Dance And Love ✔️

8 - Večeře

Ahoj, tak doufám, že jste zvládli první den ve škole, já už bych chtěla zase prázdniny :D moc se omlouvám, že část nebyla včera jak jsem říkala, ale psala jem část k mé druhé story a pak už jsem neměla náladu a na tohle musí bejt nálada :)

Ještě nevím, jaký den si dám na přidávání tohohle příběhu, možná to nechám na tom, kdy budu mít čas a jak to budu stíhat, každopádně jednou za týden, nebo do 14 dnů části vycházet budou :)

Isabella

„Ehm, díky" zamumlala jsem, když jsem se od Justina odtáhla. „To nestojí za řeč, potřebovalas to" pousmál se na mě. „No tak teď asi už fakt půjdu" bylo mi docela trapně. Přeci jen mě objal kluk, co je vlastně můj učitel tance, nebo spíš kluk, co je na praxi jako učitel. „A nechceš jít na to jídlo? Mám docela hlad a pochybuju, že jsi něco jedla od oběda" měl pravdu, nejedla a bylo už aspoň pět hodin odpoledne. „Není to blbý?" mě se to tak zdálo. „Není, tak pojď" pokynul hlavou směrem odtud. „Tak dobře" hlad jsem měla a nic nezákonnýho to nebylo.

Šli jsme v tichosti vedle sebe. Když jsme došli k restauraci, Justin mě dovnitř pustil jako první, vybrala jsem tedy místo, posadila jsem se ke stolu pro dva a Justin mi byl v patách. Hned k nám přišla číšnice s jídelními lístky a široce se na Justina usmála, hned mi to bylo jasný, jenže on tomu nedával žádnou pozornost, vzal si lístek a začal si vybírat jídlo. Pokroutila jsem nad ním hlavou, mezitím číšnice odešla a já se tedy pustila taky do výběru.

„Co si dáš?" podíval se na mě Justin po chvilce. „Asi jen kuřecí salát" vzhledem k tomu, že je večer nechtěla jsem jíst nic těžkýho, ale spíš šlo o to, že mi před Justinem přišlo blbý si objednat nějaký kus masa s přílohou. „Salát? Vážně?" pobaveně se zašklebil. „Je na tom něco špatnýho?" chápala jsem jeho pobavení, salát si moc nedávám, ale teď bych měla. „Ne, jen se tím nenajíš, dej si něco jinýho než salát" nečekala jsem, že řekne tohle. „Je to lehký a neměla bych se cpát něčím těžkým na noc" objasnila jsem mu. „Jestli se bojíš, že bych tě nějak soudil za to, že si dáš třeba plnej talíř špaget, tak to se neboj, nebudu" Justin ve mně projevoval čím dál větší zvláštnost.

„A co si dáš ty?" zeptala jsem se. „Ty špagety a ty si je dáš taky, protože je mají výborný" povzdechla jsem si. Musela jsem uznat, že hlad jsem měla docela dost a salát by mi asi nestačil, ale jíst špagety před Justinem, bude moje smrt. „Na salát to asi neukecám, co?" zasmála jsem se. „Ani náhodou" pokroutila jsem hlavou. „Tak fajn, dám si špagety, ale nebudeš se smát" neuměla jsem jíst špagety a asi nikdy nebudu. „Neboj, to ty se budeš smát mě" a já tomu i věřila.

„Máte vybráno?" přišla k nám ta číšnice, co dělala na Justina oči. „Dáme si dvakrát špagety" nadiktoval to Justin. „A k pití nám dejte obyčejnou vodu" dodal a já si až teď uvědomila, že jsem si nevybrala pití, ale i tak bych si tu vodu dala. Číšnice si to zapsala a pak se ještě jednou usmála na Justina, kterej jí ale opět nevnímal. Všimla jsem si, že sklopila hlavu a odešla nadiktovat objednávku. „Vodu jsem objednal, abys neřekla, že budeš pít na noc kolu" zase si ze mě dělal srandu? „Haha" byla s ním zábava, přesně jako říkala Jazzy. „Ale díky" přikývl.

„Můžu se tě na něco zeptat?" chtěla jsem mu naznačit, že na něj dělala ta číšnice oči, ale jinak než takhle jsem nevěděla jak. „Jasně" opřel se o opěradlo židle a díval se na mě. Ještě než jsem stačila říct první slovo, přišla za námi znovu číšnice s naší vodou. „Děkujeme" řekla jsem za nás oba a nechala jí smutnou odejít. Samozřejmě, že se jí Justin líbil a bylo jí asi líto, že on o ní nejeví vůbec zájem. Bylo to zvláštní, protože ta holka nebyla škaredá, měla dokonce i prsa a zadek.