Dance And Love ✔️

36 - Potěšení

Isabella

Ihned jsem zatlačila do jeho hrudi a odstrčila ho od sebe. Tak sekundu jsme si dívali do očí a já to nevydržela a prostě mu vlepila facku. Zřejmě jsem mu natáhla dost silnou, protože si začal třít ono místo. „Jsi idiot, nic s tebou mít nechci, už mě nech bejt, nechápu, co si to dovoluješ" začala jsem na něj řvát. Chtělo se mi strašně brečet, bylo to tak nechutný, i když to bylo jen na pár sekund. Nečekala jsem, že by třeba něco chtěl říct, rozeběhla jsem se pryč, co nejdál od něho. Tak moc jsem chtěla za Justinem do jeho náruče, ale neměla jsem sílu se na něj podívat, proto jsem to namířila na pokoj.

Hned, jak jsem za sebou zavřela dveře, svezla jsem se po nich dolů. Jak si to mohl dovolit? Jasně jsem mu říkala, že nechci, nechápu jak může bejt takovej hajzl a prostě tohle udělat. V žádném případě teď neexistovalo, že bych šla na zbytek hodin, nechtěla jsem se nikde ukazovat a hlavně jsem se bála, že by na mě někde čekal a bůh ví, čeho by byl schopnej. Vytáhla jsem si mobil a napsala Jazzy SMSku, že se mi udělalo blbě. Naštěstí se na nic neptala, napsala mi jen, že si od ní pak dopíšu poznámky.

Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Bylo jasný, že to Justinovi musím nějak říct, i kdybych nechtěla, tak na mě pozná, že se něco děje a přinejhorším mu něco řekne Jaxon a ten by si mohl i něco vymyslet. V tu chvíli jsem si uvědomila, že by to mohla bejt pravda. Co když Jaxon Justinovi něco řekne? Třeba, že jsem se s ním líbala dobrovolně? Možná by Justin byl schopnej věřit mu, a pávě proto už jsem vytáčela Justinovo číslo.

J: Lásko, děje se něco?

B: Přijď za mnou prosím na pokoj.

Řekla jsem docela zoufale.

J: Bell, co se stalo?

Hned na mě samozřejmě poznal, že nejsem v pohodě.

B: Prosím přijď.

Dál už jsem mluvit nemohla, cítila jsem slzy u pusy, takže jsem si je setřela. Postavila jsem se z podlahy a čekala, dokud nezaťuká Justin. Vím, že jsme si říkali, že sem chodit nesmí, ale tohle byl stav nouze. Nemusela jsem čekat dlouho, ťukání na dveře nebylo nijak hlasitý a já šla otevřít. Hned, jak jsem ho uviděla, vrhla jsem se mu kolem krku.

„Lásko..." zašeptal. Vešel s námi dovnitř a zavřel dveře. Naštěstí podle všeho nikdo nebyl na chodbě, a tak nás neviděl. „Justine..." nevěděla jsem, co říct. Cítila jsem se fakt strašně, ale nemohla jsem za to, nebo jo? Mohla jsem snad odhadnout, že by tohle udělal? Nebo, mohla jsem od něj držet větší mezeru? Nebo snad jsem ho měla ignorovat a pokračovat ve své cestě? Panebože, co když je to moje chyba? „Je mi blbě" bylo mi blbě, vážně moc.

„Co se stalo?" trochu se ode mě odtáhl, aby mi viděl do očí. Co se stane, až mu to řeknu? Justin byl žárlivej typ, co bude následovat? „Jaxon" zamumlala jsem skoro neslyšně. „Cože? On ti nějak ublížil?" zkoumal můj obličej a já pokroutila hlavou. „On..." dělalo se mi tak špatně jen z toho to vyslovit. „Políbil mě" sklopila jsem hlavu a začala brečet. Justinův stisk na mých bocích trochu povolil, co teď bude? „To si děláš prdel" odtáhl se ode mě úplně a já cítila prázdnotu okolo sebe. „To ten hajzl neudělal" trochu zakřičel. Nemohla jsem se na něj ani podívat.

„Do píči" slyšela jsem ránu, jakoby do něčeho praštil. „Já..." rozklepal se mi hlas. „Hned jsem ho od sebe odstrčila" chtěla jsem, aby věděl, že to bylo proti mojí vůli, i když to musel vědět. „A dala mu facku" dodala jsem, když nic neříkal. Začínala jsem se bát, protože Justin nic neříkal a já nebyla schopna zvednout hlavu. „Ten zkurvysyn" ozvalo se po chvíli. „To je takovej čůrák" snad nikdy jsem takhle Justina neslyšela mluvit, i když mi Jazzy říkala, že často mluví sprostě. „Zabiju ho!" slyšela jsem kroky směrem ke mně, co bude?