Dance And Love ✔️

42 - Polly

Isabella

Byla jsem zmatená, co myslel tím novou posilu? Byly tu dvě možnosti, buď takhle nádherná blondýna bude moje nová spolužačka, což mi přišlo divný, vzhledem k tomu, že už byl únor. Nebo ta pravděpodobnější teorie byla, že to bude výpomoc Justinovi v učení tance. To ale znamenalo, že spolu budou trávit zřejmě víc času, než kdyby byla moje spolužačka. Každopádně mě se ani jeden případ nelíbil, byla to prostě Justinova bejvalá holka, navíc kamarádka, ještě ke všemu nejlepší od dětství? Víte, kolik nebezpečí se můžou stát?

„Ahoj, jsem Polly a budu tady pomáhat Justinovi s tancováním, doufám, že si všichni budeme rozumět a půjde nám to spolu" byla krásná, ale to jsem jí ještě neslyšela mluvit, teda doteď. Co je nejhorší? Ona snad neměla žádnou chybu, vypadala bezchybně, mluvila skvělě, celkově vypadala dobře. Jak se mnou Justin může chodit po tom, co byl s ní? Vždyť to nedává ani snad pořádný smysl. „No, všichni tady jsou dobří tanečníci, jsem přesvědčen, že vám to půjde skvěle" dodal ředitel. Já si tím teda nebyla moc jistá. „Nechám vás tu, přeju velký úspěch první hodinu" usmál se na ní. Samozřejmě nezapomněla poděkovat, no pak ředitel odešel a ti dva zůstali stát vedle sebe.

Na začátek to začalo, jako tenkrát s Justinem. Všichni se jí ptali na nějaké otázky, ona zatancovala, kluci z ní nemohli spustit oči, zatímco já a Jazzy jsme jen sledovaly dění okolo. No a Justin? Ten stál stále u ní a o mě nezavadil ani pohledem. Upřímně, chtěla jsem mu dát facku za to, jak rychle změnil chování od chvíle, co se tu zjevila ona. „Proč to aspoň nemůže bejt nějaká bestie?" ta holka byla i milá, vážně snad žádná chyba, ovšem. „Polly byla vždycky skvělá, ale nechápu, co se tu tak zjevila, hlavně u Justina, vždyť ona zmizela a nechala ho" řekla vedle mě Jazzy a měla naprostou pravdu.

„Myslím, že je čas, abyste mi ukázali, jak vám jde tancování, věřím, že jste všichni skvělý" ihned jsem zbystřila. „Dobrej nápad, Polly" usmál se na ní Justin. Takhle se chová kluk, co byl odkoplej? Myslím, že mi má co vysvětlovat. Začala jsem totiž uvažovat i nad tím, že třeba celou dobu věděl, že se tu ukáže, jestli to tak je, je konec. Všichni jsme se postavili někam na místo, Justin zapnul písničku a my začali tancovat. Nijak jsem to neflákala, tancovala jsem úplně normálně, jako vždy, a to bylo samozřejmě pořádně. A právě v tuhle chvíli nastal ten čas, kdy se na mě Justin povídal. Já, ale od něj zrak odvrátila a dávala jsem mu jasně najevo, že mě to mrzí.

Jakmile skončila písnička, všichni přestali a čekala, co na to Polly řekne. „Páni, je vidět, že se učíte od nějlepšího" usmála se na Justina. Možná na ní byla přeci jen chyba. Stále se usmívala, až mi to přišlo otravný. „Ale prosím tě, moc přeháníš" pokroutil hlavou. „Tak jo lidi, myslím, že je čas začít se sestavou na závěrečky, tak se do toho rovnou pustíme" tohle byly Justinovy slova, ale jakmile došlo na úplný začátek, Polly mu do toho mluvila, no jenže jemu to nijak extra nevadilo. Celý zbytek hodiny jsme zkoušeli začátek, který vypadal dobře, ovšem to byla společná práce.

Na nic jsem tentokrát nečekala, normálně jsme se s Jazzy vydaly na oběd bez toho, aby mě Justin zdržel, prostě se tam bavil s ní, o mě se vůbec nezajímal. „Já vlastně ani nemám hlad" povzdechla jsem si nad jídelním lístkem. „Bello" soucitně se na mě podívala. „Dám si jen pití" zavřela jsem lístek a odložila ho pryč. Seděla jsem otočená směrem ke dveřím, takže jsem krásně viděla na to, kdo sem chodí. Nebylo pro mě ani překvapením, že do dveří vešel Justin s Polly. Byl tohle snad nějaký špatný sen, nebo prostě krutá realita? „A to jí tak rychle odpustil?" řekla jsem smutně. Jazzy po mě hodila lítostný pohled. „Promiň, ale já nemůžu" do očí se mi začaly hrnout slzy, zvedla jsem se od stolu, a co nejrychleji utíkala pryč z téhle restaurace. Samozřejmě jsem upoutala jejich pozornost.