Dance And Love ✔️

80 - Rodiny (END)

Jazzy

„Zlato, pojď už si sednout" zezadu se okolo mě obmotaly dvě ruce. „Ještě musím vytřít" uchechtla jsem se a domývala jsem kuchyňskou linku. „Je tu čisto, prosím tě. Musíš bejt už unavená, pojď" chytil mě za ruku a chtěla mě odtáhnout pryč. „A kdo to za mě udělá, hm?" odtáhla jsem se od něj a založila si ruce na prsa. „Klidně ti zítra s něčím pomůžu, jen už toho nech" sledovala jsem jeho obličej, jestli to myslí vážně, myslel. „Tak dobře" vydechla jsem poraženě.

Uklidila jsem ale všechny věci, co jsem vytahala a byly potřeba k úklidu, a až pak jsem si konečně sedla. Dělala jsem takový větší úklid, už to chtělo, ale byla toho moc no. Naštěstí jsem ale měla hodný děti, který mě tolik neotravovaly během toho, na to tu byl Tom.

„Nemsíš to takhle přehánět, vidím na tobě, jak jsi unavená" pohladil mě po ruce, když jsme seděli na sedačce. „Nečekala jsem, že bys mi pomohl a chtěla jsem to mít, co nejdřív za sebou" vysvětlila jsem mu můj důvod. „Pomůžu ti, nebudu se dívat na to, jak lítáš a jen uklízeš, zatímco já se dívám na televizi a děti si hrají v pokojíčku" usmála jsem se. „Jsi úžasnej" naklonila jsem se k němu pro polibek. „Miluju tě, Jazzy" řekl mi. „Taky tě miluju, moc" znovu jsem spojila naše rty.

„Co kdybychom šli za dětmi a hráli si s nimi?" navrhla jsem. Dělala jsem to ráda a hlavně jsme tu byli kompletní. Tom chodil do práce, takže tu občas nebyl. „Nejsem proti" vstal, pak mi nastavil ruku, kterou jsem přijala a vydali jsme se směrem za nimi.

Hráli jsme všichni společně různé hry, pak jsme po sobě házeli polštáře, celkově blbli. Byla jsem šťastná, Tom vypadal šťastně, děti byly šťastní. Moentálně nám nic nechybělo, byli jsme rodina a jako rodina spolu plánujeme zůstat navždy. Našla jsem si toho nejlepšího přítele, co jsem mohla, nikdy bych ho nedokázala vyměnit, protože to, co on pro mě dělá, by jiný nedělal, ne tak, jak potřebuju.

Založili jsme spolu rodinu o něco dřív, než bylo v plánu, ale víte co? Možná, že to tak bylo dobře, možná že právě to, že jsem otěhotněla tak brzo, nás ještě víc spojilo dohromady. Milovali jsme se, milujeme se a milovat se budeme. Navždy.

„Máme vás rádi" ozvalo se z úst dětí. Můj úsměv se ještě víc rozšířil a Tomův taky. Podívali jsme se na sebe, pak na ně, a nakonec jim řekli to jisté. „My vás milujeme nejvíc na světe" natáhli jsme k nim ruce. Přilezli k nám blíž a dali jsme si společné rodinné objetí.

Polly

„Počkej, vedle máš dceru" zasmála jsem se, když mě Lucas líbal na krku a nevypadalo to, že by chtěl přestat. „Správně, je vedle, takže..." odstrčila jsem ho od sebe a otočila se k němu čelem. „Nebudu s tebou spát, když kousek od nás je Tessa" obmotala jsem si ruce okolo jeho krku. „Já věděl, že pořídit si dítě, bude pech" řekl s povzdechem a já se zamračila. Jak to myslel?

„Chci říct, Tess nám brání spolu spát, kdy chceme a jak chceme. Ale na druhou stranu, je to snad to nejlepší, co se nám mohlo přihodit. Máme spolu dceru" široce se na mě usmál a já spokojeně nad tím, co řekl, jsem se taky usmála. „Jsem ráda, že to tak bereš, už jsem se lekla" Lucas si položil ruce na moje boky. „Nikdy bych nemohl říct, že lituju toho, co jsme stvořili, nikdy" usmála jsem se.

„Jsi úžasnej, po tom všem, po tvojí minulosti, co střídal holky jako ponožky...jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat" řekla jsem mu naprosto upřímně. „Ne, to ty jsi můj anděl, díky tobě už nejsem to, co jsem býval. Změnila jsi mě k lepšímu, k člověku, jakým mám bejt. A i když mám stále nějaký chyby, díky tobě se je učím napravovat" dojal mě. Nebudu lhát, do očí se mi nahnaly slzy, ale snažila jsem se je držet.