Dance And Love ✔️

46 - Wellness

Isabella

Oba s Justinem jsme se dívali Polly, která nás s pobavením pozorovala. „Tušila jsem, že mezi vámi něco je" uchechtla se. „Myslela jsem, že to třeba bude jen sex, ale tohle jsem nečekala" samozřejmě, že to nečekala, chtěla totiž Justina jen pro sebe. „Polly, podívej..." Justin k ní přistoupil blíž. „Nemusíš nic říkat, vím, co chceš, abych si to nechala jen pro sebe" říkala jsem, že to holka je mrcha? Ne? Pokud ne, tak prostě je, taková ironie v hlase se nedala přeslechnout. „Vím, že je to těžký, ale..." opět ho nenechala domluvit. „Je to trestný, zakázaný, vždyť..." začala rozhazovat rukama.

„Sama moc dobře víš, že kdybys byla na místě Bell, tak..." „A o to jde, já nejsem na jejím místě, myslela jsem si, že bychom spolu mohli vybodovat zase ten vztah, co jsme měli, ale pochopila jsem, že to asi nepůjde" její hlas se proměnil na smutný. Už od začátku jsem věděla, že je do něj pořád zamilovaná, a teď to jednoduše potvrdila. „Polly...my dva, já už tě prostě nemiluju" nevím proč, ale bylo mi jí celkem líto, přeci jen, kdybych já byla na jejím místě, no nevím. „Chápu, teď chápu tu tvojí odtažitost, na mě si zapomněl" a v tu chvíli se otočila na patě a odešla rychlostí blesku.

„Doprdele" silně si povzdechl. „Myslíš, že to někomu řekne?" zeptala jsem se hned na to, na co jsem myslela od chvíle, co nás uviděla. „Ne" překvapivě jsem zamrkala. „Nedokázala by to někomu říct, protože by mi tím ublížila" měl pravdu. Takže vlastně bylo štěstí, že je do něj zamilovaná? „Nepoznal si, že tě pořád..." zbytek slov jsem nechala ve vzduchu. „Možná jsem úplně blbej, ale myslel jsem si, že se snaží jen skamarádit, rozhodně ne tohle" mírně jsem kývla. „Ale pokud se ti teď v hlavě honí myšlenky typu, jestli bych se k ní vrátil, nebo jestli k ní něco cítím, tak odpověď znáš" samozřejmě.

„Já jen...bylo mi jí i líto" přiznala jsem. „Líto? Tobě?" zřejmě se divil. „Představila jsem si sobě na jejím místě, po tom, cos mi řekl, že čekala dítě s tebou, možná jí i chápu, že tě chce zpátky, vždyť se na sebe podívej" sice jsem jí chápala, ale pořád jsem jí neměla ráda, lezla do prdele mýmu klukovi. „Jsem rád, že si o mě myslíš nemravní věci" přistoupil ke mně zase blíž. „Hele, musíme jít, už vážně" nedivila bych se, kdybychom meškali. „Fajn, běž první" a přesně to jsem udělala.

Jakmile jsem dorazila do tělocvičny jen tak tak na poslední chvíli, Polly už tu byla a nevypadala vůbec dobře. „Něco se muselo stát" řekla ke mně Jazzy a myslela tím právě Polly. „Jo, stalo" povzdechla jsem si. „Cože?" nechápavě se na mě podívala. „Prostě..." přešly jsme trochu stranou, aby nás nikdo neslyšel. „Polly nás s Justinem viděla, jak se líbáme" ihned na mě vykulila oči. „Potom mu tam v podstatě vyznala, že ho pořád miluje a myslela si, že se k sobě vrátí" vysvětlila jsem. „Tyvole" ano, přesně tak. „Myslíš, že to řekne?" pokrčila jsem rameny.

Do tělocvičny vešel už konečně i Justin a tím pádem se mohla začít, ovšem Polly nevypadala vůbec dobře. Byla zraněná. Tentokrát rozcvičku dával Justin, tušila jsem, proč to udělal, no a zbytek hodiny jsme dělali sestavu, nic víc, dokonce nás Justin pustil dřív. Byla jsem naprosto přesvědčená, že to udělal kvůli ní, ale neřešila jsem to, radši.

Když jsme s Jazzy odcházely z tělocvičny, kývla jsem jen na Justina, jako na rozloučenou. Určitě si teď bude chtít promluvit s Polly. No, ale to jsem si jen myslela, pravda byla taková, že si Polly sbalila rychlostí blesku všechny věci a jakoby za sebou měla nějakou vrtuli, vystřelila z tělocvičny hodně rychle pryč. Všichni tři, kteří jsme tady byli poslední, jsme se nestačili divit. „Budu s ní muset promluvit" řekl Justin. Měl pravdu, takhle to nemůže nechat být.