se na nás otočilo. Pomalu jsem se otočila a podívala se na něj.

Tak teď už mě fakt naštval.

,,Já a děvka? Já?! Nevím, kdo tady spal s celou školou v přístěnku na košťata! Náhodou, pro tvou informaci, jdu tvému bratrovi poděkovat za ty růže, které mi dal. Myslíš si, že za jím jdu jenom kvůli tomu, abych se s ním mohla vyspat?! Vzpamatuj se Blacku, nejsem ty!" zařvala jsem na něj a odešla z nebelvírské koleje.

Šla jsem tedy dolů po schodech, až jsem došla do podzemí, kde byla zmijozelská společenská místnost. K mému štěstí někdo před společenskou byl. Nějaký prvák. Došla jsem k němu, a poprosila ho, aby mi zavolal Rega.