Dance And Love ✔️

66 - Výběr

O pár dní později

Isabella

„A co tohle?" ukázala jsem na obrazovku notebooku. „To nevypadá špatně" Justin kliknul na tlačítko zobrazit, aby najel na daný hotel, kde jsou fotky, na které se můžeme podívat. Najel tedy na fotky a oba jsme si je začaly prohlížet. Tenhle hotel nevypadl vůbec špatně, naopak, ale byl už docela drahej. Pokud vám to nedošlo, tak s Justinem jsme se rozhodli dívat se po dovolený. Na tu dovolenou máme v plánu jet v červenci společně s Jazzy, Tomem a Polly a i Lucasem.

„Uložím to do záložek, kdybychom nenašli něco lepšího" řekne mi a udělá přesně to. „Víš, že nezáleží jenom na nás, kam pojedeme?" pobaveně jsem se na něj podívala. „Jasně, že jo. Ale dívat se můžeme a ukázat jim to pak taky" usmál se na mě a já přikývla. Myslela jsem si, že pohled vrátí zpátky k obrazovce, ale místo toho se ke mně naklonil a políbil mě jemně na rty, nad čímž jsem se pak po odtáhnutí musela široce usmát.

„Stejně tě pořád chci zabít za to, že mi to budeš zase platit. I mamka se nabízela, že mi s tátou přispějou, když já si nevydělávám" Justin si byl plně vědom, že mi to bude platit a mě to bude vadit. Když jsem to říkala rodičům, prý by mi to zaplatili, protože to jsou pořád mí rodiče, i když jsem už dospělá v podstatě. S tím bych i víc souhlasila, než aby to zase platil Justin. „Lásko, několikrát jsem ti říkal..." „Pšt, nekaž to" akorát by jsme o tom diskutovali, tak jsem ho přerušila.

„Jsi strašná" ušklíbl se na mě. „Oh, vážně? Že sis včera večer nestěžoval, když jsem ti ho kouřila" začala jsem dělat uraženou. Všimla jsem si Justinova znepokojení, protože jsem měla pravdu, i když si dělal srandu. „Nenutil jsem tě" takže on si chce hrát? „Tak teď kecáš, kdybys nez..." tentokrát to byl on, kdo mě zastavil a to tak, že přiložil své rty na ty moje a začal mě líbat. Nechtěla jsem, ale povolila jsem a prostě s ním spolupracovala.

„Jdeme vybírat dál?" spokojeně si oblízl rty po naší delší líbačce. Protočila jsem očima. „Fajn" vítězně se usmál, zatímco já poraženecky vydechla. Jak je sakra možný, že vždycky vyhraje? Teda i já mám na něj vliv, ale on prostě vždycky...no nic.

Po další hodině, kdy Justin našel další hotely, už to konečně zaklapnul. Ne, že by mě to nezajímalo, nebo nebavilo, ale bylo to dlouhý. „Kdyže maj všichni přijít, abychom se nějak dohodli?" zeptal se mě Justin. „Ve středu" opřela jsem si hlavu o jeho rameno. „Copak?" položil si ruku na moje odhalené stehno. „Jsem jen nějaká unavená" řekla jsem naprosto upřímně. „Dělají mi to i moje dny" dodala jsem, protože jsem věděla, že se bude vyptávat dál.

Ano, zrovna jsem měla své dny. Nesnáším tohle období, ale vždycky to musím nějak přežít. Naštěstí ale už mi to bude končit, takže to není tak zlý. „Pojď ke mně" přitáhl si mě k němu blíž a já se nebránila. „Miluju tě" zamumlala jsem. Byla jsem teď vážně šťastná, snad nejšťastnější za celej náš vztah. Proč tomu tak bylo? Asi proto, že už jsme nemuseli nic předstírat, dokonce jsme překonaly velkou krizi a teď plánuje jen něco málo do budoucna a jinak žijeme přítomností. „Taky tě miluju" vtiskl mi pusu do vlasů.

Teď jen doufat, že všechno bude dobrý.

Jazzy

„Tome, ne" zasmála jsem se. „Zlato, nejsem nehybnej, tak se laskavě nebraň, když to chceme oba" řekl mi přísně a dál mě líbal na krku. „Nechci, aby se ti ale něco stalo" ukázala jsem na jeho ruku a tím ho donutila, se ode mě odtáhnout. Mimochodem, Toma pustili z nemocnice před třemi dny, od tý doby se o něho starám pořád, i když mi říká, že to není potřeba a on by se o mě prej měl starat. Jenže já nejsem nemocná, ale těhotná. Pokud jde o jeho ruku, nakonec jí cítí a dokáže s ní i trochu hýbat. Doktorka říkala, že když bude cvičit, mělo by se to spravit.