Dance And Love ✔️

53 - Tělocvična

Isabella

„Jsi úplně blbá, nebo co? Říkal jsem, že s tebou na žádný záchodky nepůjdu, sežeň si někoho jinýho" šla jsem zrovna s koleje do budovy školy, no a za rohem jsem slyšela hlasy. Nedávala bych tomu pozornost, ale byly to známý hlasy, přesněji řečeno Lucas a Simone, takže jsem se zastavila a poslouchala. „To ty jsi po mě minule vyjel, navíc nevypadalo to, že bys nebyl spokojenej" protočila jsem oči nad tím, co řekla. „Tvoje kunda stála za hovno" uchechtl se a já musela taky. „Jsi kretén" zavrčela a slyšela jsem, jak odchází. Za chvíli prošla kolem mě celá nafouklá.

Ani jsem se nenadála a Lucas se objevil skoro u mě. „Ahoj"promluvila jsem a tím upoutala i jeho pozornost. „Ahoj, co ty tu?" zmateně se na mě podíval. „Šla jsem kolem na hodinu a zaslechla vás" nevinně jsem pokrčila rameny. „Pobavila ses?" zasmál se. „Nad jejím výrazem, když jsi ji znova nechtěl? Celkem jo" pousmála jsem se. „Vtipný. Každopádně moc dobrá nebyla, natož kolik toho musí mít za sebou" vykulila jsem oči nad tím, co řekl. „No, skvělý" řekla jsem ironicky. „Tak pojď" se smíchem pokroutil hlavou. „Ať nepřijdeme pozdě" jeho ruka se objevila okolo mých ramen, což mě překvapilo, ale neřešila jsem to.

„Platí ten dnešek večer?" promluvil po asi minutě. Otočila jsem hlavu k němu a on sundal ruku z mého těla a jen tak vedle sebe jsme dál šli. „No jo, ten dnešek..." nějakým způsobem jsem díky tomu všemu na to zapomněla. Hlavně jak mi Justin poslal ty kytky, sice jsem je vyhodila, ale pořád jsem se na ně musela dívat a přemýšlela, co bude dál. „Nehodí se ti to?" zastavila jsem se v chůzi, čehož si všiml a zastavil taky. „Včera mi poslal kytky se vzkazem..." začala jsem se svěřovat. „A tys je vyhodila, že?" zamrkala jsem údivem. „Jak to víš?" pousmál se. „Většinou se to děje, hlavně ve filmech" chápavě jsem přikývla, to byla pravda.

„Pořád ho miluju, Lucasi, jen..." nedokázala jsem se k němu vrátit, ne teď. „Já to chápu" kývla jsem. „Takže, ten dnešek se teda ruší?" vrátil se zpátky k tématu. „Promiň, ale necítím se na to" omluvně jsem se na něj dívala. „V pohodě, ale po škole bychom spolu mohli něco podniknout? Pokud teda nemáš už program" bylo od něj hezký, jak se snažil mě nějak...jak to říct...zabavit. „Dneska jdu za mamkou, musím si s ní promluvit, ještě to neví" přiznala jsem. Moje máma si stále myslí, že žiju šťastně, nějak jsem nemohla, nebo spíš neměla sílu na to, se jí přiznat.

„Ale zítra nemám, co na práci" dodala jsem a pousmála se. „Tím pádem jsme dohodnutý" přikývla jsem. „Lucasi, měli bychom jít" podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. „Jo, jasně" opět jsme se rozešli, tentokrát už jsme ale neměli v plánu zastavovat. „Jinak..." promluvila jsem už skoro u tělocvičny. „Co takhle čtvrtek na to tancování?" navrhla jsem. „Já čas mám v podstatě kdykoliv" řekl. „Tak fajn" vešli jsme do tělocvičny a namířili si to rovnou k Jazzy. Mimochodem, důvod proč jsme nešly ráno spolu byl, že šla doktorovi.

Dnešní hodina začala hned, a to rozcvičkou, kterou dělal Justin. Každou chvíli, kdy mohl, se díval na mě, což mě celkem znervózňovalo. Potom jsme pokračovali v sestavě dál a dál. Už nebylo zase tolik času, ale čím dřív to budeme mít hotový, tím píp, protože pak budeme moct jen pilovat to, co nám nejde a hlavně se připravovat na zkoušky. Dokonce jsme dělali i něco v párech, takže jsem tancovala s Lucasem, jen jsme ještě pořádně nebyli sladěni, ale špatný to taky nebylo. Věděla jsem, že on pro mě bude dobrý tanečník.

Jakmile skončila hodina, rozloučila jsem se s Lucasem, protože měl jiné hodiny a šla s Jazzy na oběd, ale během cesty nás někdo zastavil, no někdo, byl to Justin. „Bell? Můžeme si promluvit?" byl celkem zadýchaný, vypadal, že celou dobu běžel. V mojí hlavě ihned začaly běhat myšlenky, měla bych si s ním promluvit? „Počkám na tebe v restauraci" promluvila dřív Jazzy, než já. Okamžitě jsem se na ní zamračila, měla jsem totiž v plánu s ním nemluvit. „Fajn" povzdechla jsem si. S přikývnutím se na nás oba podívala, a pak odkráčela do restaurace a já tu s ním zůstala sama.