Selected to paradise

-6-

,,To si děláte prdel?! "

,,Tady jako nikdy nedostaneme normální jídlo? " vztekal se Shane, když uviděl obsah svého talíře.

Je pravda že já se na něj ještě ani nepodívala. Ono stejně nebylo moc na co. Jeden plátek tmavého chleba se zrníčky, tři cherry rajčata, několik koleček okurky a malý kousek másla. Mňamka.

,,Je to zdravý. " pokrčil rameny Cole.

,,Jasně, ty takhle již normálně." řekl ironicky Robie.

,,Občas. " zasmál se Cole.

Od téhle doby jsme všichni jedli v tichosti a v klidu. Až na Shanovo mlaskání. Neměla jsem ale takhle po ránu sílu na to, cokoliv mu říkat.

,,Dobré ráno. Talíře nechte na stole a pojďte za mnou." mávnul na nás muž, který byl jedním z vedoucích.

Poslušně jsme všichni vyšli z jídelny a zamířili doprostřed pláže. Museli jsme vypadat vážně vtipně, všichni ve stejném oblečení. Cat si celou dobu nenápadně stahovala kraťasy co nejvíc dolů. Její, trochu větší, ale podle kluků určitě hezký zadek, ji to nedovoloval.

,,Stoupněte si do řady. " rozkázal vedoucí.

Když jsme udělali co chtěl, stála jsem mezi Colem a Robiem.

,,Teď vám rozdám čísla, která si nalepíte zepředu na tílko. Tím číslem vás budeme oslovovat,abychom se nemuseli zatěžovat vašimi jmény. "

Zatěžovat našimi jmény?

Tenhle chlap byl neuvěřitelně arogantní. Dokonce víc jak Shane. A to je co říct.

Dostala jsem číslo 13, vážně smůla. S povzdechem jsem si číslo, které bylo o něco větší než moje dlaň, nalepila tam kam řekl.

,,Teď si dejte na zahřátí běh k támhle tomu velkému stromu a zpátky. Jestli se bude někdo flákat, poběží znova." řekl varovným hlasem a ukázal na strom, který byl hodně, hodně daleko.

Píchalo mě v boku už jenom z pohledu na tu dálku.

,,Tři, dva, jedna, teď! " zakřičel tak, aby ho všichni slyšeli.

Většina kluků a chlapů se rozběhla nenormální rychlostí, ale my s fialovláskou jsme běžely spíš tak, aby nám vydržel dech i na cestu zpět. Aspoň že jsme nebyly poslední, tam byla tam "budíková" holka a několik dalších žen.

Běhat v tom písku šlo docela špatně, viděla jsem jak si některý kluci dokonce sundali boty a běželi bez nich. Když jsme byli tak v polovině cesty, spoustu kluků už běželo proti nám zpátky. Několik z nich na nás dokonce mávlo. Nevím co čekají... S protočením očí jsem mírně zrychlila, protože jsme se začínala hodně bát, že to budu běžet znovu.

Na Cat bylo vidět že běhá pravidelně, protože byla kousek přede mnou a dýchala docela v pohodě. Proč jsem sakra nikdy nechodila běhat?!

Když jsem konečně doběhla zpátky, píchalo mě v boku a plíce jsem měla v jednom ohni. Ale jinak v pohodě.

Cat i Cole tam už byli, Cole si právě povídal s Bradem, Shanem a Robiem. Docela mě překvapilo, že se s ním kluci baví, čekala bych od nich že si z něj spíš budou dělat srandu nebo tak něco.

Když jsem se zadívala na Brada, pořád jsem měla pocit jako bych koukala na patnáctiletého klučinu. Působil fakt mladě, potom se ho budu muset zeptat jestli mu je opravdu 17. Svým způsobem vypadal i vystrašeně, ale jakoby to skrýval.

Odvrátila jsem od něj zrak, aby to nevypadalo blbě a koukla kdo ještě nedoběhl. Zbývala už jen "budíková" holka a nějaká žena.

Když byli u nás, ta holka nemohla dýchat a tekl z ní pot. Takhle špatně jsem na tom naštěstí nebyla.

,,Vy dvě si to dejte znovu, hned!" rozkázal vedoucí.

Žena poraženě kývla a rozběhla se, narozdíl od holky s číslem 23 (lepší než jí říkat "budíková" holka).

,,Já už nemůžu." skuhrala 23.

,,Chceš to běžet dvakrát?! " zavrčel varovně.

23 protočila oči a rozběhla se, nebo spíš rozešla.

,,Je to kráva." zamumlala mým směrem Cat a zase si stáhla víc dolů kraťasy.

,,Přestaň si je stahovat. " uchechtla jsem se.

,,Hej! Sleduj tu její prdel!" vybuchl do smíchu Shane, který stál kousek za námi.

Catherine byla v mžiku otočená a napřahovala ruku aby mu dala facku. To se jí také povedlo, jelikož se ozvalo hlasité plesknutí s bolestným "au".

Skoro všichni se na nás otočili a někdo zalapal po dechu. Lidi, vždyť je to jen facka za blbý kecy!

,,Co ti sakra hrabe?" obořil se na ní Shane.

,,Kam si myslíš že jako budeš koukat?!" naštvaně rozhodila Cat rukama.

,,Proč ti to tak vadí? Koukám na tebe? Nekoukám. " zamračil se, ale v očích se mu jiskřilo.

,,C-co? " vykoktala Cat. Shane se ušklíbnul a nenápadně se podíval dolů.

,,Kdybych se koukal na tebe, říkal bych něco jiného. Rozhodně bych se nesmál." zašeptal směrem k fialovlásce, no já to slyšela taky.

,,Debile!" nafoukla tváře Cat a odkráčela na opačnou stranu.

Jen jsem se pro sebe usmála a zamířila za ní.

***

Tři hodiny tréninku jsme měli za sebou a já necítila nohy, ruce ani břišní svaly. Celou dobu jsme dělali dřepy, sedy lehy, různé přeběhy, skoky a další podobné věci. Většina z nás už nemohla.

,,To je hrozný jak nic nevydržíte!" křičel na nás vedoucí.

,,Teď už se jen protáhneme. Cvičte všichni podle mě ať můžeme jít na oběd. " dodal otráveně a stoupl si před nás.

Cat mě zatáhla až dozadu, prý aby na nás nikdo nekoukal. Zajímalo by mě, kam se vytratilo to co mi říkala v autobuse. Za to asi můžou ty kraťasy.

Hodinu jsme se protahovali a já se cítila ještě hůř než předtím. Když nás konečně vedoucí odvedl do jídelny, s úlevou jsem se svalila na svoje místo a hlavu položila na stůl. Cítila jsem se jako člověk, co má každou chvilku umřít. Vsadím se že jsem tak i vypadala.

Cat byla úplně ve stejné poloze jako já a kluci tu zatím nebyli vůbec.

Počet slov: 922

#sakra, proč vždycky zapomenu že je pátek a mám přidat novou část? :)

#moc děkuju za hvězdičky a komentáře, jste zlatý ❤

#doufám že se vám nová kapitola bude líbit ❤