43 - Piknik

4.6K 213 48
                                    

Isabella

„Kam jedeme?" koukala jsem se z okýnka auta během toho, jak Justin řídil a vezl nás na naše rande. Byla jsem ale stále víc překvapená z toho, kde se to nacházíme. Jeli jsme už nějakou dobu a čím dál víc jsme se ocitali mimo město skoro. „Na jedno místo, kde nás nikdo nenajde" položil si ruku na mé stehno a příjemně mě hladil. Pohled jsem přemístila na jeho ruku a musela se usmívat. „A kdy tam budeme?" momentálně jsme se nacházeli na dálnici a nepřišlo mi, že bychom tam v brzké době byli. „Ještě tak patnáct minut" mírně jsem přikývla.

Svojí ruku jsem přemístila na tu jeho a zadívala se na jeho tetování na té ruce. Nikdy jsem si nemyslela, že budu chodit s takhle potetovaným klukem, vlastně mě to ani jinak extra nepřitahovala, ale na Justinovi? Šílela jsem z toho, navíc on měl ty svaly a to bylo ještě víc sexy. Čím dál víc jsem i uvažovala, že si něco dám já, ale stále mě nic moc nenapadalo. Co bych si měla dát? Mělo by to mít pro mě nějaký význam, ale jaký? Napadla mě jen jedna věc, chtělo to prostě radu od někoho, kdo tomu rozumí a má toho spoustu.

„Justine?" promluvila jsem hned. „Jo?" na chvilku se na mě podíval, ale pak vrátil pohled na silnici. „Víš, jak jsme se bavili o tetování?" trochu se zamračil, ale přikývl. „Strašně moc bych nějaký chtěla, ale nevím jaký" povzdechla jsem si. „Proč tak najednou?" uchechtl se. „Líbí se mi to, ale až od doby, co znám tebe, nebo i Jazzy jsem to začala vnímat trochu jinak" díky nim jsem si uvědomila, že to není jen nějaký obrázek, nebo nápis, je to něco, co pro vás znamená a navždy bude. „To jsem rád, ale pokud vážně něco chceš, musíš to vědět jistě, nejde to vrátit" ano, to jsem si naprosto uvědomovala.

„Jsem si jistá, jen potřebuju něco najít, co mi padne do oka" řekla jsem mu vážně. „Měl bych nápad" znovu se na mě podíval. Koukala sem na jeho obličej a čekala, co z něho vypadne. „Už víš, že můj táta je tatér, vezmu tě k němu, prohlídneme si nějaký katalogy, cokoliv, jsem si jistej, že tě něco napadne" to nebyl špatnej nápad. „To zní skvěle" jeho ruka opustila tu mou, musel totiž řadit, vzhledem k tomu, že sjížděl z dálnice. „Zavolám mu a domluvíme to" přikývla jsem. Měla jsem z toho radost, postupně jsem se vyvíjela od doby, co se známe, a tohle byl další krok.

„Bell?" oslovil mě Justin. „Copak?" jeho hlas zněl trochu nervózně, zvláštně. „Nechtěl jsem to teď vytahovat, ale..." povzdechl si. „V pondělí půjdu s Polly na oběd" trochu se mi z toho zatajil dech. „Oh, aha" sklopila jsem hlavu. Nebyla jsem naštvaná, to ne, ale nechtěla jsem, aby s ní někam chodil. „Bude to jen oběd, nechci s ní navazovat nějaký starý kontakty, mám tebe a nehodlám to měnit" znovu chytil mojí ruku. „Já vím, jen...je to fakt děsná představa" už teď jsem viděla, že se na sebe budou usmívat a všechno. „Potom můžeme bejt klidně spolu na nějakou dobu" usmála jsem se. „Uvidíme, každopádně teď si to nechci kazit" a tímhle se ta debata ukončila.

„Jsme tu" Justin zastavil na místě, kde vůbec nic nebylo. Oba jsme se odpoutali a vystoupili z auta. „Ještě chvíli půjdeme, ale je to kousek" mírně jsem přikývla. Justin vytáhl z kufru košík, který nebyl tak úplně nejmenší, potom vzal ještě deku. Kufr zavřel, zamkl auto a vše si dal do kapsy, včetně mobilu. „Můžeme?" nabídl mi ruku, kterou jsem bez váhání přijala a přikývla. V tichosti jsme šli po menší cestičce, byla to taková louka jakoby. Věděla jsem, že mě nevezme na nějaké obyčejné místo, a právě proto, jakmile řekl, že jsme tady, moje pusa se otevřela dokořán.

„Páni!" řekla jsem trochu víc nahlas, aby mě dostatečně slyšel, i přes ten šumící vodopád. „Líbí?" kývala jsem. „Je to nádhera" naproti nám byla skála, odkud dolů tekl vodopád čisté vody, vedle něj byla zelená tráva, která vypadala, že se udržuje, jak teda bylo možný, že sem nikdo nechodí? „Jak si tohle místo našel?" chtěla jsem vysvětlení. „To je jednoduchý, patří to tu dědovi od kamaráda, jednou si to prý koupil a stará se o to tady, proto je to tady tak hezký" tak to jsem absolutně nečekala. „To znamená, že kousek odsud asi je nějaký domeček, ne?" přeci, to dávalo smysl.

Dance And Love ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat