Dance And Love ✔️

75 - Bouřka

Isabella

„Justine" jemně jsem do něj strkala a šeptala jeho jméno. „No tak, Justine vzbuď se" nervózně a zároveň úplně ve strachu, jsem se ho snažila vzbudit. „Justine" zvýšila jsem na hlase. Konečně se aspoň trochu hýbl, ale pořád neotevřel oči. Jen se přetočil na záda, doteď mi byl otočený zády. „Prosím" do očí se mi nahnaly slzy, když se přes celou místnost objevilo bílo, protože se blýsklo. Okamžitě jsem se podívala do okna, i když bych neměla.

Byla noc, a já se probudila na to, že je venku bouřka, ze které mám odmalička strach, kvůli tomu, že se bojím, aby se něco nestalo. Prostě, aby někam neuhodil blesk, nebo tak. Snažila jsem se Justina probudit, ale vůbec se mi to nedařilo. Chtěla jsem, aby mě objal, držel u sebe a já mohla bejt víc v klidu. Možná bylo sobecký ho budit, ale já se posírala strachy, protože ta bouřka byla fakt velká. A já potřebovala Justinovu úplnou přítomnost.

„Justine" zkusila jsem to ještě jednou. „Co se děje?" řekl rozespale a hlavu otočil pomalu ke mně. V tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk, jelikož se probudil. Nemohla jsem ale uvěřit tomu, že ho to nevzbudilo, ta bouřka. „Je bouřka a já..." nemusela jsem to ani dokončovat větu. Justin si mě okamžitě přitáhl k němu blíž a jeho potetované ruce mě objímaly. Věděl o mém strachu. Tady v LA nejsou tak často bouřky, ale když už na ně přijde...je to hrůza.

„Jsem tu s tebou" zamumlal ke mně a políbil mě na vršek hlavy. Pořádně jsem se k němu přitulila, hlavu si skovala do jeho hrudi, abych neviděla ty blesky a snažila se znovu usnout, jenže to jen tak nepůjde. „Děkuju" vtiskla jsem mu pusu na hruď. „Nemáš za co, víš, že jsem tu vždycky pro tebe" usmála jsem se. Přestala jsem se i trochu bát, díky právě jeho přítomnosti, když je vzhůru. Bylo až neuvěřitelný, jak moc na mě měl vliv.

A právě proto mě ihned napadlo, co bez něj budu dělat, až odjedu. Ke komu se budu tulit, až nastane tahle situace? Opravdu je dobrý nápad odjet? Ne, neměla bych o tom takhle přemýšlet, s Justinem jsme se už smířili s tím, že prostě pojedu a teď se snažíme spolu bejt plně co nejvíce. Trávit spolu každý volný čas, chodit na rande.

„Za chvíli to přejde" uklidňoval mě slovy. „To doufám" povzdechla jsem si. Cítila jsem se teď víc v bezpečí a taky jsem byla na jeho hrudi, což mě trochu rozptylovalo, takže mě to nutilo i trochu na tu bouřku zapomínat. Ale po každý ráně, jsem sebou cukla. „Pšt, miluju tě" hladil mě mírně po zádech. Byl to asi zázrak, ale nějakým způsobem se mi povedlo usnout.

Jazzy

„Mami, tati" uslyšela jsem hlas mého syna. Pomalu jsem otevřela oči a posadila se na postel. „Broučku?" zamumlala jsem ospale a rozsvítila lampičku. „Copak se děje?" podívala jsem se na něj. Toby stál už přímo u mě a celý se klepal. „Já se bojím" v ruce držel svého plyšáku, se kterým spí a nervózně si ho k sobě tiskl. „Bouřky?" zeptala jsem se ho, když jsem si všimla, že se venku blýská. „Jo" lekl se, když se ozvala rána po blesku.

„Můžu k vám?" okamžitě se zeptal se strachem v očích. „Pojď sem" odhrnula jsem peřinu, aby si mohl vlézt ke mně. Tom podle všeho stále spal a vůbec nevnímal, že se jeho syn bojí. Jaký pak to otec, pomyslela jsem si. Toby ihned vlezl na postel pod moji peřinu i s jeho plyšákem. Zhasla jsem lampičku a pořádně ho přikryla a on se ke mně přitulil.

„Neboj se, za chvíli to přejde" pohladila jsem ho po vláskách. Stále se trochu klepal. Naštěstí jsme měli zatažený žaluzie, takže nebyly vidět ty blesky přímo, ale i tak osvítaly celou místnost. Podle všeho to byla asi velká bouřka, docela jsem se bála i já, ale to jsem na sobě nemohla nechat zdát.