Dance And Love ✔️

76 - Gynekologie

O několik dní později

Isabella

Ahoj, Emily" usmála jsem se na mojí už dobrou kamarádku, jakmile jsem vešla do studia. Ano, dělala nám tady teda sekretářku, asistentku, uklízečku, prostě cokoliv bylo třeba. My s Justinem jsme se věnovali tanci a Justin akorát občas řešil nějaký ty papíry taky. Pokud jde ale o Polly, ta nakonec našla práci znovu na škole, takže tam teď s Lucasem učí oba nějaký třídy. „Ahoj" úsměv mi oplatila. „Jak to dneska jde?" zeptala jsem se jí. „Ale dobrý" pokrčila rameny.

„Co Justin? Včera byl nějakej podrážděnej, když se dozvěděl, že někdo stále nezaplatil" protočila jsem nad tím očima, když jsem si vzpomněla, jak s ním nebyla skoro vůbec řeč. „Pořád nemá peníze, co myslíš?" povzdechla si. „Na jednu stranu se mu nedivím, ta paní měla zaplatit už před týdnem" sedla jsem si na chvíli naproti ní. „Ale nemusí kvůli tomu řvát i na mě" kývla jsem. „Neboj, já si ho kdyžtak srovnám" mrkla jsem na ní.

„Poslyš, chtěla jsem s tebou o něčem mluvit" zvážněla Emily. „Copak?" zmateně jsem se na ní dívala. „No...trochu se bojím, ale vím, že ty jsi jediná, kdo mi s tím může pomoct" prohrábla si vlasy. „Tak mluv" pobídla jsem jí. „Pamatuješ si, jak si mi říkala o tom, že se časem objeví někdo, kdo by pro mě mohl bejt dobrej kluk a mohla bych být šťastná i Chris?" přikývla jsem. „Jo, to si pamatuju"

„Někoho jsi potkala, že?" uchechtla jsem se, když mi došlo, jak to myslí. „Možná" vypadala ale nějak nervózně. „Dobře, nemá cenu to natahovat. Jde o to, že jsem nejdřív nevěděla, kdo to je, pak jsme se představili, no ale jen křestním jménem, jenže včera...je to Jack" nadzvedla jsem obočí. „Jack? Jako můj bejvalej?" ihned přikývla. „To snad ne" opřela jsem se o opěradlo.

„Vím, co jsi mi o něm říkala, proto mu už taky neodpovídám na zprávy, jenže mám pocit, že dělám chybu" podívala jsem se na ní. „Jak jste se seznámili?" „Bydlí ve stejným paneláku, narazili jsme tam na sebe" přikývla jsem. „Bello, on je ale vážně milej, dokonce, když jsem mu řekla, že mám syna, nevadilo mi to, chtěl, abych ho i časem seznámila. Ale i přesto, vzpomněla jsem si na to, co jsi říkala a nevím" tak to jsem nečekala.

„Je možný, že by se vážně změnil?" zeptala jsem se jí. „Podle toho, co jsi mi řekla, byl milej a tak" nemohla jsem tomu uvěřit, nebo spíš jsem byla hodně překvapená. „Možná bys mu měla dát šanci, pokud se ti teda líbí, což hádám, že jo" uchechtla se. „Jo líbí, ale bojím se toho. Ne kvůli tomu, že jsem nikoho neměla dlouho, ale kvůli tomu, co o něm vím" chápavě jsem přikývla.

„Když to nezkusíš, nevíš. Jen si dávej pozor, kam až chceš zajít" dala jsem ji radu. „Dobře, děkuju" usmála se na mě. „Musíš mi ale dávat vědět, jak to jde, chci znát i podrobnosti" ukázala jsem na ní prstem. „Okej" zasmály jsme se obě.

„Bavíme se, nebo pracujeme?" objevil se tu Justin. Obě jsme k němu strhly pohled. „Drbat můžete po práci, teď potřebuju, abys mi okopírovala tohle" hodil Justin na stůl nějaký papíry. „Dobře" řekla Emily vykuleným pohledem. „A ty..." podíval se na mě. „Běž se převlíknout, za chvíli ti začíná hodina" zamračila jsem se. Co mu přelítlo přes nos? Justin se sebral a odešel zase pryč. Nechápala jsem, co to mělo znamenat a hodlala jsem to zjistit samozřejmě.

„Mám pocit, že se asi něco stalo, to nebude jen tím nezaplacením" zašeptala Emily. „Jo, takhle se on nechová, vůbec nevím, proč je tak naštvanej" vzpomněla jsem si na dobu, kdy na mě byl Justin hnusnej, ignoroval mě, neodpisoval, nic. Pak se objevil u mě doma, a nakonec mi řekl o Jaxonovi. Od tý doby snad nic takovýho nebylo. Ne takhle. Měli jsme pár hádek, nebo, že jeden z nás nebyl v náladě, ale nikdy jsme na sebe nebyli tak hnusný.