Dance And Love ✔️

17 - Bolesti

Ahojky, hlásím se s novou částí :) chtěla bych všem moc poděkovat za ty komenty, vždycky mě to hřeje u srdce číst každý koment a je jedno, jestli tam je třeba jen jedno slovo, miluju je všechny a samozřejmě i hvězdičky :) doufám, že se část bude líbit a další by měla, ale nic neslibuju být v pátek :)

Isabella

Probudila jsem se na příšernou bolest mého těla. Pomalu jsem otevřela oči a zamrkala, protože jsem to tu vůbec nepoznávala. Trochu jsem se porozhlídla a hned mi došlo, že se nacházím v nemocnici. Cítila jsem, jak mě bolí snad každý sval na mém těle a začínalo se mi vybavovat z jakého důvodu, to je. Než jsem stačila dál přemýšlet, dveře od pokoje se otevřely a já v nich spatřila zřejmě doktorku. „Dobrý večer, jsem ráda, že jste se už probudila" přišla až ke mně a mile se na mě usmála. „Večer?" z její věty jsem pochytila hlavně tohle. „Ano, spala jste dlouho, je něco kolem šesté" vykulila jsem oči. Už dávno pro mě měla přijet mamka, ví o tom, že jsem tady? Co když se o mě strachuje? „Promiň tě, ale moje mamka-" nestačila jsem to doříct, skočila mi do řeči. „Vaše maminka je tady, za chvíli sem přijde" znovu se na mě usmála. „Dobře, děkuju" chtěla jsem se taky usmát, ale bolela mě čelist.

„Musím se vás teď na něco zeptat" promluvila po chvilce. „Mohla byste mi prosím nejdřív tykat? Necítím se moc dobře, když mi někdo takhle mladý vyká" vážně mi to přišlo blbý, já jí samozřejmě vykat budu, ale ona nemusí. „Samozřejmě" uchechtla se. „Tak tedy, na něco se tě zeptám" mírně jsem přikývla. „Pamatuješ si, co se stalo?" opatrně se zeptala. „Jo, pamatuju si to všechno" povzdechla jsem si. Zoe a její kamarádky to opravdu přehnaly, rozhodně to nenechám jen tak. „To je dobře, když tě sem přivezli, bylo hned jasný, že tě někdo zmlátil a rozhodně bude potřeba vědět, kdo to byl" přikývla jsem.

„Udělaly mi to spolužačky" řekla jsem s pohledem k ní. Doktorka mi přišla hodně milá, a proto jsem se rozhodla jí to říct. „Spolužačky?" překvapivě se na mě podívala. Šoupla si židli ke mně a posadila se na ní. „Víte, chodím na taneční školu, ale to už asi víte, ale jde o to, že máme učitele na praxi, tancuje s námi a hodně se mnou. Trochu jsem se s ním sblížila díky tanci, ale myslím jen jako kamarádka, taky je to bratr mé spolubydlící, takže jsme se skamarádili" začala jsem jí vysvětlovat situaci. Kdybych nezačala sama, chtěla by to vědět i tak. „Ony Justina chtějí, jestli mě chápete" kývla na souhlas. „Jenže on o ně zájem nejeví, ony žárlí na to, že jeví nějaký ten zájem o mě, to je ten důvod, proč se to stalo" zní to strašně. Kdybych já byla na jejich místě, rozhodně bych tohle neudělala.

„Páni, všichni si tu myslíme, že ti to udělal nějaký kluk" řekla mi. „Chápu, ale je to takhle, vůbec nechápu, jak to mohly udělat" cítila jsem, jak mi z oka ukápla slza. „Nemusíš se bát, budou potrestány" jenže jak? Ze školy je určitě nevyhodí, možná tak dostanou nějakej trest, ale nemyslím si, že by je vyhodili, i když je to takováhle záležitost. „Jak moc zle vypadám?" změnila jsem téma trochu jiným směrem. Jestli jsem vypadala tak, jak se cítím, určitě to nebyl hezký pohled. „Všechny rány se zahojí" mírně jsem přikývla. „Bolí mě to, všechno" utřela jsem si slzu a zasyčela nad dotykem se svou tváří. „Dáme ti nějaký kapky proti bolesti, dostala jsi je už hned potom, co jsme tě vyšetřili, takže ti je můžeme dát až po nějaký době znovu" řekla lítostně.

„No, zavolám ti mamku" zase se na mě usmála. „Dobře" hrála jsem si s prsty na rukou. Několikrát jsem v televizi, nebo na internetu viděla zmlácení holek. Nebrala jsem si to tak, protože jsem s tím stejně nemohla nic dělat, musela jsem jedině čekat, až se mi to zahojí a vypořádat se s tím vším. Doktorka odešla a za chvíli se ve dveřích objevila mamka. „Zlatíčko" dala si ruku před pusu a zřejmě i brečela. Nedokázala jsem se na ní podívat. Jenom jsem nechala slzám volný průběh. „Víš, kdo ti to udělal?" chytila mě za ruku, ale i přesto jsem se na ní nepodívala, jen přikývla. „Bude to dobrý" nevěděla jsem, jestli to říkala mě, nebo spíš sobě.