Unrequited Love [PART 1]✅

12. KAPITOLA

,,Sestro, vstávej! Musíme vstávat! Jedeme domů!" třásl se mnou James a já si unaveně protřela oči. Pomaličku jsem vstala z postele.

,,Auu! Moje hlava! Včera jsme to asi trošičku přehnali, co?" řekla jsem chraplavým hlasem.

,,Šup, šup. Za deset minut nám odjíždí vlak." ukázal na hodiny.

,,Co-cože? UŽ za deset minut?!" rychle jsem odběhla do koupelny, kde jsem se převlékla, odlíčila se, znovu se namalovala a udělala si drdol na horu.

,,Můžu takhle jet?" ukázala jsem na své tmavě modré rifle a černý overal.

,,Jo, jasně. Moc ti to sluší. Ale hlavně si k tomu neber ty desetimetrový podpatky, nebo ti upadne noha." zasmál se.

,,Jak jsi věděl, že si je chci vzít?" pobaveně jsem se zeptala.

,,Já vím všechno." zasmál se a přehodil přes sebe mikinu.

*****

,,Kath! Dělej! Za minutu ten vlak odjíždí!" zakřičel James a sám se rozeběhl z hradu. JÁ se rozeběhla i s tím těžkým kufrem za ním. James byl asi pět set metrů přede mnou, a když jsem si ujistila, že se někdo nedívá, přemístila jsem se před něj.

,,Baf!" šíleně jsem se zasmála a on se lekl.

,,Nastupovat!" zbývalo posledních sto metrů, a byli jsme na nádraží. Naštěstí jsme to stihli a rychle nastoupili do vlaku. Šli jsme hledat ostatní Poberty, jelikož z holek nikdo domů na prázdniny nejede.

Když jsme je konečně našli, celá udýchaná jsem se svalila vedle Rema. Black a James seděli naproti nám, spolu.

,,Panebože-já snad zemřu." postěžovala jsem si a ještě pořád se vydýchávala.

,,Prosím tě, vždyť jsme běželi asi jenom kilák.." řekl pobaveně James a já na něj vykulila oči.

,,Tak hele sportovče, něco ti povím. Když ty běžíš kilák, tak pro mě je to jako kdybych jich běžela deset." zasmála jsem se a ostatní také.

,,Nooo, povím ti Kath, ty jsi stejně lenivá jako Sirius. Toho když vytáhnu běhat, tak po mně hodí polštář a zase hned usne. Musíme s tím něco udělat. Teď za těch šestnáct dní budeme chodit běhat každý den." zasmál se a přeměřil si mě a Blacka pohledem.

Podívala jsem se na Blacka, který mě také sledoval.

,,No, to teda určitě." uchechtla jsem se.

,,Dobrý den milánkové, dáte si něco?" zaklepala na kupé paní staršího věku a ukázala na košík plných sladkostí."

Já jsem zakroutila hlavou, protože přeci jen, nebyla jsem na tom s penězi úplně nejlépe.

,,Já si dám čokoládovou žabku a Bertíkovy fazolky." ozval se Rem a podal jí požadovanou sumu.

,,Já to samé." ozvali se kluci a zasmáli se.

,,Kath? Ty si nic nedáš?" podíval se na mě podezřele James.

,,Vodu." řekla jsem a všechny v kupé pohltil smích.

****

,,Za pět minut jsme v Londýně." pousmál se James.

,,Ach né." ozvali jsme se já a Sirius.

James se na mě nechápavě podíval a já spustila:

,,Tak fajn, jsem ze setkání s tvými rodiči vážně nervozní." zaúpěla jsem a prohrábla si vlasy.