Dance And Love ✔️

56 - Plán

Isabella

Ráno jsem se probudila na šílenou bolst hlavy. Opatrně jsem rozlepila oční víčka, aby mi světlo hned neudeřilo do očí. Ihned jsem si na hlavu položila ruku a zamračila se. Kolik jsem toho včera vypila? Pomalu jsem otočila hlavu na stranu, abych se podívala, jestli vedle mě vlastně leží Lucas. Tentokrát tady byl a ještě pořád spal. Byl na zádech, a tak jsem mohla vidět jeho nahou hruď, protože peřinu měl jen na nohách. Pousmála jsem se nad tím, že byl celkem roztomilý. Asi bych takhle neměla uvažovat nad svým neklepším kamarádem, ale od nějaké doby vnímám, že ho mám vážně ráda. Dělá pro mě první poslední, tráví se mnou jeho volný čas pomalu každý den, copak by vás to k němu netáhlo? Samozřejmě, tohle bych vůbec neměla říkat.

„Proč se na mě díváš?" leknutím jsem trochu cukla a hned toho litovala, protože se ozvala bolest hlavy. Počkat, jak ale může vědět, že na něj koukám? „Nedívám" odvrátila jsem od něj zrak a dělala, že o ničem nevím. Přeci mě vážně nemohl vidět, když celou dobu měl zavřené oči. „Kotě, lhát neumíš" podíval se na mě a já se zamračila nad tím oslovením. „Kotě?" nadzvedla jsem obočí. „Chtěl jsem vidět tvojí reakci" zasmál se. „Často takhle holkám ale říkám" trochu se promrvil, a tak jeho peřina zklouzla ještě níž, než byla a já mohla vidět jeho véčko. Vždycky vypadal takhle sexy? Nad čím to zase doprdele uvažuju? Lucas je můj nejlepší kamarád, Bello! Vážně okřikuju sama sebe?

„Jak to, že tě vůbec nebolí hlava?" už jsem se nechtěla zaobírat tím oslovením, tak jsem se zeptala na něco, co mě vážně zajímalo. „Tak za prvý, na rozdíl od někoho jsem toho zas tolik nevypil a za druhý, za život jsem se naučil, jak správně pít" mrkl na mě. Tohle byla jako urážka? No a co, že jsem se nikdy neopila a moc celkově nepiju. „Nedělej si z toho srandu" sedla jsem si a opřela se o opěradlo postele. Hlava mi stále třeštila jako blázen, ale zvedat se a jít se třeba napít, bylo nad moje síly. „Pamatuješ si vůbec, co všechno jsi dělala?" cože? „Jak to myslíš?" zamračila jsem se ještě víc a začala si okamžitě vybavovat, co jsem provedla. No, šlo to těžko, měla jsem nějaký okno. „Třeba to, jak jsi žadonila o další pití a pořád se po mě válela" to jsem vážně dělala? A teď se mi to začalo vybavovat.

„Dej mi ještě" zachichotala jsem se na Lucase. Abych pravdu řekla, už jsem byla celkem nalitá, ale bavila jsem se a nehodlala jsem s tím přestat. „Myslím, že máš už dost" zasmál se. „Ne, já chci ještě" škytla jsem a natáhla se pro flašku, kterou držel v ruce. „Bello" odtáhl ruku pryč, takže jediný, co jsem udělala, bylo, že jsem se na něj v podstatě svalila. Okamžitě jsem se začala smát, ale nehýbala se. Na jeho tělo bylo pohodlí. „Jsi opilá" snažil se mě od něj odstrčit, ale moc mu to nešlo. To by mě totiž musel nechat spadnout na zem. „A koho to zajímá" opět jsem se natáhla po jeho ruce, kde držel tu flašku. „Nic nedostaneš" volnou rukou chytil tu mou, takže mi zabránil v pohybu.

„Jsi zlej" zamračila jsem se na něj. „Jen se snažím tě aspoň trochu udržet střízlivou" tak to se mu asi moc nepovedlo. „Víš, že se na tobě leží strašně pohodlně?" znovu jsem škytla a zasmála se. Prstem jsem mu začala jezdit po hrudi prstem a u toho se usmívala. „Nech toho" snažil se mě zastavit. „Líbí se ti to" podívala jsem se mu do očí. „Zvlášť ode mě" zajela jsem rukou pod jeho lem trika, bohužel jsem ale nestihla nic udělat, protože mi tu ruku chytil a odtáhl jí pryč. „Slez" rozkázal mi. „To přece ale nechceš" jeho pohled ale naznačoval, že fakt chce. Jen jsem protočila očima a slezla. „Chci pít" řekla jsem uraženě. „To určitě" vstal i s flaškou a šel do kuchyně. „Nesnáším tě" zakřičela jsem na něj a trnovně seděla na sedačce.

„To snad ne" okamžitě jsem si dala hlavu do dlaní, styděla jsem se. „Ale jo" slyšela jsem šramot, tak jsem se dírkou mezi prsty podívala, co se děje. Lucas vstával z postele, všimla jsem si, že byl jenom v boxerkách. „Dojdu ti pro prášek a vodu" mírně jsem přikývla, ale pořád jsem se strašně styděla. To jsem vážně dělala to, co jsem dělala? Silně jsem si povzdechla a čekala teda, až mi donese ten prášek. Nemusela jsem čekat dlouho, Lucas se vrátil za chvíli a já s poděkováním si to převzala a zapila to. „Můžu si dát sprchu?" stydlivě jsem se zeptala. „Jasně, že jo" pousmál se na mě. S přikývnutím jsem se opatrně zvedla a šla do koupelny.