Dance And Love ✔️

11 - Rodina

Ahojky, je volno a já mám čas na psaní, takže je tu nová část :) omlouvám se za chyby :)

Isabella

Slzy mi tekly po tvářích, styděla jsem se, měla jsem jediný štěstí, že tu nebylo moc lidí, ale byl tu Justin. „Nenávidím tě" vykřikla jsem do obličeje Jackovi a pak se rozeběhla pryč. U dveří stál Justin, na kterýho jsem neměla sílu se ani podívat. Nějak jsem se kolem něj protáhla, otevřela co nejrychleji dveře a vyběhla ven. Jack mě ztrapnil a ublížil, udělal to schválně, nebo já nevím, ale z lásky, kterou jsem k němu cítila, se stala nenávist.

Nevěděla jsem, kam běžet, takže jsem jednoduše vyrazila směrem na kolej do pokoje. Byla téměř jasný, že tam bude Jazzy, ale v tuhle chvíli jsem možná za to byla ráda. Hned, jak jsem za sebou zavřela dveře, sjela jsem po nich dolů a hlavu si dala do dlaní, samozřejmě k tomu nechyběl brek. „Bello! Co se stalo?" ucítila jsem na sobě ruce. Ačkoliv mi bylo mizerně, ihned jsem jí objala, potřebovala jsem totiž nějakou oporu a Jazzy pro mě byla teď ta nejlepší, máma tu totiž nebyla.

„Copak se stalo?" hladila mě po zádech. „Jack, on-" vzlykla jsem. „On mě podváděl" další vzlyk. „Je mi to líto, moc" jenže to nebylo všechno. Chvíli jsme seděly na zemi a objímaly se. Přestala jsem konečně pomalu brečet a chtěla jí říct zbytek, potřebovala jsem to říct. „Podváděl mě s mojí nejlepší kamarádkou" pořád jsme byly v objetí, akorát už jsem měla šanci mluvit. Postupně jsem jí vysvětlila, co mi Jack řekl a ona mě hladila po zádech. Párkrát něco řekla i ona, uklidňující slova.

„A pak se tam objevil Justin" řekla jsem jí úplně všechno. „Hrozně mě v tu chvíli propad stud, řekl to tak snadno a mě to bolelo" jakoby ta láska úplně vyprchala, řekl to opravdu hnusně. „To bude dobrý, jsem tu pro tebe" utěšovala mě dál. „A pokud jde o Justina, on si s tebe srandu dělat nebude, nemusíš se bát" ale já se toho bála. Kdo je v týhle době pannou ještě v 18? Jsou to jen výjimky, ale já už se za to styděla, jenže nikdy jsem nebyla holka, co by se s klukem vyspala kvůli tomu, že je ještě v tuhle dobu panna, chtěla jsem to s někým, kdo mě bude mít rád a byla jsem opravdu ráda, že jsem to neudělala s Jackem.

„Jsem moc ráda, že zrovna ty jsi moje spolubydlící" konečně jsem se jí podívala do očí. „I já, jsi skvělá holka a najdeš si někoho, kdo tě bude opravdu milovat" pousmála jsem se. „Děkuju" znovu jsem jí objala. „Jen pro mě bude teď těžký se na Justina podívat, prostě mi to přijde mega trapný" povzdechla jsem si. „Hele" chytila mě Jazzy rukama za ramena. „Nepopírám, že ho to nepřekvapilo, i mě to překvapilo, vzhledem k tomu, že jsi měla Jacka, ale není důvod se ti smát, navíc proč to řešíš, když s Justinem nic nemáš?" no protože něco mám. „Skamarádili jsme se, takže něco mám" Jazzy se zasmála. „Tak se chovej jako velká holka, nemáš se proč bát" mírně jsem přikývla.

Pokojem se ozval zvuk mého telefonu. Vytáhla jsem si ho z kabelky, kterou jsem měla vedle sebe a podívala se, kdo mi píše. Jsi v pohodě? Stálo tam a zpráva byla od Justina. „Jack?" zeptala se mě Jazzy. „Ne, Justin" prohrábla jsem si vlasy. „Fakt? Co píše?" naklonila se k mému mobilu. „Odepiš mu" podívala jsem se na ní. „Ať nemá strach, myslím, že když tě viděl, jak jsi odtamtud vylítla, bál se kam půjdeš" jo to dávalo smysl. Jo, šla jsem na pokoj. Odepsala jsem mu.

„Tak a teď půjdeme spolu udělat ten úkol na zeměpis, co ty na to?" navrhla. „Jo máš pravdu, měly by jsme ho jít udělat" a taky mi to může pomoct na chvíli zapomenout na situaci, co se stala. „Tak jo" společně jsme vstaly a šly si připravit věci na ten úkol, tedy zapnout notebook. Takže dnešní odpoledne jsme strávily nad úkolem, ale pomohlo mi to nemyslet na Jacka a jeho slova.