Unrequited Love [PART 1]✅

47. KAPITOLA

,,Kde sakra je?! Jamesi, já jí nemůžu najít!" postěžoval si Sirius, který celý den chodil po hradu a hledal Katherine. 

,,Jdeme za Brumbálem." řekl pohotově James a vzal Lily za ruku, když viděl její obavy. Všichni se o dívku moc báli. A teď- prostě zmizela. 

,,Profesore! Kath zmizela!" křikl Sirius, když vešel do ředitelny.

,,Byla tady za mnou. Řekla, že je v pořádku a že jí nemáte hledat. A také jsem dostal vzkaz od vaší matky, aby jste přijel domů. Mimochodem, máte volno do konce ledna. A...pohřeb pana Blacka se nekoná. Slečna Wilsonová to nechtěla. A zdá se, že už byla v jeho ložnici. Ale to te'd neřešte, jeďte domů." řekl Brumbál a nebelvíři přikývli. 

,,Lily, pojedeš se mnou?" 

,,Jamesi, bohužel, musím jet také domů. Dnes odjíždím, chtěla jsem ti to říct, ale nebyla na to vhodná příležitost." 

,,Jasně, chápu. Tak se měj a přeji ti hezké svátky, zlato. Na dárky nebyl čas, takže je očekávej zítra." 

,,Miluju tě, měj se." naposledy se políbili a rudovláska si šla vzít své věci a odjela.

,,Takže jsme zbyli jen dva, co kámo?" řekl Sirius. 

,,Ne, my tři. Ještě s námi jede Remus." 

**********

,,Zlatíčko, tady máš tu polévku a nebuď na tom balkonu dlouho, nebo nám nastydneš." přinesla dívce jídlo Euphemie. 

,,Děkuji moc." řekla dívka jen a převzala si od ženy polévku, kterou začala jíst. 

,,A na stolečku pod sebou máš ten čaj." 

,,Děkuju."

,,Mám tě moc ráda, dítě."

,,Já tebe také." 

,,Áá! Slyšíš to? Zvonek! James a Sirius jsou tady." zajásala paní Potterová. 

,,Já teď asi dlouho nevylezu z pokoje. Potřebuji tady být sama. Děkuji." 

,,Ach, jistě, chápu tě. Budu ti vždy nosit jídlo přede dveře." 

,,Moc děkuju." usmála se Kath, než zavřela dveře a kouzlem je zamkla tak složitě, aby je nikdo nemohl otevřít. V tuto chvíli potřebovala být sama. 

,,Možná přišel čas na to, abych si vybalila věci a pak ti půjdu přinést na hrob nějaké kytky, Regu." mluvila Kath sama se sebou, jako kdyby tam s ní chlapec byl. A také, že byl. Jen ho nemohla vidět a nemohla slyšet jeho zoufalé nářeky.

,,Chybíš mi, zlato. Už teď mi chybíš." 

,,Takže, sladkosti si dám pod postel, tvůj úžasný polštář do postele, jednu tvojí košili si teď obleču, zbytek dám do skříně, mojí krabici vzpomínek si dám také pod postel a to samé s tou tvojí krabicí. Večer, až na to budu mít náladu si tu krabici prohlídnu, jelikož vím, že budu zase brečet." řekla dívka a smutně se usmála.

,,Vždycky ses mi v mých košilích líbila. Slušeli ti víc než mě."

,,Říkal jsi, že mi tvý košile vždycky slušeli víc než tobě. To ale není pravda. Vždycky se v nich byl strašně sexy." zasmála se Kath a při té vzpomínce ji z oka vytekla neposedná slza, kterou následně setřela. 

,,Když jsem se tě ptala na oblíbené květiny, řekl jsi, že rudé růže, jelikož ty mám nejraději já, takže...

,,Vždycky mi tě připomínali."

,,Takže mi tě připomínají. Takže se těš, že budeš mít hrob plných rudých růží. I ty zpropadený kytky mi tě strašně připomínají. Připomíná mi tě všechno. Vidím tě všude." začala znovu brečet brunetka. 

,,Tak já teď nepozorovaně projdu domem, aby mě James se Siriusem neviděli a půjdu ti natrhat ty kytky. Euphemie je čirou náhodou pěstuje." když Kath rychle vyšla z pokoje, aby ji nikdo neviděl, James se Siriusem zrovna jedli, jelikož měli hlad. Brunetka rychle proklouzla ven a začala trhat růže ručně, jelikož neměla nůžky.

,,Ty růže ti natrhám ručně. Nemám žádné nůžky nebo tak. Stejně ta bolest od trnů nemůže být větší než ta, že jsem tě ztratila." 

Tenhle pohled na ni Regulusovi vůbec nedělal dobře. 

,,Tak hotov, teď jen dojdu na tvou louku a budu si s tebou povídat. Přemýšlela jsem, že bych ti přinesla nějaké kamínky a...a určitě ti tam dám nějaké mušle z Hawaie, když jsme tam spolu byli. To bylo úžasné. A tam jsem se s tebou poprvé vyspala, pamatuješ?" řekla brunetka, které už tekly slzy, když se ji vybavily všechny ty vzpomínky.

,,Na to se nedá zapomenout, zlato." 

,,A nebo pamatuješ na to, jak jsme se poprvé políbili?" 

,,Říkala jsi, že to bylo jako kdyby tebou prolítlo tisíce ohňostrojů a já se smál, i když jsem to cítil stejně." 

,,Víš co? Už dost smutnění tady, jdu zpátky nahoru. Nepotřebuju, aby mě teď někdo viděl." řekla dívka a odešla zpět do domu. 

,,No jo, mami, je to fakt moc dobrý. Můžu si přidat? A kdy vůbec bude štědrovečerní večeře? Na ní se těším snad víc než na dárky." říkal James s plnou pusou a Sirius s Remusem pouze přikývli. 

,,No, jelikož se Vánoce trochu posunuli, večeře bude dnes. A budu ráda, když přijdete všichni." řekla paní Potterová, vědoma si toho, že je Katherine na schodech a jde do svého pokoje. Ta jen kývla na znamení, že slyší a dál pokračovala v cestě do svého pokoje. 

,,Co myslíš Regu, měla bych tam jít? Myslím, že bych Euphemii udělala radost. Ale nevím, jestli jsem připravená jít tam dolů a usmívat se." 

,,Běž tam, budou rádi."

,,Vím, co bys řekl. Běž tam, budou šťastní a přijdeš na jiné myšlenky. A máš pravdu. Půjdu tam. Jen si musím vybrat oblečení." přemýšlela Katherine dál.

,,Asi si vezmu tu tvojí černou košili, zastrkám si ji do té sukně, co se ti tak líbila, namaluju se, abych vypadala jako člověk a k tomu si vezmu černé kozačky na podpatku. Jo, to by šlo." řekla ještě dívka a začala se oblékat. 

,,Myslím, že by se ti to líbilo." 

,,Jsi nádherná."

,,Tvoje košile jsou nejlepší. Není ani moc poznat, že je klučičí. Jak je zastrkaná do té sukně, vypadá to dost dobře, řekla bych." dívka si ještě zvýraznila oči a rty si přetřela červenou rtěnkou. Už bylo něco kolem šesté, takže by už mohla vyrazit. 

,,Doufám, že tam budeš se mnou, Regu." 

,,Vždycky."

Ahoj! Další kapiotla je tady. Doufám, že se líbí.

Budu ráda za každý vote a komentík. Mějte se krásně a uvidíme se u další kapitoly!❤