Dance And Love ✔️

20 - Kurz

           

Ahojky, teď jste všichni určitě v šoku, že je nová část, ještě ke všemu, když jsem někomu psala, že bude za týden, ale má se to tak, že jsem tuhle část měla předepsanou a už píšu další, takže vám jí vydám, protože vás moc všechny miluju <3 snad se bude líbit a omlouvám se za chyby :)

Isabella

„Už to tady znáš, chovej se tu jako doma" řekl mi Justin po tom, co jsme vešli k němu. „Jasně" zasmála jsem se. Stejně to tak dělat nebudu, i kdyby mi to řekl stokrát, protože mě by to připadalo blbý. „Donesu ti ten kufr do pokoje" Justin mě obešel a já se ještě vyzouvala, natož, že šel až za mnou, tak byl rychlej. Když jsem se zula a bundu pověsila na věšák, vydala jsem se pomalu do kuchyně, která byla propojená s obývákem. Milovala jsem tenhle styl, ale pořádný důvod k tomu nebyl. Justin se u mě objevil zrovna, když jsem se rozhodla dát si nějaký pití, ano na tohle jsem ještě odvahu měla, ale jinak bych si sedla a jen tak seděla.

„Chceš něco?" zeptal se mě. „Jenom nějaký pití" ani jsem si to nemusela dělat sama. „Můžeš si jít sednout" pousmál se na mě, když viděl, že pořád stojím mezi rozhraním kuchyně a obýváku. S přikývnutím jsem se vydala na sedačku a pohodlně se usadila, ale nijak nerozvalovala. Justin byl u mě za chvíli a skleničku s pitím mi podal do ruky. „Doufám, že už tě nic nebolí, jinak tam nepojedeme" s obavami se mě zeptal. „Už je to dobrý, jen kdybych se tam silně praštila, tak by to asi bolelo" ještě dneska jsem si prohmatávala břicho a nic mě nebolelo, takže jsem doufala, že to bude dobrý. „Dobře, když tak mi kdykoliv řekni, ano?" přikývla jsem.

„Nemusíš bejt nervózní, neboj, bude to v pohodě" byla jsem nervózní a bylo to na mě prostě poznat. „To jsem celá já" mírně jsem se zasmála. „Já vím" uchechtl se. „No a v kolik ráno pojedeme?" to mi vlastně ještě vůbec neřekl. „Kolem sedmý musíme vyjet" kývla jsem na souhlas. „Nejsem nadšenej z toho času, ale nedá se nic dělat" ani já nerada brzo stávala, ale na Justinovi to bylo vidět hned. „Budeš muset jednoduše vstávat" udělala jsem si z něj srandu. „Nedělej si srandu, budu muset vstát dřív, než vstávám na hodiny" to byla asi pravda. „To zvládneš, ale ber to tak, že v tom nejsi sám" myslela jsem samozřejmě sebe. „Jo, to je na tom dobrý" mrkl na mě. Oba jsme byli spáči no.

„Hlad nemáš?" zeptal se mě. „Ne, jedla jsem doma a teď nemám hlad" sice to už nějaká ta hodina byla, ale já opravdu neměla hlad. „Jsi si jistá? Dělal jsem kvůli tobě večeři" tak teď jsem nevěděla, jestli to myslí vážně, nebo ne. „A co jsi dělal?" zvědavě jsem se zeptala. „Špagety, pojď aspoň ochutnat" takže on fakt vařil? „Počkej, ty jsi jako vařil?" vážně jsem si spíš myslela, že si dělal srandu. „Jo, bydlím sám, takže jsem se něco naučil a špagety nesmí chybět" vstal ze sedačky a já na tom nebyla jinak. „Věříš si, že to bude k jídlu?" nevím, kde se ve mně vzalo najednou tolik srandy. „Vtipná" vyndal vidličku a otevřel hrnec s jídlem. Nabral na ní to jídlo a vidličku dal přede mě.

Nadzvedla jsem obočí, protože to vypadlo, že mě chce krmit. „Otevři pusu" musela jsem se zasmát, ale udělala jsem to. Otevřela jsem pusu a Justin mi do ní dal vidličku. Zuby jsem z ní sundala jídlo a hned, jak se dostala ta chuť na můj jazyk, chtěla jsem víc. Justin se spokojeně bavil nad mým výrazem, musela jsem uznat, že to bylo vynikající. „Tak co? Ještě nemáš hlad?" povzdechla jsem si. „Tak jo, vyhrál jsi, ale nedávej mi toho zas moc" upozornila jsem ho. „Tak si sedni" kývl ke stolu. Justin mi nandal jídlo a za chvíli jsem ho měla před sebou i s vidličkou. „Ty nebudeš?" předpokládala jsem, že už měl, ale i tak nebyla na škodu se zeptat. „Měl jsem" přikývla jsem a pustila se do toho.

„Mám takový pocit, že se tu budu zastavovat častěji" takhle dobrý jídlo jsem neměla hodně dlouho, ani v restauraci nechutnalo, tak dobře. „Jsem rád, že ti chutná" usmál se na mě. „Kde ses naučil takhle vařit?" nemohl to umět jen tak. „Myslím si, že to mám po mámě, je to skvělá kuchařka" o tom jsem nepochybovala. „A jak často se vídáš s rodiči?" zajímalo mě to, ani nevím proč. „No jak kdy, ale často tam chodím v neděli na oběd, někdy v týdnu, jak kdy prostě" takže bylo jasný, že s nimi měl dobrý vztah. „Každopádně zdědil si to skvěle" dojedla jsem poslední sousto. „Chutnalo?" „Moc" podala jsem mu talíř, který si vzal a začal ho mýt. Viděla jsem utěrku, tak jsem vstala a vzala si ji, chtěla jsem mu pomoct. „Chceš utírat?" všiml si mě Justin. „Jedla jsem já, tak to aspoň utřu" zasmál se. Umytý talíř mi podal a já ho utřela. „Kam to patří?" ukázal mi na skříňku.