Selected to paradise

-40-

Pohled Cat:

Už odmalička jsem milovala táborákovou atmosféru. Do uší vám zní kytara, každý zpívá a nikdo neřeší, jestli hezky nebo falešně, protože přes kytaru to stejně není slyšet. Uprostřed plápolá oheň a jeho plameny vás neuvěřitelně uklidňují. Nikdy nejde správně určit, jestli má červenou nebo oranžovou barvu.

Ano, až tak moc miluju táboráky. A tenhle nebyl výjimkou až na to, že ho jeden určitý člověk kazil. Překvapivě to nebyl Shane! Byl to Luke.

Celé dvě hodiny, co jsem tam zatím byla, seděl vedle mě a neustále se přisouval ještě blíž a snažil se se mnou o něčem bavit. To by ale nebylo tak hrozné, kdyby na mě pořád nešahala jeho levá ruka. Jednou se dotkl mých prstů, podruhé mi stisknul rameno, potřetí mi šáhnul do vlasů a nakonec mi pohladil koleno.

Tam moje trpělivost skončila a já se nenápadně přesunula k Shaneovi na druhou stranu lavičky. Brad už vedle mě neseděl, protože si odešel pokecat s Colem. Měla jsem pocit, že moje signály, které jsem k němu vysílala během toho, co mě otravoval Luke, pochopil úplně opačně.

,,Zachraň mě." zamumlala jsem tiše k Shaneovi a natočila jsem se k němu celým tělem, aby to vypadalo, jako že si doopravdy povídáme.

,,Copak? Lukova pozornost se ti nelíbí?" zašklebil se.

,,Vůbec ne. Mám ho plný zuby." protočila jsem oči.

,,Fajn, pomůžu ti. Můžem si chvilku povídat." mrknul na mě a já mu vduchu děkovala. Nahlas ne, samozřejmě.

,,Fajn. Jak ses ptal od kdy znám tu holku, tak to byla ona, kdo mi řekl o tomhle." ukázala jsem rukou kolem sebe.

,,Vy jste se někdy předtím bavily?" divil se.

,,Ne, ale dneska mi přišla docela milá. Jmenuje se Carly." usmála jsem se.

,,Vždyť jste každá úplně jiná." začal se nahlas smát.

,,To nemůžeš vědět, když ji neznáš." poznamenala jsem.

,,A mě taky ne." dodala jsem.

,,Na to vás nemusím znát, stačí se na vás podívat." usmál se.

,,Vážně?" usmála jsem se sladce.

,,Vem si třeba to, jak se oblékáte. Ona, a vlastně i všechny ostatní ženský na tomhle ostrově, tu chodí v plavkách pokaždý, když máme volno. A je to pochopitelný, protože je tady prostě vedro. Ale ty jako jediná bys tady nejradši chodila v jeptiškovským obleku." vysvětloval svoji bláznivou teorii.

Mně se ale vůbec nelíbila, protože nebyla ani trochu pravdivá.

,,To není pravda, Shane. Jestli sis nevšiml, tak třeba dneska jsem byla celý den v plavkách. A to docela odvážných plavkách." zamračila jsem se.

,,Kočko, ty ses dneska nedala přehlídnout ." mrknul na mě a pobaveně se usmál. Pomalu se ve mně začínala vařit krev. Zhluboka jsem se proto nadechla a snažila se co nejvíc uklidnit.

,,Takže vidíš? Říkáš kraviny." usmála jsem se.

,,Ne, na tom, co jsem řekl, pořád trvám. Dnešek byl výjimka, sice fakt hezká výjimka, ale pořád výjimka. Kolikrát si tady na sobě měla plavky mimo výcvik?" zeptal se mě.

Trochu červená, kvůli tomu co řekl v předchozí větě, jsem se zamračila. Věděla jsem, že má pravdu už od začátku, ale proč to tak moc řešil? Snad si můžu chodit v čem chci, ne? Nemusím nosit plavky jen proto, že to dělají ostatní.

Shane asi moc kouká na Instagram, protože ten je plný sebelásky, sebevědomí, lásky k vlastním nedokonalostem a tak dále. Tohla "nadšenost" mě ale bohužel nějak minula...

,,To není vůbec podstatný. Každý si tu může mimo výcvik chodit oblečený jak chce." řekla jsem bojovně.

Rozhodně jsem neměla v plánu mu popisovat, jak blbě se cítím pouze v plavkách. Že do nich absolutně nemám postavu. To by ten výcvik musel být ještě mnohem tvrdší, aby moje tělo vypadalo v plavkách k světu . A to díky bohu nebyl, koupání kvůli tomu klidně oželím, stačí mi to povinné při výcviku.

,,Takže ti došlo, že mám pravdu?" zasmál se a naklonil se ke mně blíž, až mi jeho dech narazil do tváře.

,,Sakra, Shane! Ty všechno obracíš!" bouchla jsem ho naštvaně do ramene a odtáhla jsem se.

,,Mě by jenom zajímalo, jaký k tomu máš důvod." řekl klidně.

,,Copak k tomu musím mít důvod?" zakroutila jsem nechápavě hlavou. Neřeknu mu to.

,,Jo, musíš. Jen tak by ses asi nepařila v tílku a kraťasech."

,,Kdybych se pařila, jak říkáš, tak se asi svléknu, ne?" protočila jsem oči.

Vážně mě tahle hádka o ničem přestávala bavit.

,,To je zbytečný... Ty mi to prostě neřekneš, že ne?" zakroutil nade mnou hlavou.

,,Není co." vyprskla jsem naštvaně . Měla jsem takovou chuť dát mu pěstí na ten jeho zmlácený obličej!!

,,Časem to stejně zjistím." řekl a nadzvednul přitom koutek rtů. Vypadalo to sakra dobře.

,,My dva asi nikdy nepovedeme normální konverzaci." protočila jsem oči.

,,Nejspíš ne."

Tím naše povídání skončilo a mezi námi zavládlo ticho. Nevím, jestli jemu připadalo trapné, ale mně ne. Rozhodně bylo lepší než to, co by se mohla stát, kdybych si sedla zpátky k Lukovi.

Po několika dalších písničkách zahraných na kytaru se mi začalo chtít spát. Zítra bude zase trénink a na něj musí být člověk aspoň trochu odpočinutý. V mém případě to bude maximálně čtyři hodiny spánku.

,,Jdu spát, Shane." řekla jsem mu tiše, abych nerušila ostatní.

,,Fajn." přikývnul.

,,Kdyžtak to řekni Bradovi." dodala jsem.

,,Jasný." zašklebil se.

Protočila jsem nad ním oči a vydala jsem se do naší chatky. Okamžitě jsem zavrhla čištění zubů a koupání, protože na to jsem už neměla sílu.

Naposledy jsem se otočila k táboráku a na chvilku jsem chtěla začít utíkat. Proč? Luke viděl, jak odcházím a už se za mnou chtěl rozejít. Naštěstí si s ním ale Shane začal povídat a donutil ho si sednout.

Za tohle mu zítra asi doopravdy poděkuju.

Počet slov: 963

Tahle kapitola je trochu kratší a o ničem, ale už pracuju na další a ta bude rozhodně zajímavější! <3
Děkuju moc za všechny vaše hlasy a komentáře... <3