Dance And Love ✔️

77 - Těhotenství

O 3 dny později

Isabella

„Jsem doma" uslyšela jsem Justinův hlas s chodby, zatímco já jsem byla v kuchyni. S úsměvem na tváři jsem mu šla naproti. „Ahoj" obmotala jsem si ruce okolo jeho krku a políbila ho na rty. „Ahoj" usmál se na mě, když jsme se od sebe odtáhli. „Trochu jsem se zdržel, snad ti to nevadí" omluvně se na mě podíval. „To nic, já jsem pro tebe něco připravila" Justin nadzvedl obočí. „Pojď" chytila jsem ho za ruku a táhla ho do kuchyně.

Připravila jsem pro Justina, ale i pro mě večeři. Chtěla jsem, abych i já vařila, když on pořád něco dělá mě. Hlavně jsem pořád přemýšlela, jak mám Justinovi oznámit, že jsem těhotná. A napadl mě jeden nápad, který je sice nic moc, ale nic lepšího jsem nevymyslela. Měla jsem výhodu, a to byl čas. Justin dneska šel ven s Tomem a Lucasem, takže času na přípravu bylo dost.

„Ty jsi vařila" překvapivě se na mě Justin podíval. „Jo, chtěla jsem pro jednou i já ti udělat jídlo" pokrčila jsem rameny. „Nemusela jsi, vzal bych si klidně chleba s něčím" přitáhl si mě k sobě. „Jenže já chtěla, takže si nestěžuj" mírně jsem ho praštila do hrudi. „Fajn, co jsi dělala?" zeptal se mě. „Sedni si" pobídla jsem ho. Talíře už byly na stole i s jídlem, přikryla jsem je pokličkou, aby to nevystydlo, takže by to mělo bejt teplý, protože jsem to udělala před chvílí.

Justin se teda posadil na místo a já naproti němu. Alkohol jsem nepřipravovala, protože bych si nemohla dát, a to by znamenalo, že by se vyptával, a třeba by to prasklo. „Doufám, že ti bude chutnat" pousmála jsem se na něj. „Určitě" společně jsme tedy odklopili pokličku a obou se nám vyskytl pohled na rizoto, které jsem dělala podle nějakého receptu. „Voní to dobře" kývla jsem. Pomalu jsme se pustili do jídla, byli jsme v tichosti, což mi i vyhovovalo.

Po pár minutách jsme dojedli. Začala jsem bejt trochu nervózní, doufala jsem hlavně, že si toho všimne. „Bylo to úžasný" pochválil mi to. „Děkuju, snažila jsem se" pousmála jsem se. „Pomůžeš mi dát nádobí do myčky?" zeptala jsem se ho. Jen přikývl, zvedl se, a pak vzal do ruky talíř. Sledovala jsem každý jeho pohyb a trochu si oddechla, když si všiml toho, co jsem dala pod talíř. Vzal si to do ruky a začal si to prohlížet.

„Co to..." po pár sekundách se na mě podíval. „Ty jsi..." nemohl to ze sebe dostat. „Jsi těhotná?" rozšířily se mu zorničky a usmál se. „Ano, jsem těhotná" přešla jsem k němu blíž. „Myslíš to vážně?" vydechl hodně velkým překvapením. „Myslím" usmála jsem se na něj. „Bože Bell" talíř nechal na stole, jeho ruce se ihned obmotaly okolo mého těla a objímal mě. Aby bylo jasno, pod talíř jsem dala fotku našeho miminka, kterou mu dala moje doktorka.

„Takže jsi rád?" sice jsem věděla, že dítě chce, ale i tak jsem se trochu bála. „Samozřejmě, panebože já budu táta" podíval se mi do očí. „Jak se to ale stalo? Vždyť..." nechápal. „Otěhotněla jsem už někdy v srpnu, asi jsem si zapomněla vzít prášek" vysvětlila jsem. „Takže už měsíc jsi...?" přikývla jsem.

„Jsem tak rád" usmíval se na mě. „A ty...nevadí ti to? Že jsi těhotná?" najednou zvážněl. „Ne, nevadí. Docela se i těším" usmála jsem se. „Miluju tě" řekl mi. „Taky tě miluju" naklonila jsem se k němu a spojila jsem naše rty v jedno.

**

„Z tebe bude taky mamina?" povzdechla si Polly, ale pak se zasmála. „Už to tak bude" opřela jsem se na sedačce. „Možná bys taky mohla, věk na to máš" řekla jsem jí. „Upřímně? Docela jsem nad tím přemýšlela, jenže se bojím, co Lucas" prohrábla si vlasy. „Hele, znáš můj příběh, věř mi, že jestli tě miluje, tak se vždycky vrátí"uchechtla se Jazzy. „Možná, ale já si s ním o tom promluvím"