Dance And Love ✔️

10 - Pravda

Ahojky, po večerech mám poslední dva dny psací náladu a vůbec jsem neplánovala, že by byl díl takhle dneska večer :D douám, že se bude líbit a omlouvám se za chyby :)

Isabella

„Ahoj, tak mě tady zase máš" do pokoje zrovna přišla Jazzy. „Ahoj" usmála jsem se na ní. „Tak jak ses tu měla beze mě? Doufám, že jsi tady nebyla cel-" zastavila se v mluvení. „Počkat, co to máš na sobě?" změřila si mě celou pohledem. „Oblečení?" věděla jsem, na co narážela. „Ne, tohle není jen tak nějaký oblečení, tohle je pánský triko" tak nějak jsem před chvíli přišla na kolej a ještě se nepřevlékla. Měla jsem na sobě Justinovo triko, protože to svoje jsem si zašpinila ráno u snídaně, kterou Justin připravil, zatímco jsem ještě spala. No, a když jsem se probudila, tak jsem se převlékla do svého a hned se i zašpinila, takže mi Justin půjčil opět jeho triko a já se ještě nepřevlékla. Navíc bylo pohodlný a pěkně vonělo.

„Přijel za tebou nakonec Jack?" vyzvídala Jazzy. Přemýšlela jsem, jestli si mám pro dobro vymyslet něco, nebo jí říct, že to je Justina. „Ne, vlastně s ním jsem dlouho nemluvila" vůbec se ještě neozval, hlavně, že psal, že se dneska ozve. „Tím pádem to nechápu, nejsi holka, co by si dala jednorázovku" bylo vtipný ji sledovat, jak nad tím přemýšlí. „Ne to nejsem" souhlasila jsem s ní.

„Ale to tričko není tvoje, ne?" zakývala jsem hlavou. „Bello, nic mě nenapadá, přece ti jen tak někdo nedal triko" pokroutila hlavou. „Nedal, ale půjčil" hrála jsem si s ní. „Cože?" musela jsem se zasmát. „Koukám, že na to sama nepřijdeš, takže pro tvoje uklidnění, to triko je Justina" ihned vykulila oči a brada jí spadla až na zem. „Justina? Jako mýho bráchy?" přikývla jsem.

„Než začneš vyšilovat, není to tak, jak si možná začínáš myslet" rozmluvila jsem se dřív, než stačila říct blbost. „Ne, já si nic nemyslím" založila si ruce na prsou. „No, šlo o to, že jsme spolu trénovali během víkendu zvedačku" „A jak s tím souvisí to triko?" jasně, že nijak. „Spala jsem u něj" klopýtla. „Jenom spala, nic nebylo" dodala jsem hned. „Moment, na si to musím sednout" tak jak řekla, udělala a sedla si na postel. „Nevím, proč z toho děláš takovou vědu, byli jsme v kině a pak jeli k němu, kde jsem nakonec přespala" až teď jsem si uvědomila, že jsem jí řekla i o tom kině.

„Byli v kině? Bello!" povzdechla si. „Skamarádili jsme se, to je celý" sedla jsem si i já na postel. „Tak to ne, nebudeš mi tady tvrdit, že nic nebylo, není možný, aby na tebe nic nezkoušel, už jenom proto, protože to je Justin!" kroutila stále hlavou. „No a, že je to Justin?" je pravda, že já ho neznala, jako Jazzy. „Něco jste spolu mít museli, jen mi to nechceš říct" ach jo. „Hele, došlo jen na pusu na tvář, ale to dělá hodně lidí, aniž by spolu něco měli, vážně k ničemu nedošlo" v tu chvíli mi zazvonil mobil. Měla jsem ho položený vedle sebe a překvapivě na to koukala, když jsem zjistila, že mi volá Justin.

„Nevezmeš to?" řekla Jazzy. „Jasně, že jo" už teď jsem věděla, že pozná, kdo mi volá. „Ano?" řekla jsem do telefonu. „Ahoj, volám jen, že sis u mě něco zapomněla" zamračila jsem se, protože jsem nevěděla co. „Fakt? A co?" zeptala jsem se. „Peněženku" odpověděl. „Kdyby ses se mnou nehádala o to, že mi musíš dát peníze na benzín aspoň, tak jsi ji teď mohla mít" zašklebil se. „Musela jsem ti to dát. Zítra mi ji dones, ok?" Jazzy se na mě dívala a já si uvědomila, že se trochu usmívám. „Jasně, tak zítra, pa" taky jsem se s ním rozloučila a zavěsila. Mobil jsem si položila zpátky vedle sebe.

„Nedívej se na mě tak" ukázala jsem na Jazzy. „Víš, na chvíli tě nechám bez kontroly a začínáš se rozjíždět" „To není pravda, jen nerada odmítám" tak trochu jsem si tohle vymyslela, nevěděla jsem totiž, co říct. „No jedno ale vím už jistě, tohle neskončí jen tak, věř mi" věděla jsem na, co naráží. „Nechci bejt hnusná, ale to, že jsem s Justinem strávila víkend neznamená, že s ním něco budu mít, byl jedninej, kdo mě dokázal rozesmát a nemyslet na Jacka, zatímco ty mi pořád říkáš jen to, že s Justinem něco budu mít, i kdyby to tak bylo, tobě to může bejt jedno" naštvala jsem se. Už mě nebavilo tohle pořád řešit. Zvedla jsem se z postele, vzala si mobil, klíče a šla ke dveřím. „Kam jdeš?" zeptala se mě. „Ven" jednoduše jsem odpověděla a zmizela z pokoje.