Dance And Love ✔️

65 - Nemocnice

Isabella

„Tom měl autonehodu" řekla jsem skoro neslyšně a neuvěřitelně bezmocně. „Bell" slyšela jsem šokovaný výdech, a pak už jsem ucítila na sobě Justinovy ruce. Obmotal si je okolo mě, a to pořádně, ale já to potřebovala. Jediný, co jsem dokázala momentálně, bylo, si okolo něj obmotat taky ruce a začít mu brečet do ramene. Stáli jsme teda v objetí, Justin s námi občas pohupoval.

Nemohla jsem tomu uvěřit, můj brácha měl nehodu, jak sakra? Táta mi do telefonu říkal v jaký je nemocnici, ale jak na tom je, to neví. Co když je to něco vážnýho? Co když umře? Nedokázala jsem si vůbec nic představit, bála jsem se jen toho nejhoršího. A co Jazzy? Sakra, ta až se o tom dozví...vždyť je těhotná, nemůže se stresovat. Co se vlastně asi tak stalo? Potřebuju vysvětlení, jinak mi asi praskne mozek. Pokud to ale nepřižije, nepřežiju ani já, vždyť je to můj brácha a je jedno, co kdy udělal, tohle se nemělo stát.

„Musíme jet do nemocnice" zašeptala jsem po chvilce, ovšem stále jsem Justina nepouštěla. „Pojedeme, jen mi řekni kam" hladil mě po zádech, což by mě normálně uklidnilo, ale teď to moc nezabíralo. S koktovým hlasem, jsem mu nadiktovala adresu nemocnice, co mi řekl táta. „Pojď, půjdeme" odtáhl se ode mě, ovšem držel mě za ruku. Podívala jsem se na něj s uslzenými očima. „Justine, co když je to něco vážnýho?" řekla jsem svojí největší myšlenku nahlas. Začala jsem se trochu klepat. „Určitě ne, neboj se" v jeho hlase bylo slyšet, že se snaží přesvědčit i sám sebe.

„A co Jazzy?" tohle byla druhá věc, co mě vážně trápila. „Teď pojedeme do nemocnice, až zjistíme větší podrobnosti, zavoláme Jazzy, dobře? Myslím si, že není dobrý vzhledem k jejímu stavu ji hned plašit" mírně jsem přikývla. Měl pravdu, sice by to měla vědět hned, ale radši nebudeme riskovat, aby se jí pak něco nestalo a miminku taky ne.

Ani jeden z nás už nic neřekl, odtáhli jsme se od sebe a každý jsme se došli převlíknout, abychom tam nepřijeli jako nevychovanci. Při oblíkání jsem si pořád otírala slzy, které mi stékaly po tvářích, nešlo to zastavit. Potom jsem si jen do kapsy vzala mobil a peněženku a Justin si vzal navíc klíče. Společně, v tichosti, jsme došli k jeho autu a vyrazili směrem do nemocnice.

**

„Jak je na tom?" vychrlila jsem ze sebe na oba moje rodiče, když jsem je uviděla. Seděli před operačním sálem na židlích připevněných ke zdi, drželi se za ruce a nevypadali nejlíp, což mi vážně, ale vážně nepomáhalo si aspoň trochu uklidnit. „Bell" podíval se na mě můj táta. Podíval se i na Justina, hlavně na naše spojené ruce, nad čímž se pousmál, ale pak mu úsměv zmizel. „Zatím nic nevíme, jen ho operují už přes hodinu" povzdechl si smutně. Můj žaludek se sevřel, tohle je snad zlý sen. „Klid, dýchej" Justin mi stiskl ruku. Cestou jsem se trochu uklidnila, ale teď se mi chtělo zase brečet, nejhorší bylo, že jsme nic nevěděli.

„Co se vlastně stalo?" zeptala jsem se opatrně. „Někdo do něj vlítnul v zatáčce, auto se převrátilo na střechu" musela jsem se o Justina opřít. Bylo mi z toho úplně špatně, doslova. „Pojď si sednout, jsi úplně bledá" řekl mi Justin starostlivě. Nic jsem mu na to neřekla, jen jsem ho poslechla a s jeho pomocí se posadila na židli hned vedle mamky. Ta se na mě podívala a bez zaváhání jsme se vrhly vzájemně do objetí a brečely. „Mám hroznej strach" zamrmlala jsem. „To i já" vydechla.

„Neměli bychom zavolat i Jazzy?" uslyšela jsem tátův hlas, a tak jsem se od mámy odtáhla. „Myslím, že vzhledem k jejímu stavu, není dobrej nápad jí volat, dokud nebudeme vědět, jak na tom je" řekl Justin a nad tím se, jak táta, tak máma zamračili. „Stavu?" a sakra. Myslela jsem, že to našim řekli, ale asi ne. Ono to vypadá, že ani nevědí, že teď tak nějak nejsou spolu. „No, totiž..." Justin se podíval na mě a já kývla na souhlas, museli jsme jim to říct, nedalo se couvnout. „Jazzy je těhotná, navíc...to kvůli tomu Tom zmizel, on se s tím tak nějak nedokázal vyrovnat" nervózně se poškrábal na zátylku.