Dance And Love ✔️

78 - Rok

Isabella

„Dýchej, hlavně dýchej" říkala mi doktorka. Dýchala jsem hodně, strašně mě to unavovalo. „A Teď zatlač" trochu jsem kývla a udělala to, co mi řekla. Zatlačila jsem o sto šest, samozřejmě to nestačilo. Doufám, že ten porod nebude trvat hodiny, jinak asi umřu. „Znovu" a tak jsem znovu, co nejvíc zatlačila a hlavně pak dýchala. Vždycky jsem si říkala, že nechci být těhotná a hlavně rodit, když jsem viděla nějaký video porodu. No a teď? Jsem tady a tlačím.

„Lásko, to zvládneš" Justin mě držel za ruku, kterou jsem mu musela úplně drtit. Taky trochu vypadal na to, že ho to bolí, ale mě to momentálně nezajímalo. Ale co, jen ať si to užívá, to já tady trpím, zatímco on si tam jen tak stojí a říká mi, jak to zvládnu. Kdyby byl on na mým místě, určitě by z toho byl v prdeli. „Sklapni" vražedně jsem se na něj podívala. Vykulil na mě očí, ale pak se pousmál, nad čímž jsem se na něj ještě ošklivěji podívala.

„Znovu" zase jsem zatlačila. Jestli okamžitě to dítě nevypadne z mý vagíny, asi se vážně i poseru. „Už je vidět hlavička" byla jsem celá zpocená, všechno mě bolelo a Justinova ruka na tom asi taky nebyla nejlíp, ale co. „Ještě párkrát" usmála se na mě doktorka. Tentokrát jsem pořádně zatlačila, dala jsem do toho úplně všechno, a pak znovu a znovu. V tu chvíli jsem slyšela dětský pláč a došlo mi, že je konec. Je venku.

„Zvládla jsi to" Justin pustil mojí ruku. Sama pro sebe jsem se usmála a uvědomovala jsem si, že jsem teď máma a Justin táta. Jsme rodiče. „Chcete přestřihnout pupeční šňůru?" slyšela jsem hlas, ale nevnímala jsem to moc, protože mi na chvíli dali moje dítě. „C-cože?" Justin zakoktal. „Jestli chce..." „Myslím, že to vynechám" všimla jsem si, že Justin celý zbledl. Chtělo se mi smát, ale na to jsem neměla sílu. A to si říká chlap? „Dobře" byli jsme rodina.

Týden od porodu

„Jsi unavená?" zeptal se mě Justin, když jsem se s povzdechem svalila na sedačku. „Trochu" podívala jsem se na něj. Přepravku položil vedle mě a sedl si na druhou stranu. „Můžeš si jít klidně lehnout, já ji pohlídám" usmál se na mě Justin. „Jsi zlatej, ale nejdřív ji musím nakojit" pousmála jsem se na Justina. „Tak já ti ji aspoň vyndám" nestačila jsem se divit, jak je Justin aktivní, co se týče našeho dítěte, měl ohromný zájem se o ní starat a se vším mi pomáhat.

Po porodu jsem byla pár dní v nemocnici, kde mě navštívili úplně všichni. Justin tam byl pečenej, vařenej, ale nestěžovala jsem si. Za začátku jsem se strašně bála, neuměla jsem ani kojit, prostě nic. Naštěstí mi sestřičky s radostí pomohly, a pak i mamka a holky mi vše říkaly. Klidně, když budu potřebovat s něčím pomoct, tak přijdou. Byla jsem vážně ráda za takovouhle oporu, měla jsem skvělí rodiče i kamarády.

Pro naší malou holčičku, jsme vybrali jméno Jessica, ve zkratce Jess. S Justinem jsme se několikrát bavili o tom, že by byl rád, kdybychom zachovali jejich tradici, a to, že jeho děti by mohly mít jméno, které začíná na J. Souhlasila jsem s tím, nebyl vůbec problém, dokonce se mi to i líbilo, je to taková hezká tradice. Trošku jsme jen vázli v tom, jaký jméno na J je, ale jinak to bylo v pohodě. No a pokud někdy budeme mít i druhé mimčo, určo to zase tak bude.

Justin mi podal Jess, mezitím jsem si sundala tričko a podprsenku odhrnula. Malou jsem si vzala k sobě a nastavila k prsu, ihned začala pít. „Bolí to?" zeptal se mě Justin starostlivě. „Jen když kousne" mírně jsem se zasmála. „Chceš něco?" Justin vstal a šel do kuchyně. „Kdyžtak jen vodu" kývl. Sledovala jsem Jess, byla hodně podobná Justinovi, měla jeho oči, já měla modrý a oba dva mají hnědý. Vlásky zatím měla světlý, ale to se ještě může změnit, tak uvidíme.