Dance And Love ✔️

15 - Filmy

Ahojky, další část na světě :) doufám, že se bude líbit a omlouvám se za chyby :)

Isabella

„Koukám, že teď tě domů povezu asi často" podíval se na mě brácha, ale hned vrátil pohled na silnici. „To snad ne" povzdechla jsem si. „Copak tě trápí, sestřičko?" sama jsem nevěděla, co všechno mě trápí. „Je toho víc, je toho jednoduše víc a já nevím, co mám dělat" opřela jsem si hlavu o okénko. „Tak povídej, vzhledem k dopravní zácpě pojedeme dýl" všimla jsem si, že jsme zastavili, protože před námi byla kolona. „Zase jsem byla s Justinem" řekla jsem hned. „A? v čem je problém?" nechápavě se na mě podíval. „My totiž-" sklopila jsem hlavu. „Bello, víš, že mě to můžeš říct" mírně jsem přikývla. „Málem jsme se políbili" měla jsem stále sklopenou hlavu. „Jak myslíš málem?" povzdechla jsem si. „Zkoušeli jsme takový ten tanec z hříšnýho tance a pak se k sobě otočili, kdyby nezazvonil mobil, políbili by jsme se" vysvětlila jsem mu. „Takže tohle tě trápí" povzdechl si.

„Přišla jsem si blbě, nechtěla jsem, aby se mezi námi někdy něco takovýho stalo" pokračovala jsem v mluvení. „A proto utíkáš?" zvedla jsem pohled k němu. „Mluvili jsme spolu těsně předtím, než jsi přijel, více méně jsme si to vyjasnili" ale když jsem se ho ptala na to, proč mě políbil, sám nevěděl přesnou odpověď. A toho jsem se nejvíc obávala. „No tak moc nechápu, o co tu jde" jasně, že to nechápal, ani já to nechápala. „Znáš ten pocit, když něco chceš, ale zároveň ne?" zeptala jsem se a tím mu dala vlastně i odpověď. „Znám a hádám, že s tím souvisí to, co se zatím nestalo" mírně jsem přikývla. Svým způsobem jsem Justina chtěla políbit.

„Řeknu ti to takhle, co se má stát, stejně se stane. Teď se to nestalo a bejt na tvém místě bych to neřešil, chci říct, nech to plynout. Zbytečně se trápíš a nemáš proč" můj brácha měl asi pravdu, ale nebyla bych to já, kdybych neřešila všechno, co se dá. „Jenže to není ta podstatná věc, co mě trápí" opravdu nebyla. Víc mě trápil ten fakt, co si o mě myslí moje spolužačky a jak mě ponižují. „A jaká věc to je?" brácha rozjel auto a trochu popojel, ale za chvíli jsme zase stáli. Byla jsem si jistá, že se domů jen tak nedostaneme. „Spolužačky" řekla jsem jednoduše. „Závidí mi to, že tancuju s Justinem, dokonce mě jedna z nich viděla, jak odcházím z jeho auta, jednoduše mě obvinili z toho, že s ním spím, ale mám bejt v klidu, protože mě nechce, nejsem pro něj dost dobrá" povzdechla jsem si.

„Dobírali si tvojí postavu?" podíval se na mě a já mírně přikývla. „Vím, že nejsem tlustá, ale nemám postavu, jako všichni s kým na hodiny tance chodím, většina z nich mě nemá rádo a ten zbytek se se mnou vůbec nebaví, jediný člověk koho tam mám je Jazzy, která naštěstí je se mnou a ne s nimi, Justina nepočítám, jestli chápeš" přikývl. „Nesmíš si to brát k tělu, jenom závidí a ty bys měla bejt šťastná a ne se trápit kvůli nějakým určitě děvkám" bráchovy slova mě více méně uklidňovaly, ale myslím, že mě to jen tak nepřejde. „Děkuju za všechno" natáhla jsem se k němu, abych ho objala. „Nemáš za co, ale řekni mi, proč jedeme domů?" zase jsem se od něho odtáhla.

„Chci si možná promyslet, co bude dál, jak se se vším poperu" odpověděla jsem mu. „Ach jo, tohle je právě chyba, mělas zůstat ve škole a ukázat všem, že jsi silná" zamrkala jsem na něj. „Možná máš pravdu, ale já se tam teď nechci vrátit" mírně přikývl. „Dobře, ale slib mi, že až se vrátíš, budeš silná a nenecháš se rozhodit" „Pokusím se o to" pousmála jsem se. V tu chvíli se auto před námi rozjelo a my mohli jet dál. Zbytek cesty jsme se už nezastavili, brácha odbočil na jinou silnici a tím nám to ulehčil, abychom už nikde nestáli. Jízda byla už v klidu a každý jsme měli myšlenky jinde.