Dance And Love ✔️

60 - Studio

Isabella

„Lásko, já si nestěžuju, výhled mám úžasnej, ale...musíme se začít oblíkat" přejížděl mi rukama po těle, kdekoliv mohl, a kam momentálně dosáhl. „Určitě je ještě čas" natáhla jsem se k němu, abych ho jemně políbila na rty. „Ani nevíš, jak moc rád bych tě teď povalil pod sebe a ukázal ti další polohy, které jsme ještě nedělali, ale vážně to nejde" řekl mi, když jsem se odtáhla od jeho rtů. „Přála bych si, aby ten čas tak neutíkal" smutně jsem zamumlala. Justin se z lehu posadil, a tak jsme oba seděli, akorát já na něm obkročmo. „Často si říkám to samý, hlavně když jsem s tebou, bohužel to nejde" pohladil mě po tváři. „Já vím" povzdechla jsem si a obmotala si okolo něj ruce.

Abyste byli v obraze. Soustředění uteklo strašně rychle a my už byli zase v LA. Naštěstí jsme si dávali pozor a nikdo nás neviděl, nebo tak, když jsme tam chtěli být spolu. Jsem fakt ráda, že se k sobě chováme tak, jako by se nic nestalo, snad to tak bude i dál. No a teď byl čtvrtek ráno, když jsme včera přijeli, jela jsem rovnou k Justinovi a samozřejmě tu zůstala, no a můžete hádat, jak dopadl večer.

„Tak vstávej" pobídl mě Justin a já, i když nechtěně, jsem to udělala. Stála jsem před ním tedy kompletně nahá, naprosto si to užíval. „Neříkal jsi náhodou, že musíme?" ruce jsem si dala v bok, a tím ho ještě víc provokovala. „Mám pocit, že ještě stihneme ranní rychlovku" a v tu chvíli se to odehrálo strašně rychle, Justin se vymrštil z postele, přešel ke mně a okamžitě mě popadl. Chytil mě pod stehny a hodil zpátky na postel. „Jsi blázen" zasmála jsem se. Nejdřív mě přesvědčuje, že už musíme jet, a pak mě sám povalí na postel. „To jsem, ale do tebe" vrhl se mi na rty, a tak mě i umlčel. No a co jsem dělala? Spolupracovala s ním.

**

„Zbývají nám 3 týdny a něco málo k tomu do zkoušek. Jestli je chcete udělat, musíte se vážně snažit a dát do toho všechno" mluvila k nám Polly. „Soustředění vám určitě hodně pomohlo, avšak radil bych všem, aby to nepodceňovali" přidal se k ní Justin. Na všech bylo vidět, jasný „nadšení" že jim dávají rady. Já si toho ale cenila, zkoušek jsem se začínala vážně bát a podpora od nich byla hodně důležitá. „Pro dnešek budeme tancovat v párech, takže jděte k sobě, tak jak jste spolu v sestavě, budeme si opakovat všechny kroky, hlavně ty složitý" všichni jsme se rozešli k sobě, já šla za Lucasem a momentálně jsem litovala toho, že už nejsem s Justinem. Vrátit se k sobě nemůžeme, bylo by to hodně nápadný, a to jsme nemohli riskovat.

„Nějak to spolu zvládneme" řekl ke mně Lucas. „Já vím, že jo, jen...mrzí mě, že už spolu netancujeme" povzdechla jsem si. „Už to nebude trvat dlouho, a budete spolu normálně chodit, jen musíš vydržet" upřímně se na mě usmál. „Není pochyb o tom, že se to bude vláčet" vždycky, když se člověk na něco těší, trvá to strašnou dobu, než se to stane, ale když se na něco netěšíte, uteče to jako voda. „Ale jste spolu i tajně, ne?" nevím proč, ale vzpomněla jsem si na ráno, jak do mě přirážel. „Jo, jsme" široce jsem se usmála a těšila se na dobu, kdy zase budeme sami. „Radši nechci vědět, na co právě myslíš" uchechtl se. „Ne, to nechceš" mrkla jsem na něj.

„Tak fajn, začneme od začátku, budeme vás pečlivě sledovat, pokud najdeme chybu, opravíme to, můžeme začít?" křikla Polly na všechny. Od některých se ozval souhlas, jiný mlčeli. Polly pustila písničku, každý čekal na dobu, kdy bude pasáž v párech. Jakmile se ozvala slova, která naznačovaly, že je čas, začali jsme tancovat. Opravdu jsem se snažila, i Lucas...přeci jen šlo o zkoušky, které rozhodnou, jestli budete pokračovat v dalším ročníku. Když došlo na složitější krok, všimla jsem si, že hodně lidem se to nepovedlo, neříkám, že to bylo lehký, ale na druhou stranu, už jsme to trénovali mockrát, měli by to zvládat.