Dance And Love ✔️

23 - Trápení

Ahojky :) původně bylo v plánu přidat další část až zítra, ale za prvé jsem to měla už napsaný od včera a za druhé jsem měla oči v šoku z těch hvězdiček a hlavně těch komentů, co byly na poslední části, moc vám za to děkuju <3 Jinak doufám, že se část bude líbit :)

Isabella

„Ehm, ahoj" řekla jsem nervózně, hned jak jsem si sedla na místo spolujezdce. „Ahoj" usmál se na mě. „Cítím se jako idiot" nechápavě jsem se na něj podívala. „Chci říct, odkdy dělá holka první krok?" teď už jsem to chápala. Popravdě nečekala jsem, že to hned začne rozebírat, ale nebylo na co čekat. „Neměla jsem to dělat" ignorovala jsem jeho otázku. „Takže toho lituješ?" povzdechl si. „To je právě to, nelituju, ale měla bych" zamračil se, nevím, jestli proto, že to nechápe, nebo pro něco jinýho. „Je to zakázaný, Justine" vysvětlila jsem mu moje obavy a on přikývl. Věděli jsme to oba.

„Stejně by na to jednou došlo" zamumlal, ale já ho moc dobře slyšela. „Jak to myslíš?" Justin se natáhl pro moji ruku a mírně mě po ní pohladil. Koukala jsem se na to míto a musela se v duchu hodně usmát, bylo to hezký a příjemný. „Bránil jsem se tomu, mockrát" překvapivě jsem se na něj dívala. „Připadám si jako idiot, že jsem to neudělal první, i když jsem chtěl" moje srdce bilo jako o závod. Tyhle slova jsem od něj nečekala, opravdu ne.

„Takže to znamená, že ti to nevadí?" musela jsem se ujistit, jestli ho chápu. „Samozřejmě, že ne, víš vůbec, kolikrát jsem tě chtěl už políbit? Několikrát, ale neudělal jsem to, protože..." zasekl se s povzdechem. „Protože?" dívala jsem se mu do obličeje. Justin ke mně zvedl pohled a podíval se mi do očí. „Když vyhodili ty holky za to, že tě zmlátily, řekl jsem ti, že to bylo i za to, že po mě jely" a mě to začalo docházet, všechno. „Neudělal jsi to proto, abys mě chránil, že jo?" mírně přikývl. A tímhle jsem to zkazila, kdybych ho nepolíbila, nemuseli jsme tady nic z toho řešit. Justin nikdy nevyužil příležitosti mě políbit, protože se bál, že kdyby o tom někdo věděl, vyhodí mě ze školy. „Bylo by mi u prdele, že bych to odnesl i já, ale nechci, aby sis zkazila sen ty" zahřálo mě to u srdce, hodně, zase.

„Jenže na tom nesejde, i kdybys to neudělala ty, udělal bych to já, nevím kdy, ale mít tě u sebe tak často, jako doteď...někdy by se to stalo" s tímhle měl asi pravdu. „Co to teda znamená?" nevěděla jsem, co teď mezi námi bude a ani jsem si to nedokázala představit. „Já nevím" povzdechl si a odvrátil ode mě pohled. Ani já jsem nevěděla, co říct, nebo co dělat.

„My dva spolu jednoduše bejt nemůžeme, to je nejlepší řešení" nechtěla jsem to říct, ale musela jsem. Bolelo mě to, protože jsem s ním chtěla být víc než kamarádka, měla jsem ho totiž ráda. „Máš pravdu" podívali jsme se na sebe. „Smažeme to?" pokračovala jsem dál v mluvení. Říkala jsem to, co jsem vlastně nechtěla, ale bylo to rozumný. „Jo, smažeme" ani jeden z nás to nechtěl zřejmě smazat, ale pro dobro obou z nás to bylo nejlepší řešení. Ovšem teď nastane chvíle, kdy mě to bude mrzet.

„Tak já už půjdu" promluvila jsem po chvilce ticha. Justin se na mě podíval lítostně a mírně přikývl. „Uvidíme se zítra na hodině" pousmála jsem se. „Ahoj" slyšela jsem ještě předtím, než jsem vystoupila z auta a zabouchla dveře. Rychlým krokem jsem se rozešla zpátky na pokoj a doufala, že se Jazzy stále nevrátila, jinak by se hned ptala, kde jsem byla a já bych si musela něco vymyslet. Ucítila jsem, jak mi po obličeji stéká něco mokrého, déšť to nebyl, byla to slza, která jsem ani nevěděla proč tam je. „Sakra" povzdechla jsem si a pokračovala dál v cestě. Když jsem vlezla na pokoj, Jazzy tu ještě nebyla, což bylo to nejlepší za dnešek.