Dance And Love ✔️

28 -Pozvánka

Isabella

Srdce mi začalo bít jako o závod, co tady sakra chtěl? „Zřejmě sedí v autě" promluvila mamka. V tu chvíli se to stalo, osoba vystoupila z auta a já opět viděla jeho tvář. Koukala jsem na něho, stejně jako on na mě, jenže můj pohled byl spíš nenávistný, zatímco ten jeho klasický. „Ehm, ahoj" promluvil jako první. „Ahoj, Bobe" řekla mamka. Já se nezmohla na žádné slovo, nechtěla jsem, aby tu byl, neměl tu co dělat a tímhle se mi zase zkazila nálada. „Měl jsem se asi ohlásit, ale nevěděl jsem jistě, jestli sem pojedu, tak snad nevadí" samozřejmě, že vadí. „Ne, pojď dál" zamračila jsem se na mámu, vážně ho pozvala dál? To jí to nevadí?

Máma se odebrala ke dveřím a táta jí byl v patách, zatímco já stála pořád u auta a Justin byl vedle mě. „Jsi v pohodě?" zašeptal ke mně a mírně mě pohladil po ruce. „Ne" řekla jsem popravdě. „Nechci ho tady" já a táta, prostě ne. Uvažovala jsem o tom, že bych ho navštívila já, že bych to zkusila od znova, ale od té doby, co jsem ho viděla s tou jeho přítelkyní, jsem to zase zavrhla. „Chápu, ale budeme muset dovnitř a nějak to přežít" měl pravdu, sakra, že měl, ale já si to nechtěla připustit. „Je ti jasný, že se musíme před tátou chovat jako kamarádi" oznámila jsem mu, nerada. „Naprosto" popostrčil mě, abych šla dovnitř, bylo to dobře, protože sama bych se asi nerozešla.

Vešla jsem dovnitř, zula se, svlékla bundu a Justin na tom nebyl jinak. Podíval se na mě tak, že to bude v pohodě a já se tedy vydala do obýváku, kam ho máma určitě posadila. Kuchyň byla s obývákem spojená, takže nač by se sedělo na židlích. Jak jsem si myslela, táta seděl na sedačce a zřejmě čekal, až mu mamka uvaří kafe a sedne si někam k němu. Pravděpodobně čekal i na mě, ale to mě nezajímalo. Zasedla jsem do křesla a dala si ruce přes prsa, můj výraz mluvil za vše. „Nechám vás tu, dojdu si zavolat a pak když tak přijdu" zašeptal Justin u mě a já přikývla. „Myslím, že to já budu dřív nahoře, než ty dole" čekala jsem totiž, že se s tátou opět chytnu.

Justin mi na to nic neřekl, odebral se nahoru do mého pokoje a já za to byla i ráda, aspoň u tohohle nemusel bejt. „Tvůj přítel? Jsem rád, že sis někoho našla" promluvil táta. „Je to kamarád" v žádném případě neexistovala, aby věděl pravdu o mě a o Justinovi. „Ach tak" povzdechl si. Máma se konečně objevila tady taky a sedla si na sedačku kousek od táty. „Takže, co tu děláš?" zeptala se ho mile. „No, náš syn mi vyprávěl, jak to tady je, řekl jsem si, že nebude na škodu, abych přijel. Mám totiž jednu zprávu a chtěl jsem vám to říct a dát osobně" nadzvedla jsem obočí, o čem mluvil? „A copak to je?" zvědavě se zeptala mamka.

Táta začal ze svého saka vyndávat nějakou obálku, kterou pomalu otevřel. Vytáhl z ní jeden papír, který rozbalil, protože byl složený a předal ho mámě, ale přitom se díval na mě. Mamka začala číst, co bylo na tom papíru a já celkem nedočkavě čekala, co se bude dít. „Páni, to jsem nečekala" zamračila jsem se. Máma se zdála být rozhozená, takže jsem prostě vstala z křesla a šla za ní, abych si ten papír vzala já a přečetla si obsah. Moje zorničky se o několik čísel rozšířily jen při nadpisu. Pozvánka. Očima jsem sjela níž a chtěla to roztrhat.

„Myslíš si, že když přijedeš bez ohlášení ke všemu s tímhle, tak ti odpustím?" zvýšila jsem hlas. „Bello!" okřikla mě mamka. „Ne, tohle to akorát tak zhorší, v žádným případě ti na žádnej podělanek večírek nepůjdu a už vůbec ne na svatbu, nikdy" papír jsem hodila na stůl a rozeběhla se nahoru. Slzy mi začaly stékat po tvářích a já si je nestačila otírat. Slyšela jsem za sebou jen křik svého jména, ale ignorovala jsem to. Vážně přijel kvůli tomuhle? Aby nás pozval na večírek, který se bude konat kvůli tomu, že bude svatba? Nechtěla jsem, aby se ženil, chtěla jsem, aby se vrátil k mámě, jenže to už se zřejmě nikdy nestane.