Unrequited Love [PART 1]✅

8.KAPITOLA

,,Tak co holky, rozjedeme to?" ozval se Sirius a v jeho očích se objevily jiskřičky.

****

Trr...trrr.....ozvalo se z nočního stolku vedle mě. Zprudka jsem otevřela oči a posadila se. Rozhlédla jsem se kolem a vytřeštila oči, když jsem viděla všechen ten nepořádek kolem. Všude různé papírky, láhve od vypitého alkoholu.....Panebože...

Zvedla jsem se, a teprve teď si všimla, že nikdo v pokoji není.  Pomalým a šouravým krokem jsem došla do koupelny, kde jsem si svlékla šaty a rychle zalezla do sprchy. Pustila jsem na sebe horkou vodu a cítila jsem, jak se mi všechny svaly začínají uvolňovat.

Po ranní sprše jsem si ještě smyla rozmazané líčení-momentálně jsem vypadala jako panda. Pročesala jsem si vlasy, vyčistila si zuby a oblékla si tričko s dlouhým rukávem a k tomu sukni.

Podívala jsem se na hodiny, a zjistila, že je už deset hodin ráno. Chtěla jsem popadnout svou brašnu a naházet do ní učebnice, ale uvědomila jsem si, že je sobota, takže se neučíme. Mohla bych ještě stihnout snídani.

Tak jsem tedy otevřela dveře od naší ložnice a vešla do společenky. Nikde nikdo. Už mi to bylo vážně divné. Z rohu se však náhle vyřítila osoba v černém hábitu. Pohlédla jsem na něj a šokem si zakryla ústa.

,,Veselé narozeniny dceruško." zasmál se chladnokrevně, rychle mě chytil a přemístil se. Byl to můj otec.

*******

,,Kath! Kath! No tak vstávej, už je ráno...." zmateně jsem otevřela oči a přejela očima po pokoji. Všude bylo čisto. Nikde nic...

,,Kde jsou kluci? Kde je ten nepořádek po párty?"

,,O čem to mluvíš? Vždyť přeci žádná párty nebyla." mile se usmála.

To všechno- ta párty, to ráno, byl to jen sen?!

Ještě chvíli jsem se nechápavě rozhlížela kolem sebe, ale nakonec jsem tedy vstala. Provedla jsem ranní hygienu a oblékla se.

,,Co je dnes za den?"

,,Sobota. Máme volno." usmála se

,,Jen tak mimochodem, víš co je dneska za den?" rozjařeně zapištěla.

V ten moment jsem si to uvědomila. Dnes 15. listopadu mám narozeniny. Už je mi sedmnáct. Jsem plnoletá.

,,Ano. Ano, vím."

,,Taky se tak těšíš domů?"

V ten moment ve mně hrklo. Ona to neví. Ona a ani nikdo jiný neví, že mám narozeniny. Ach ano, dnes jsou prázdniny a dnes jedeme domů. Domů. Tedy já domů nejedu. Nejedu k mé rodině. Neuvidím svou rodinu. Jelikož mě vydědili.....Takže jedu společně s Jamesem k Potterovým, kde teď budu bydlet.

,,Víš Lily, asi ti to nedošlo, ale já nemám rodinu." zašeptala jsem a úsměv mi zmizel z tváře.

Rudovláska se plácla přes čelo a začala se mi omlouvat.

,,Vše je v pořádku." falešně jsem se usmála a odešla pryč z místnosti, ve které byla poněkud zvláštní a napjatá atmosféra.

Šla jsem na školní pozemky a posadila se k vrbě. Vytáhla starý, skoro pospaný sešit  a začala do něj vpisovat své pocity a myšlenky.

,,Dnes mám narozeniny. Dnes je to přesně sedmnáct let, co jsem se narodila. Však to nikdo, kromě mé bývalé ,,rodiny" neví. Určitě jsem se o tom všem zmínila, kdy jsem se narodila. Ale lidi, od kterých jsem to nečekala, zapomněli. A to je mi líto. Bolí to. Bolí, když se nemáte na koho obránit. Bolí, když víte, že nemáte někoho, kdo by vám řekl: ,,Všechno nejlepší Kat. Máme tě rádi." Tak ale co, tyhle narozeniny tedy budou stejné jako ty ostatní.....Budu sedět sama sklíčená v koutě, popíjet ohnivou whisky a litovat se. Nikdy mi matka ani otec či sestra neřekli, že mě mají rádi a že jsou na mě pyšní. Nikdy. Vždycky jsem záviděla Clarisse, vlastní sestře to, že jí projeví alespoň nějakou lásku a nějaký zájem o ni. Ale já? Já jsem byla vždycky ta černá ovce rodiny, byla jsem ta, kterou nikdo nikdy neměl rád, protože měla jiné názory než její rodiče. Teď už je to ale všechno stejně jedno." dopsala jsem poslední větu a zhluboka jsem se nadechla.

Musím být silná.

Z dálky jsem uslyšela hlasy. Podívala jsem se za sebe, rychle zaklapla deník a utřela si slzy. Postavila jsem se a chystala se odejít, když v tom...

,,Wilsonová, copak tady děláš? Pláčeš? Ach jak smutné, co? Tvá sestra ti nepopřála k narozeninám a všichni ostatní na ně zapomněli, viď? Jejda, to je smutné. Víš, proč tomu tak možná je? Protože tě nikdo nemá rád. Jsi jen špinavá krvezrádkyně bez přátel." uchechtla se Blacková, která stála v čele té partičky idiotů. Sestry Blackovy, Snape, Black mladší, Malfoy a má sestra.

,,Vysmahni Blacková." ozvala se Lily, která se právě blížila.

,,Mudlovská šmejdka přišla! Á pomoc, už se bojím!" zasmála se a ostatní s ní.

,,Neprovokuj ty jedna zmijozelská mrcho!" zavrčela jsem a začala zrychleně dýchat.

,,A co když nepřestanu?" zeptala se drze.

,,Tak ti jednu natáhnu." pozvedla jsem obočí.

,,Tak to určitě."

Napřahovala jsem se, že jí jednu vrazím, ale Lily mě zarazila.

,,Kat, oni ti za to nestojí." zašeptala a já kývla. Má pravdu. Nestojí mi za to. Akorát bych se dostala do problémů.

Viděla jsem Jamese, který se ke mně hnal.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se zadýchaně.

,,Ani ne." pokrčila jsem rameny.

Pak jsem ale zaslechla něco, co jsem nemohla ignorovat. Otočila jsem se a viděla, jak se mi ta nána posmívá.

Můj adrenalin vyšplhal až na tu úplně nejvyšší úroveň a já se rozeběhla. Rozeběhla jsem se a zamířila přímo k ní, a kašlala na volání mého jména.

Bellatrix Blacková si mě ale všimla, a namířila na mě svou hůlku.

,,Avada Kedavra!" vykřikla a já se zastavila.

TAAK DALŠÍ KAPITOLKA TADY♥ PROSÍM, NAPIŠTE MI NA NÍ NÁZOR, AŤ VÍM, ŽE SE TO NĚKOMU LÍBÍ A ŽE TO ČTE♥ DĚKUJU♥