Unrequited Love [PART 1]✅

46. KAPITOLA

,,Pro Merlina." dostala ze sebe jen dívka, když dočetla dopis. V klepajících se rukou držela dopis od toho, kterého tolik milovala. Poslední dopis, poslední vzpomínka na něj. Na to, že tu byl. Na to, že ji miloval a že ona milovala jeho. Tak moc ho milovala a tak moc ji to bolelo. Kdyby jen věděla, že Regulus stál přesně vedle ní a plakal. Plakal a křičel, ale stejně ho nemohla slyšet. Chtěl ji obejmout, políbit...Ale nemohl. Jen se musel dívat, jak se trápí. 

,,Regulusi. To snad není pravda! Proč je život tak nespravedlivý! Vždyť jsi nic neudělal! Sakra! Sakra! Sakra!" kopala do všeho hnědovlasá dívka, která se právě topila v žalu a v zármutku. 

,,Katherine." plakal chlapec ještě víc. Vidět ji takhle...Takhe zničenou mu způsobovalo tu největší bolest. A co teprve až otevře tu krabici, kde byly všechny jejich vzpomínky. Napsal tam, že ji má otevřít po jeho smrti, až ji bude nejhůř. 

,,Chce to změnu. Musím se uklidnit. Nechám si jen pár věcí, Sirius to pak vyklidí. Vezmu si tenhle dopis, tu krabici, jeho polštář, který tolik voní po něm a jeho košile, které vždycky nosil. Vždycky mu tak slušely." vzpomínala Katherine a přitom si věci brala sebou. Když si chtěla vzít chlapcův polštář, všimla si, že je něco vyrytého na jeho nočním stolku. Když uviděla, co tam je, musela si dát ruku před sebou, aby nevykřikla. Stálo tam Katherine+ Regulus. Navždy.

,,Tak strašně to bolí. Zastavte to! Tak moc to bolí!" plakala dívka a samou bolestí se musela držet za břicho, aby nespadla na zem. 

,,Vím, také mě to strašně bolí. Tak strašně moc." Regulus byl zničený. Měl takovou chuť něco rozmlátit. Nejhorší na tom bylo, že nemohl. Když se dotkl nějakého předmětu, část jeho těla tím prošla. 

,,Musím být silná. Takhle bys mě nechtěl vidět. Kvůli tobě se musím vzpamatovat. Musím vypnout své emoce. Musím být lhostejná, k ničemu se nevyjadřovat. Musím se přes to přenést, tak bys to chtěl." brunetka se náhle zvedla, vzala si věci a utíkala do svého pokoje. Tam si schovala věci pod postel, na polštář dala kouzlo, aby jeho vůně nevyprchala. Chtěla mít nějkou vzpomínku a chtěla, aby jí ho něco stále připomínalo. Katherine se rozhodla pro změnu. Rychle se oblékla a nepozorovaně prošla ven z hradu. Cestou viděla Siriuse, jak sedí pod vrbou mlátičkou a pláče. Nebrala však na to ohledy a rozběhla se do Prasinek. 

Našla nejbližší kadeřnictví do něhož také vešla. 

,,Chci změnu. Ostřihejte mě, jak myslíte, že by mi to mohlo slušet." řekla hnědovláska ledovým hlasem a paní jen přikývla. 

Konečný výsledek se Katherine líbil. Nechala si ostříhat vlasy na způsob mikáda a to se jí líbilo. Vypadala díky tomu starší a zkušenější. To se jí však líbilo. Zaplatila příslušnou cenu a vešla ven. Teď půjde nakupovat, aby se přivedla na jiné myšlenky. 

Však nemyslela tím nakupování oblečení, dívka vykoupila skoro celý Medový ráj. Koupila si spoustu sladkostí, které jí měly pomoct překonat smutek. Také alkohol nesměl chybět. Když byla opilá, cítila se, jako by na všechno zapomněla a alespoň na chvilku byla všechna bolest pryč. Všechno, jako by zázrakem zmizelo. 

Děvče se pak vrátilo zpět do Bradavic, odložilo si tašky na pokoj, které schovala pod postel a měla namířeno za ředitelem Brumbálem. 

Mezitím, co Kath šla za ředitelem, Sirius se šel podívat na Katherine, jestli je v pořádku. Když však přišel do jejího pokoje a nikdo tam nebyl, zaklel. Kde sakra je? Pomyslel si a začal hnědovlásku hledat po celém hradě. 

,,Dobrý den, Brumbále." řekla dívka a posadila se na křeslo. 

,,Slečno Wilsonová, vás bych zde nečekal. Mimochodem, pěkný účes." 

