Dance And Love ✔️

59 - Opatrnost

Isabella

Probudila jsem se na sucho v puse. Ihned, jak jsem otevřela oči, jsem si ale uvědomila, kde to jsem a hlavně proč tu jsem. Musela jsem se široce usmát, včerejší večer byl dokonalý. Otočila jsem se na druhý bok, abych se podívala na Justina. V tu chvíle mě ale smích přešel, Justin tu totiž nebyl. Okamžitě jsem se dala do sedu a porozhlídla se, jestli není někde v pokoji, ale nikdy nebyl. Rychle jsem vstala z postele a šla do koupelny, protože to bylo ještě možnost, kde by mohl být. Bohužel ani tam jsem ho nenašla, nebyl vůbec v jeho pokoji. Kde je? A proč tu není?

S peřinou, kterou jsem si okolo sebe obmotala, jsem se vydala zpátky k posteli, na kterou jsem si sedla. Mohl jít třeba pro snídani, nebo něco takovýho. S povzdechem jsem zase vstala a šla si pro mobil, abych zjistila kolik je hodin. Bylo půl devátý, což znamenalo, že na Justina je to moc brzo, tak kam teda zmizel? Začínala jsem se bát i toho, že odešel kvůli tomu, co se stalo. Ale proč by to dělal? Vždyť to byl spíš on, kdo zapříčinil to, co se stalo. Totiž, on navrhl, že půjdeme sem k němu. Neříkám, že já jsem to nechtěla, ale chápete, ne?

Nakonec jsem se rozhodla, že tu nějakou dobu počkám, třeba fakt šel pro něco dobrýho. Jenomže když uběhla půl hodina, věděla jsem, že prostě nepřijde. Ještě jsem mu zkusila zavolat, abych měla opravdu jistotu, ale mobil mi jaksi nebral. „Kruci" povzdechla jsem si. Zřejmě nemělo cenu tady čekat, proto jsem si dala rychlou sprchu a oblékla se do oblečení ze včera. Mobil jsem si zandala do zadní kapsy kraťasů. Když jsem byla kompletně oblečená a trochu upravená, vydala jsem se ke dveřím, které jsem otevřela a opatrně vyšla ven. Naštěstí nikdo na chodbě nebyl, takže jsem v klidu za sebou zabouchla a vydala se k mému pokoji.

„Panebože, Bello, kde jsi byla?" jakmile jsem vešla do pokoje, Jazzy na mě vykřikla. „Promiň, že jsem se neozvala" omluvila jsem se. „Kde jsi byla? Měla jsem o tebe příšernej strach" začala si mě od zhora dolů prohlížet. „Jazzy, neviděla jsi dneska Justina?" ignorovala jsem její otázku. „C-cože? Justina? Ne, toho jsem neviděla" nechápavě se na mě dívala. „Tak nic" sklopila jsem hlavu. „Proč se ptáš?" zeptala se zvědavě. „Jen tak" nevinně jsem pokrčila rameny. „Stalo se něco? Vypadáš dost špatně, navíc celou noc jsi byla, ani nevím kde" v jejím hlase byla slyšet starost.

„Já nevím, Jazzy" povzdechla jsem si. „Co tím myslíš?" „Včera večer, viděla jsem Justina, jak jde na pláž, rozhodla jsem se jít za ním. Nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu skončili u něj na pokoji, byla to dokonalá noc, ale... Ale ráno, když jsem se probudila, nebyl tam, volala jsem mu, ale nic, nevím, proč zmizel, nechápu to" řekla jsem jí zkráceně, co se stalo. „Teda...no páni" vydechla úžasem. „To jsem nečekala" jasně, že byla zaskočená. „Víš, já upřímně nevím, co se Justinovi honí v hlavě, ale vím to, že tě miluje a rozhodně ani já nechápu, proč tam ráno nebyl" kývla jsem. „Možná toho prostě lituje, třeba pro něj byla chyba vyspat se se mnou" přešla jsem k posteli, na kterou jsem si sedla.

„Tohle neříkej, určitě si jen potřeboval něco zařídit, nebo co já vím...je rád, že se to stalo a teď si to jen urovnává v hlavě" kéž by to tak ale, jenže to by bylo moc jednoduchý. „Na to by to bylo moc jednoduchý" hrála jsem si s prsty na rukou. „Nevíš, jak to je, až s ním promluvíš, bude to teprve jasný" sedla si vedle mě. „Mám strach, myslela jsem si, že po tom, co se stalo, jsme si jasně dali najevo, že budeme spolu, ale co když se pletu?" tolik myšlenek v hlavě jsem snad ještě neměla. „Bello, no tak..." stáhla si mě do objetí.

„A co ty, ty a brácha?" zeptala jsem se, když jsme se od sebe odtáhly. „Dobrý, včera jsme celý večer skypovali" všimla jsem si, jak i zčervenala. „Jenom to?" se smíchem jsem jí pozorovala. „Nech toho" víc zrudla a mě to bylo hned jasný. „Takže sex přes notebook?" její totální zrudnutí a koukání jinam, mi to potvrdilo. „Neboj, za chvíli budete spolu" upřímně jsem se na ní podívala. „Já vím, je až neuvěřitelný, jak moc mi chybí, a to spolu nejsme pár dní" řekla smutně. „Chápu to" pousmála jsem se. „No nic, taky asi půjdeme na snídani" ihned jsem přikývla.