Dance And Love ✔️

30 - Stromeček

Isabella

„Oni tě vyhodili?" jako první promluvil brácha. „Přesně to se stalo" koukala před sebe. Byla jsem v šoku a nechápala, proč jí vyhodili. Do práce chodila, dělala co má, prostě všechno. „A proč?" i já jsem konečně něco řekla. „Protože to chodí takhle, pokud si něco začneš se svým šéfem a nedokončíš to, bude se na tobě vést dál, až ho to přestane bavit a pošle tě na dno" nechápala jsem, jak někdo může tahat osobní život do práce takovýmhle způsobem. „Takže tě vyhodil jenom proto, že jsi mi nedala?" střelila jsem pohled k bráchovi a divila se, co to řekl. „Bingo" vykulila jsem oči. Lidi jsou vážně svině, tohle je strašně nespravedlivý.

„A co bude dál?" zeptala jsem se. „To kdybych věděla" povzdechla si. „Zatím máme něco našetřeno, ale musím si najít nějakou novou práci, jinak jsme v háji" sklopila jsem pohled. Začala jsem si uvědomovat, že moje škola něco stojí, a jestli se nebude platit, je to víc než v háji. „Taky mám něco našetřeno, klidně ti půjčím" řekl brácha. „To je sice hezký, ale všichni tady víme, že to stačit nebude, pokud si něco nenajdu, co nejdřív, neutáhneme pomalu nic" nevěděla jsem, co dělat.

„Mohla bych si najít nějakou brigádu, třeba" pípla jsem. „Zlato, to nejde, ty se musíš soustředit na školy, víš, jak bys vypadala ráno?" měla pravdu. „Ale musíš mi platit školný, takhle bych..." zastavila mě. „Škola je zaplacená do konce ledna, to zatím řešit nebudeme, horší je to s barákem" přikývla jsem. „A kde si chceš najít práci?" zeptal se brácha. „Nemám ponětí, budu se muset podívat na internetu všude možně" tohle se stát nemělo. Kdyby tu byl táta, nemuseli jsme řešit tohle, v podstatě je to jeho vina, pomalu vždycky samotná žena nedokáže utáhnout tak velký barák a ještě další výdaje.

„Ale teď to neřešte, udělám něco k večeři" pousmála se na nás. Zvedla se ze sedačky a šla do kuchyně. „Tohle není dobrý" povzdechl si brácha. „Není to dobrý od doby, co odešel táta" zvedla jsem se. „Proč sem pořád cpeš jeho? Svádíš to na něj? Proč? Musí na to bejt dva, aby to nefungovalo" nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl. „Ty..." přerušila mě máma. „Nechte toho" podívala jsem se na ní. „Nemá cenu se hádat" dodala. „Dneska si udělejte k jídlu něco sami, já si půjdu lehnout" chtěla jsem něco namítat, ale radši jsem nic neříkala a jen přikývla.

Když máma odešla, chtěla jsem jít do svého pokoje, ale brácha mě zastavil. „Oni dva jsou minulost, měla by sis to uvědomit" řekl mi. „I kdybych to udělala, nikdy nezapomenu na to, že za to může táta" máma mi řekla jednou, že jejich vztah skončil, protože si nerozuměli, jenže já věděla, že to není pravda. Byla jsem si jistá, že v tom bylo něco jinýho a začínala jsem mít pocit, že tátu mámu prostě podváděl. Vzhledem k tomu, že pracuje v jedné firmě, jezdil do LA a tam se určitě seznámil s ní. Jak jsem na to přišla? Minulý týden jsem mámu slyšela, jak telefonuje s někým a tam něco takovýho říkala. „Jsi neuvěřitelná" brácha mě obešel a šel pryč. Může tenhle víkend bejt ještě horší?

**

B: Tenhle víkend je snad nehorší za poslední dobu :(

J: Co se děje?

B: Nechci to rozebírat takhle po telefonu.

J: Dobře, budu muset jít, zítra ráno se uvidíme :)

B: Už aby to bylo, ahoj :)

J: Pa :)

**

„Zlato, řekni mi, co se děje" hladil mě Justin po zádech. „Nechci kazit dnešní den" povzdechl si. „Nechci tě urazit, ale tvoje nálada je tak otřesná, že nic nezkazíš tím, když mi to řekneš" uvědomovala jsem si, že musím bejt přešlá, jenže tenhle víkend byl tak strašnej, teda až na dnešek, že se nedalo jinak. Dneska ráno mě Justin vyzvedl a jeli jsme se podívat do nějaké restaurace. No a pak jsme jeli k Justinovi a teď už byl večer. „Promiň" odtáhla jsem se od něj. „Nezlobím se na tebe, ale mám o tebe strach" pohladil mě po zádech a já mírně přikývla.