Dance And Love ✔️

1 - Začátek

„Těšíš se?" usmála se na mě mamka. „Docela i jo" pomalu jsme se blížili na území mé nové vysoké školy. „Ale už teď mi chybí náš domov, hlavně ty lidi okolo" dodala jsem. „Naštěstí to není daleko, takže se budete moct navštěvovat častěji než kdo jinej" měla pravdu, od domova cesta do LA byla dlouhá jen dvě hodiny autem, to nebylo nijak extra strašný. „I tak jsem ráda za to, že jsem si vybrala tuhle školu" usmála jsem se. „A já jsem na tebe moc pyšná" odbočila doprava a tím se dostala na území mé vysoké školy. „Tak jsme tu" máma zaparkovala na parkoviště, vypnula motor a já pomalu začala bejt nervózní. Popravdě? Nikdy jsem bez mámy nebyla takhle odloučená.

„Můžeme?" podívala se na mě, stejně jako já na ní. „Asi jo" vydechla jsem přebytečný vzduch a pak společně s mamkou vystoupila z auta. Vůbec mi nevadilo, že se půjdu přihlásit s ní a nechat se dovést na pokoj, byla jsem za to ráda. Milovala jsem svojí mámu a vždy s ní měla krásný vztah, vždy mi poskytla užitečný rady, zkušenosti, ale i nápady. Máma zamkla auto, hned jak jsme si každá vzala kabelku a já ještě navíc kufr s věcmi, pak jsme vyšly směr hlavní budova.

Ještě nebylo září, byl konec srpna, čtvrtek. Škola začínala až v pondělí, ale každý student by měl přijet pár dní před začátkem, kvůli ubytování a hlavně prozkoumání celé školy. Tato škola navíc byla určena pro studenty, kteří uměli tancovat, nebo zpívat a kreslit, hlavně zde museli všichni být na koleji, ať už bydleli kdekoliv. Kromě hlavního předmětu si každý vybral další dva předměty, které bude studovat, dokud nedostane titul.

„Dobrý den, jmenuju se Isabella Adams, mám tu přihlášku na taneční zaměření" pousmála jsem se na paní, která seděla za stolem, kam se měli hlásit studenti. „Dobrý, hned to najdu" začala se hrabat mezi papíry, až nakonec jeden vytáhla. „Tady mi to podepište, je to důkaz toho, že tu opravdu jste a budete studovat" vzala jsem si od ní propisku a papír podepsala. „Tady je papír s tím, co budete potřebovat na studium a i rozvrh, prostě vše ke studiu" podala mi pár papírů, včetně klíčů. „Klíče od pokoje, vaše spolubydlící přijede až zítra" popravdě jsem se bála, kdo se mnou bude na pokoji. „Děkuju vám" poděkovala jsem paní a pak se vydala za mamkou, která na mě čekala kousek ode mě.

„Knížky si koupíš sama?" zeptala se. „Jo, zítra se vydám na nákupy, dneska si to tu chci jen projít" přikývla. „Tak, kde máš pokoj?" vzala mi klíče z ruky a podívala se na ně. „Pokoj číslo 268" porozhlédla se chodbě, na které jsme stály. Cesta na pokoj vedla odsud, bylo to několik schodů a každé z nich vedly na daný obor, tedy tanec, zpěv nebo kreslení. Společně s mámou jsme se vydaly nahoru po schodech. Moje dva předměty, které jsem si vybrala, byla angličtina a zeměpis, vždycky jsem ve škole měla ráda zeměpis a nebyl to tak těžký předmět.

„Chceš si to odemknout?" už jsme se nacházely u dveří mého budoucího pokoje, vzala jsem si od ní klíče a jeden z nich použila na odemknutí dveří. Hned jak jsem otevřela, vstoupila jsem dovnitř i se svým kufrem a celkem se divila, jak to tu vypadalo hezky. „Myslím, že se budeš mít dobře" vlezla jsem i mamka a porozhlédla jsem tu. „Taky si myslím" hodně dobrá výhoda byla, že koupelna se záchodem byla součástí pokoje, což nebylo všude, ale já si to tak vybrala. Možná to bude znít namyšleně, ale nesnesla bych chodit někam do sprch, nebo záchod mimo pokoj, kde je spoustu dalších lidí. Na tohle jsem nikdy prostě nebyla.

„No tak tímhle naše cesta končí" usmála se na mě. „Budeš mi chybět" vrhla jsem se jí kolem krku a pořádně jí objala. „I ty mě, ale budu tě jezdit navštěvovat, stejně jako ty mě, navíc o prázdninách na Vánoce přijedeš, což uteče rychle" to byla pravda. „Mám tě ráda, mami" usmála jsem se na ní. „Já tebe, zlatíčko" naposledy mě objala a pak se pomalu vydala k odchodu.