Unrequited Love [PART 1]✅

5. KAPITOLA

,,Všichni čtyři máte školní trest s panem Filchem na školních pozemcích! Buďte u něj v 8! A teď laskavě běžte na hodinu!" naposledy zakřičela a já se musela smát. Protože naštvaná McGonagallová= vtipná McGonagallová.

*******************************

Nemůžu uvěřit tomu, že už jsme v Bradavicích týden. Dlouhých sedm dní uběhlo a já mám už školní trest. Dneska v osm mám rande s Filchem. No, a vlastně i s Blackem, Potterem a Lily. Jen aby bylo jasno ten trest je kvůli těm dvoum idiotům.

Seděla jsem ve Velké síni, ve které byl zrovna čas oběda. Nandala jsem si kuře a k tomu těstoviny. Řeknu vám, v této škole jsou bohové. Bohové dobrého jídla. Tedy skřítci jsou ti bohové.                           

Dál jsem přemýšlela, něž mě někdo vyrušil. Byla to Lily. Usmála jsem se na ní a čekala, co z ní vypadne. Nakonec z ní vypadlo, jestli bych s ní a Chloe nechtěla jít do Prasinek.

Radostně jsem přikývla a znovu se pustila do své již poloviční porce jídla. Když jsem dojedla společně s Lily jsme došly k portrétu Buclaté dámy a vykřikly na ní heslo. Vyběhly jsme schody až do sedmého patra, kde se nachází náš a ještě jeden pokoj.

Ten pokoj patřil Pobertům. Potterovi, Blackovi, Remusovi a Pettigruovi. Nevím proč, jestli je to náhoda nebo to profesorka McGonagallová udělala schválně, sdílíme stejné patro a poschodí. Ostatní žáci sedmých ročníků jsou na jiném poschodí.

,,Lily, zabij mě! Já už ty schody neujdu! Proč zrovna my musíme mít pokoj úplně nahoře?" povzdychla jsem si a opřela jsem se o zábradlí, kde jsem hlasitě vydýchávala.

,,Kath, možná proto, že jsme v sedmém ročníku? Buď ráda, že nemáme pokoj hned vedle Pobe- ne počkat, my vlastně máme pokoj vedle Pobertů! Panebože, proč? Proč? Vždyť nás můžou nějak přepadnout a třeba- třeba znásilnit! Ty víš, že jsou toho Black i Potter schopní." vyděšeně křičela a nejspíš netušila, že stojíme přímo před pokojem Pobertů, kde právě jsou.

Jak jsem čekala, dveře se otevřely. A kdopak tam asi stál? Legendární lamač dívčích srdcí a nebelvírský chytač.

,,Nazdárek dámy."zazubil se na nás Black a Já se hlasitě rozesmála. Dopadla jsem na zem a tam jsem se válela smíchy. Všichni se na mě nechápavě dívali.

,,Já-já umřu. " další příval smíchu mě zachytil. Pomalu jsem se zvedla a začala hlasitě vydechovat. Nádech, výdech. Táák a jsem v pohodě.

,,Čemu se tak tlemíš Kitty Kat? " zeptal se Black a Já rázem zvážněla.

,,Tak za 1.tlemím se jen tobě, tedy pro upřesnění tvýmu konímu ksichtu, za 2. neříkej mi Kitty Kat a za 3.pro tebe jsem Katherine, nebo Kat či Wilsonová. " mile jsem se usmála a on neměl slov.

Dobře já.

,,Jamesi, že nejsem koní ksicht?!"zapištěl tenkým hláskem a jeho kamarád se válel na zemi smíchy, tak jako já před dvěma minutama.

,,Lily,pojď jdeme do pokoje. " než mi Lily stačila odpovědět už jsem ležela v pokoji na mé posteli.

Náhle se otevřelo okno a do něj vletěla naše rodinná sova Kelly.

,,A doprdele."

Položila dopis na můj stolek a poté opět odletěla.

Pomalu jsem otevřela dopis od rodičů a četla písmena, napsána černým inkoustem.

,,Ach, Katherine, kdyby jsi jen věděla, co se doma děje. Všichni tě nenávidíme. Dostala jsi se do Nebelvíru a tvá sestra do Zmijozelu. To ona je naše pravá dcera. Tímto jsi vyškrtnuta z globelínu a vyhnána z naší rodiny. Už se nevracej. Už nejsi naše dcera. Nikdy jsi nebyla ty ubohá krvezrádkyně. Věci ti pošleme zítra. Měj se hezky ,,dceruško. "
-S láskou tvoje drahá matka. "