Dance And Love ✔️

18 - Návštěva

Ahojky, jak jsem říkala, tak část tu je v pátek :) doufám, že se bude líbit a omlouvám se za chyby :)

Isabella

„Co tu děláš?" zeptala jsem se ho. „Musel jsem tě vidět" odpověděl mi. Sledovala jsem jeho výraz v obličeji, byl tam strach a starost. Díky tomuhle jsem si neuvědomila, že se ke mně pomalu naklání, aby mě mohl objat. „Opatrně" řekla jsem dřív, než se mě dotkl. Nic mi na to neřekl, jen opatrně okolo mě obmotal ruce a já ty svoje dala na jeho záda. Nevěděla jsem, jak dlouho jsme tu jen takhle stáli, ale bylo mi příjemně. Musím to říct, prostě mi chyběl a v tuhle chvíli jsem ani neřešila, že mi nedokázal napsat, objevil se tady u mě doma, což jsem nechápala, ale zatím to neřešila.

Po chvilce jsme se od sebe odtáhli. Justin zavřel dveře, které byly doteď otevřený. Teď nastala ta chvíli, kdy jsem si začala připadat blbě, kvůli tomu, jak jsem vypadala. Nechtěla jsem, aby mě takhle někdo viděl, včetně jeho. Justin zkoumal mojí tvář a já sklopila hlavu dolů. „Je mi to moc líto" ucítila jsem na své ruce jeho dotyk. Hlavu jsem nechala dole a cítila, jak mi z oka začíná padat slza. Nechápala jsem, proč brečím a o to, to bylo ještě trapnější. „Nemůžeš za to" řekla jsem slova, která byla vlastně nepravdivá. „Vážně? To kvůli mně ti to udělaly" měl pravdu, ale on jako on za to nemohl. „Jenže to není tvoje chyba" povzdechl si.

„Chtěl jsem, aby je vyhodili" promluvil po chvilce. „Takže to neudělali?" zvedla jsem k němu pohled. Znovu začal zkoumat mojí tvář, chtěla jsem radši hlavu zase sklopit dolů, ale jeho ruka na mé tváři mi to nedovolila. „Vypadalo to, že ne, ale nakonec jo, vyhodili je" pohladil mě slabě po tváři a setřel slzu. „Jako fakt?" byla jsem překvapená. Nemyslela jsem si, že by je vyhodili. „Přiznaly se, všechny a musely říct důvod, takže je vlastně vyhodili i za to, že po mě jely" tak tohle jsem fakt nečekala. „Popravdě, nemyslela jsem si, že je vyhodí" přiznala jsem. „Já v to doufal, za tohle kdyby to neudělali, nedokázal bych se na ně ani podívat" mírně jsem přikývla. „Já bych asi nedokázala tam s nimi být"

„Ale co teď bude s tou sestavou? Jsou to tři holky" neměla jsem páru, co bude dál a Justin na to taky moc nevypadal. „Pojď si sednout, všechno ti řeknu" mírně jsem přikývla. Šli jsme si sednout na sedačku, byla jsem zvědavá, co mi řekne. „Ředitel mi řekl, že bych asi musel předělat celou sestavu, takže to vyřešil zajímavým způsobem" uchechtl se. „Vzhledem k tomu, že je půlka října, tak to není ještě nějaká velká doba od začátku, takže odeslal žádosti holkám, co byly těsně pod čarou v přijímačkách, jestli by měly zájem, takže budu mít, co dělat, abych je to naučil všechno, protože se ozvaly" tak tohle je další překvapení. „Přijdou nový?" přikývl.

„To je jedna novinka za druhou" uchechtl se. „Jo, nevím, jestli by bylo lepší měnit sestavu, nebo tohle" to bych na jeho místě taky nevěděla. „A už jsi je viděl?" zeptala jsem se zvědavě. „Jo, dneska byly na první hodiny, abych pravdu řekl, nechápu, proč se sem nedostaly rovnou i ony, jsou lepší, než byly ty tři" nevěděla jsem, co si myslet o týhle odpovědi. „Každopádně trénovat budu jenom v hodinách, žádný mimo dělat nebudu" nechápala jsem, proč tohle řekl. „Proč ne?" se mnou byl taky mimo školu. „Protože to si zaslouží jen výjimky" široce se na mě usmál a já musela taky. „Děkuju?" to bylo od něj hezký.

„Justine?" musela jsem se ho na několik věcí zeptat. „Ano?" podíval se na mě. „Jak jsi věděl, kde bydlím?" tohle mě vážně zajímalo, jak to mohl vědět? „Ptal jsem se Jazzy, jestli náhodou neví, kde bydlíš" tak to všechno vysvětlilo. „Aha, tak to pak jo" jasně, že si to nějak musel zjistit, protože já mu to neříkala. „No ale ta to nevěděla, nemohla si vzpomenout na přesnou adresu" zamračila jsem se, tak jak? „Napsal jsem tvými bráchovi, číslo mi dala Jazzy, řekl mi, kde bydlíte, a tak jsem tady" vysvětlil mi. „A proč jsi mě vůbec nenapsal?" začala jsem hned o tomhle mluvit, když už zmínil psaní SMSky. „Chtěl jsem, ale nevěděl jsem co" tak to je fakt skvělá výmluva. „Pořád jsem si vyčítal, že je to kvůli mně, bál jsem se ti napsat, že na mě budeš naštvaná a jak jsi mi napsala, ať za tebou nechodím, dalo mi to důvod" takže jsem za to vlastně mohla já, že mi nenapsal. „Mohl jsi mi napsat, nebylo to myšlený tak, že bych na tebe byla naštvaná" mírně přikývl. „Vím, že jsem měl" povzdechl si.