,,Děkuji, chtělo to změnu. Chci Regulusovo tělo. Chci ho pohřbit sama, pokud je možno. Žádný pohřeb nebude. Nezvládla bych to." z očí jí stékaly slzy, což ředitele obměkčilo. 

,,Dobrá, jeho tělo je v Chroptící chýši pod vrbou mlátičkou." řekl Brumbál, dívka mu poděkovala a vydala se tam. Zanedlouho byla na místě a tak vzala tělo a došla až za hranice Bradavic, kde se přemístila. Přemístila se k Potterovic sídlo, za kterým byla louka, kde tehdy psala dopis Regovi. Bylo to potom, co ji poprvé políbil. Ta noc pro ni hodně znamenala. Pro ně oba. 

Katherine si vyčarovala rýč a začala kopat. Poté vykouzlila černou rakev se zlatým lemováním, která byla moc pěkná. Regulusovi by se určitě líbila. Nic se neobešlo bez slz. Kath opatrně položila chlapce do rakve a následně mu tam dala pergamen s dopisem, který mu napsala. Přihodila tam ještě pár fotografií, které spolu měli. 

Regulus stál vedle Kath a překvapeně se na ni díval. Bál se, že se zbláznila. Byla tak pohotová, nevěřil, že tohle všechno chtěla udělat. 

Než dívka zavřela rakev, mladíkovi zavřela oči a použila kouzlo, aby jeho tělo zůstalo navždy v takovémhle stavu a aby nikdy nezačalo hnít. 

,,Třeba ho někdy budu chtít vidět. Určitě ho někdy budu chtít vidět." mumlala si dívka pořád dokola, naposledy se podívala na svou lásku, políbila ho na rty a rakev zavřela. 

Regulus by přísahal, že když ho dívka políbila, něco cítil. Sice ne na dlouho, ale přeci jen...A bylo mu líto, v jakém stavu jeho milovaná je. Kath na rakev ještě zlatým napsala to, co měl Regulus napsané na nočním stolku jeho ložnice. Katherine+ Regulus. Navždy. 

A to ji znovu přimělo k slzám. Navždy. Jak hloupé slovo to bylo. Jejich navždy netrvalo moc dlouho a ztratila ho moc brzo. Regulus jen tak stál, tiše plakal a pozoroval ji 

Brunetka uložila rakev do hluboké díry, kterou vykopala a následně rakev pokryla hlínou. Vykouzlila ještě černý náhrobek, aby přesně věděla, kde chlapcovo tělo leží. Na něj napsala: Regulus Black. Bratr, milovaný, přítel, HRDINA. 

To chlapce dojalo úplně ze všeho nejvíc. Ona si myslí, že je hrdina. To mu připadalo tak staršně krásné... 

,,Navždycky tě budu milovat, Regulusi. Nikdy nezapomenu." špitla dívka a šla směrem k domu Potterů. 

,,Navždy." 

**********

,,Ach zlatíčko, co tu děláš?" zeptala se šťatstně Euphemie Potterová, když uviděla dívku za dveřmi. 

,,Přijela jsem na prázdniny, Regulus je mrtvý." řekla dívka bez jakýchkoli citů, jelikož věděla, že by se rozbrečela. Opět.

,,Pro Merlina, to je mi tak líto. Běž do svého pokoje, přinesu ti čaj a teplou polévku." 

,,Děkuju. Jen zajdu říct Brumbálovy, že tady zůstanu. Vezmu si nějaké věci a ihned jsem tady." řekla Kath a pomocí letaxu se portovala do ředitelovy pracovny. 

,,Pane řediteli, odjíždím na prázdiny k rodičům, vezmu si pár věcí a půjdu." řekla dívka a usmála se na staříka. 

,,Ach jistě, moudré. Chtěl jsem vám jen říct, že máte volno až do konce ledna. Potřebujete se s tím vypořádat. A volno mají také vaši přátelé, aby jste nebyla sama." 

,,Moc Vám děkuji, pane. Je to pro mě čest, jste moc hodný. Ale neříkejte prosím mým přátelům, kde jsem. James určitě bude chtít domů, takže se setkáme. Teď potřebuji být sama. Děkuji." řekla dívka, došla si do pokoje pro věci, které začala házet do velké tašky. 

Nezapomněla si sbalit své sladkosti, alkohol, Regulusův polštář, všechny dopisy co od něj dostala a všechny fotky a věci týkající se jeho dala do velké krabice. A nezapomněla také na tu krabici od Reguluse. Tu si vzala též sebou. 

,,Na viděnou, Bradavice." 

Ahoj! Další kapiotla je tady! Doufám, že se líbí.❤

Opět budu ráda za každý vote a komentík!😍

Mějte se krásně a uvidíme se u další kapitoly!😍😉